Scéna.cz 

Olympic - Souhvězdí drsňáků

Druhý díl již zahájené albové trilogie naší legendární kapely! Nutnost pro fanoušky, zajímavé oslovení pro všechny, kteří na Olympiku vyrostli, tedy pro už několik generací posluchačů. Důkaz skutečnosti, že i po padesáti létech skládání a hraní je zcela reálné dodat písničky, které si v mnoha ohledech nezadají se slavnými hity z minulosti. Do pomyslné velké bestofky tak potěšitelně přibývají další songy. Loňské album mělo v názvu šílence, leč byla to sada povedených písniček s nádechem nezaměnitelného olympického popu. Tentokrát by drsňáci ukazovali na hard rockovou jízdu, které by byl Olympic schopen, ale nakonec tuhle cestu zvolil jen v několika případech, viz Leguán nebo Muzikál. Tak či onak je to nepochybně rockověji znějící deska, s minimem akustických nástrojů i zábavně zarputilými riffy, zahájená a capella popěvkem a doplněná několika vskutku funkčními baladami (např. Němá), primárně však tažená ráznými kytarovkami. Nechybí ovšem třeba ani Tancovačka, song berkovským klavírem mile připomínající období Želvy či Rosomáka, navíc doplněný notoricky proslaveným samplem.

Hodně skladeb je svižnou příležitostí pro výborně šlapající rytmiku Broum/Vajgl, Valentovy dobře dávkované klávesy a „Djanga“ Jandu s kytarou u mikrofonu plus. Muzika je výhradně jeho, o texty se podělil s pány Brichtou, Fenclem, Chrastinou, Krečmarem a Šípem. Ti vnesli na album rozličně „drsnou“ tématiku, od úspěšné obrany rockera proti pádícím létům přes možnou fackovačku se sokem v milostném zelí až po klukovského kamaráda kriminálníka. Janda píše, hraje a zpívá písničky přiměřené věku a zkušenostem, kam se vejdou vzpomínky na šedesátá, proježděné dny, propařené noci či lásky minulé i současné. Nečekejte žádný stylový velekotoul, tohle je prostě Olympic. Vždy okamžitě poznatelný, stále hodný obdivu, nově spokojeně energický. Vyznavači si oblíbené songy najdou okamžitě v hojném počtu, ostatní, včetně rádií s otevřenou myslí, by neměli přeslechnout hitovost třeba písní Souhvězdí drsňáků, Kámen, co se valí nebo Noc horká jak dech. Olympic 2014: jedeme dál, díl druhý, tentokrát rockovější!