Scéna.cz 

Džem na ranči aneb Zlatohorské tři oříšky pro Popelku

Nachomýtla jsem se náhodou v lůně hor a byla to prostě pohádka, která se točila kolem hudby a „dobra“. Jak to všechno začalo? To, že jsem se na akci ocitla, za to můžou dvě sestry a jeden bratr. Sestra hlavního organizátora má chalupu na polosamotě, kde bydlí můj bratr. A sestra naší babičky má švagrovou, která je tchýní jednoho ze synů hlavního organizátora Vladimíra Začala. Díky těmto dvěma přátelsko-rodinným vazbám jsem se odvážila přijmout pozvání na akci zvanou Džem na ranči ve Zlatých Horách, která byla určena primárně pro rodinu a přátele. Vše se odehrálo v sobotu 9. srpna 2014.

Na Džemu mě čekala tři kuriózní překvapení - jako bych byla Popelkou a rozlouskávala postupně tři oříšky, které mi mimoděk cvrnkly do nosu, a o které bych se ráda podělila:

Na první pohled mě zaujalo zcela unikátní jeviště, na kterém se akce odehrávala a které stojí na zahradě-ranči rodiny Začalových. Výjimečné je tím, že na něm řečnil papež a nyní už i oficiální světec Jan Pavel II. při návštěvě České republiky v květnu 1995 na Svatém Kopečku v Olomouci. Vladimír Začal, hlavní organizátor a sponzor celého festivalu, propagátor kultury na Zlatohorsku, muzikant a otec osmi hudebně nadaných bytostí, a taktéž v okolí známý a manuálně zručný všeuměl, toto jevišťátko zachránil ze sběru, kde již bylo jako hromádka šrotu rozřezáno na kusy a připraveno k likvidaci. Architektem tohoto unikátu je olomoucký architekt František Zajíček, který se ve své práci zaměřuje na sakrální stavby a objekty památkové péče.

Poprvé jsem měla možnost shlédnout údajně jediný původní jesenický folklór – kahancové tance. Zlaté Hory leží v Sudetech a obyvatelstvo je velmi různorodé, vesměs složeno z přistěhovalců po 2. světové válce, tudíž se do nedávné doby předpokládalo, že Jesenicko žádný původní živý folklór nemá. Zlaté Hory byly známy svou těžbou zlata a drahých kovů a mají dlouhou hornickou tradici. Seskupení „obyčejných“ zlatohorských mužů převlečených za permoníky předvedlo asi hodinové představení čerpající z materiálů nazvaných Horování pro kahancové písně a tance aneb Tajemství kancionálu zlatohorského, starodávného runového dokumentu obsahujícího hornické písně a tance. Jedná se o místní recesi, která si svou popularitu dobývá v širokém okolí. Co se umělecké kvality tanečníků týče, jde o představení ryze amatérské. „Kahance vymyslel Roman Pavlík, také choreografie, knížka a celková režie je jeho dílo. Kdysi dávno hrával s Jarkem Nohavicou, je výborný klavírista, varhaník a hráč na téměř cokoliv,“ těmito slovy mi představil svého kamaráda pan Začal, který v souboru hraje na basu. Sláva! Když můžeme mít Rukopisy kutnohorský a zelenohorský, konečně máme do třetice i Kancionál zlatohorský.

Poprvé jsem viděla na vlastní oči a slyšela na vlastní uši „dobro“. Bluegrassoví přívrženci zajisté vědí, že se jedná o hudební nástroj (původem slovenský) – přiblížila bych to laicky jako „kytaru naplacato“. Jeden ze synů, Karel Začal, nejenže na dobro virtuózně hraje, ale také dobra vyrábí a jeho nástroje jsou věhlasně známé doma i v zahraničí. „Na moje dobro hraje například Henrich Novák (SK), Milan Benkovič (SK), docela slušný počet hráčů v ČR, i když se hudbou zrovna neživí. V zahraničí se na má dobra hraje ve Francii, Německu, Švédsku a Japonsku,“ uvedl mě do obrazu sám pan „dobrař“. My jsme měli možnost vychutnat si dobro v hodinovém koncertu skupiny Křeni, která se tu sešla, přestože oficiálně se její členové před časem rozešli a věnují se každý svým hudebním projektům. Toto je ale veliká škoda, protože jejich výkon byl opravdu profesionální a jako krásná třešnička na dortu tohoto rodinného festivalu.

O tomto festivalu plném kulturních zážitků i podnětů k zamyšlení by se dalo napsat ještě mnoho. Shrnula bych to takto: Dobro zvítězilo, stejně tak jako pravda a láska nad lží a nenávistí. Protože kde jinde byste našli rodinu, která má tolik dětí a příslušníků, že si může jen tak z plezíru uspořádat na zahradě vlastní hudební festival, a ještě k tomu má na to po papežovi jeviště???!!! V každém hudebním seskupení hraje či zpívá alespoň jeden přímý člen rodiny Začalových. Na ranči se sešla více než stovka diváků.

Dobrá zpráva na úplný konec: Vladimír Začal se odhodlal svůj „family&friend festival“ v dalších letech otevřít široké veřejnosti, takže pokud si to pohlídáte, můžete se příští rok v srpnu zúčastnit. Kolem ranče je velká zahrada a louka, na kterých se dají rozložit stany i zaparkovat přibližovadla. Budete dle jeho slov všichni vřele vítáni!