Scéna.cz 

Kapela Zrní zahraje v Městském divadle Zlín

Zlínskému publiku zahraje skvělá alternativní rocková kapela Zrní. Koncert se uskuteční ve čtvrtek 15. prosince od 20 hodin v nově zrekonstruovaných prostorách divadelního a hudebního klubu Dílny 9472 v prostorách Městského divadla Zlín.

Kladenští Zrní jsou něco mezi Radiohead a Václavem Koubkem, mezi rychlým městem a mlžným lesem. Na české scéně jsou naprostým originálem. Zvuk kapely je evidentně ovlivněný rodným industriálním Kladnem, táhlými volnými poli, i rychlými pohyby strojů. Jejich sdělení je velmi emotivní a naléhavé. Prochází od ponurých nočních ulic, plných zimy a strachu, až k naprosté euforii a fascinaci z maličkostí.

Ze Zrní na podiu sálá ohromná chuť hrát a zvát do svého osobitého světa. Zpívají česky. Něžný artbrut. Dřevo, město, svaly, buchary. Zrní je hra, kladenskej uhelnej zen. Alespoň to se píše na webových stránkách kapely www.zrni.cz.

Podle písní kladenské kapely Zrní člověk lépe pochopí, proč jim slavná kolegyně Radůza vydala desku na své gramofonové značce. Členové pětice Zrní jsou totiž také písničkáři, jakkoli se jejich skladby halí do zvukových obrazů a muzikanti sami hovoří o vlivu Pink Floyd, Radiohead či elektroniky. Dali se dohromady před deseti lety v Kladně, albový křest si odbyli v roce 2009 s titulem Voní a stihli vyhrát několik hudebních soutěží. Aktuální druhá deska, kterou jim vydává Radůza, přináší velmi vyzrálý muzikantský i kompoziční projev. Je to velmi funkční spojení zpěvnosti a vesměs táhlé, nahořklé melancholie. Hrají ve složení Jan Unger - zpěv, kytara, flétna, Jan Fišer - housle, zpěv, Jan Juklík - kytara, zpěv, Jan Caithaml - basová kytara, zpěv a Ondřej Slavík - bicí, akordeon, beatbox, zpěv.

Na hudbě je baví si hrát, hudebně si povídat, komunikovat, jako prsty do vzduchu, jako lidi na ulici. Inspiruje je cokoli: zvuky, zvířata, komiks, počítač, Poldovka. Vycházejí ze současné rychlé, elektronické doby, která přináší zvuky strojů, aut, měst, nové lidské pocity a situace, nové technické možnosti. A taky z lidové hudby, která jde z naší krajiny a ze zkušeností našich předků. Zpívají česky. O nočním městě, bezdomovcích, jabloních v sadě. O hrdinovi počítačové hry, který jde do světa.

Zpěv, housle, kytary, basa, bicí, akordeon, flétna, popřípadě hrnečky, lžíce, kameny, samply a smyčky. Chtějí hudbou šířit chuť pozorovat, fascinovat se, brát život jako hru, intenzivní zážitek, jako povídání dílků jednoho celku. Povídání vůněmi, očima, tvarem, zvukem…