zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Zpěvák a herec Roman Vojtek

Roman Vojtek

autor: Petr Schier  

Herec a zpěvák Roman Vojtek (1972) pochází z království Bolka Polívky – z valašského Vsetína. Není proto divu, že se vydal cestou komediantskou. Vystudoval JAMU, obor muzikálové herectví u profesorů Ladislava Lakomého, Radka Balaše a Yvony Balašové. Již v průběhu studia zakotvil v místní muzikálové mecce – Městském divadle Brno. Diváci se s ním setkávali v muzikálech Sny svatojánských nocí, Bastard nebo Divotvorný hrnec.
Za roli Tonyho ve West Side Story byl nominován roku 1997 na Cenu Thálie. Po brněnské muzikálové dráze se přesunul do Prahy. Claude ve Vlasech, Danny v muzikálu Pomáda, Albert v Muzikálu Monte Cristo, dále projekty Velká muzikálová show, Dracula a nyní Riff ve West Side Story Hudebního divadla Karlín.
Říká se, že podobně jako učitel národní školy musí zvládnout všechno, ale … kdo je dobrý na matematiku nevyniká obyčejně v českém jazyce, tedy …. kdo dobře zpívá nemusí výborně hrát nebo tančit. „Pro muzikálového herce je největší devizou, když dokáže spojit všechny tři linie,“ říká Roman Vojtek a dodává: „Kouzlo muzikálového herectví spočívá v tom, když dokážete přesvědčivě hrát, vyjádřit emoci nebo charakter postavy zpěvem a u toho i tancovat.“

  • Jak si na tom ty osobně? Je něco z toho co děláš raději?
    Odmalička jsem chtěl zpívat, k čemuž mám velmi blízko. Ale ve své podstatě hraní a zpívání ani nejde oddělit. Činoherec musí také zvládnout komedii i tragédii.
  • Zmínil si zpěv, ale odmala Tě doprovází i hraní na klavír a kytaru. Vracíš se k tomu někdy?
    Na oba dva tyto nástroje jsem samouk. Kytaru mi asi v deseti přinesl Ježíšek. Soused mě naučil první akordy. Musím prozradit, že to byla úžasná zbraň na holky. V patnácti mě strhli Depeche Mode, našetřil jsem si na piano, které jsem na dvoukoláku dovezl přes celý Vsetín až domů.“
  • Zůstaňme u obou nástrojů – kytara a holky už dnes ne? Jak klavír a děvčata?
    Klavír a večírky. A děvčata … Nemám potřeby chodit na hamburgery, doma už mám steak.
  • Už jsme prozradili, že pocházíš z Valašska – můžeš trochu nastínit tamní Vánoce?
    Většinou sníh, a to hodně. Vánoce mám jako každý spojené s dětstvím. Spousta dobrot, pohádek …
  • Herectví je vlastně také taková pohádka. Převleky, postavy, příběhy ….
    A hlavně osudy. Na tom divadle je nejúžasnější to, že se odehrává pouze teď. Je nepřenosné, pomíjivé a všechny prožitky jsou neopakovatelné.
  • Osobně jsi měl velké štěstí na romantické a velmi charakterové role Des Grieux v Manon Lescaut (1996), Kristián v Cyranovi a titulní Amadeus - jak toto vše jde dohromady s tvojí předchozí životní zkušeností – strojírenským učilištěm?
    Pro mě to představovalo obrovskou životní etapu. Musím se přiznat, že jsem jako osmák neměl o divadle ani páru. Pravda, několik školních a výchovných představní jsem měl za sebou.
    Učňák jsem absolvoval. Dokonce jsem půl roku kroutil u soustruhu a nakonec jsem odešel ze své vůle a odejel jsem do Španěl sbírat tabák. Z diskotékového pařmena jsem se pak na JAMU nasměroval k veganství.
  • Na první pohled to vypadá, že jsi šel od extrému k extrému, ale v jádru, myslím si, že vždycky bylo u tebe trochu romantiky?
    Extrémy představují barevnost. Díky nim jsem zažil hodně. Potkal jsem zajímavé týpky a hned jsem měl na jevišti z čeho čerpat.
  • Herec ke své práci potřebuje režiséra. V tvém případě můžeme hovořit o velkém štěstí – Moša, Černín a Bednárik.
    Standa Moša byl první, který si mě na škole všiml. Dal mi šanci hned na začátku. Musel jsem se přes noc naučit roli za herce Ve svatojánských nocích. Nebyla to sice velká role, ale za pár měsíců jsem hrál Puka. S režisérem Mošou jsem zkoušel svoji první činohru - Des Grieux v Manon Lescaut – a následně čtyři další muzikály.
    V Městském divadle Brno jsem byl díky němu čtyři roky v angažmá a co jsem se tam naučil vydá za čtyři JAMU. ;-)
  • Černín představuje pravý opak Moši a Bednárik je doslova bouří?
    Černín ze mě dokázal vydolovat i to, o čem jsem netušil, že v sobě schovávám. A Bednárik? (dlouhé přemýšlení) Bouře a gejzír k němu skutečně patří. Má úžasnou představu o roli a celku. Mimořádně kouzelný, se smyslem pro humor. Dokáže člověka poslat kamsi tak, že to dotyčného stejně pohladí.
  • V tvém případě už dnes převažují muzikálové role. Není ti to trochu líto? Vždyť muzikál je považován za povrchní, někým i za brak.
    Není. Činohru stejně pořád hraju, i když méně. Muzikál se snažím dělat tak, abych povrchní nebyl.
  • Na povrchu si skutečně nebyl. Například v muzikálu Svět plný andělů, pokud si vzpomínám, jsi visel hlavou dolů.
    To je pravda. Zavěšený jsem i zpíval. V Mošových muzikálech jsem takovýchto nadzemních rolí měl víc – ať už jako Bůh Šamaš v Babylónu nebo již zmiňovaný Puk Ve snech. Všechny tyto postavy měly jedno společné – představují osudového vypravěče – průvodce, který je na jednu stranu nestranný a pouze pozoruje, ale také dokáže škodolibě špásovat a do osudů zasáhnout. To jsou pro mě charakterové nepovrchní muzikálové role.
  • S některými muzikály se potkáváš podruhé – např. West Side Story. V Brně roli Tonyho a nominace Thálie a nedávno premiérovaná WSS v HDK Praha a role Riffa.
    To jsem ještě v Brně hrál Bernarda, vůdce Žraloků. Možná to vypadá jako určitá výhoda, že jsem si toho ve WSS tolik prošel, ale pražská inscenace má trochu jiné texty, samozřejmě choreografii, ale i hudební aranžmá a pořadí scén. Některé věty, které už mám zafixované šestým rokem z Brna, mi bortí pražskou koncepci. (Smích.) Ale to bylo jen z kraje. Za pár dní mě čekají první reprízy a už se moc těším. Díky za Riffa.
  • 17.12.2003 13:12:22 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory