Scéna.cz 

Rocker Wolfi

Někdy se snad vyplatí zabrousit v tomto listě do muzikálových vod. V Brně na jaře obohatili obdivuhodný výřad světových titulů o Evitu a Les Misérables, na podzim pak k nám poprvé přivedli vídeňské autory Michaela Kunzeho a Sylvestera Levaye s jejich stěžejním dílem Mozart!. Je dobré si v souvislosti s pochybnostmi, zda se má z veřejných prostředků podporovat muzikál, potažmo s tahanicemi kolem dotování pražských divadel, připomenout, že vídeňský muzikálový boom odstartovala tamější radnice rozhodnutím, že chce z Vídně vybudovat jedno z evropských muzikálových center, a rozjela dotační programy, které přivedly k muzikálu oba zmíněné autory. A také jim přímo do Vídně přivedla špičkovou inspiraci v podobě vídeňských uvedení tzv. muzikálů superlativů: Cats, Evitu i Fantoma opery a další ostatně sám Kunze překládal do němčiny. Mimochodem, narodil se v Praze, jenže pražská německá (původem rakouská) rodina byla po válce vysídlena. Harold Prince Kunzemu poradil, aby pro původní vídeňský muzikál hledal látku ve Vídni, tak vznikla Elisabeth o rakouské císařovně zvané a lidem milované jako Sissi. První dílo v koncepci sice odvozené z muzikálů superlativů, v tomto případě konkrétně Evity, ale domyšlené do koncepce tzv. drama-muzikálu: cosi mezi klasickým muzikálem a pop operou, třeba i komplikovaný příběh se vypráví především prostřednictvím dramatické hudby, historické nebo literární postavy jsou vyloženy ve vztahu k dnešku. Největším komerčním úspěchem byl zřejmě Ples upírů (Tanz der Vampire) ve spolupráci s Romanem Polanským, vše zatím končí krimipříběhem Rebecca a Marií Antoinettou na námět japonského románu. Ostatně končí i velkorysé vídeňské dotace a Marie Antoinetta měla premiéru v Tokiu.

Mozart! (1999) je modelovým reprezentantem dramatu-muzikálu: ať se to muzikologům líbí nebo ne, základním tématem díla je celoživotní trauma hudebního génia z konfliktního vztahu s otcem! V prvních scénách předvádí Leopold Mozart malého Wolfganga a jeho sestru Nany jako cvičené opičky před snobskými korunovanými hlavami, oba napudrovaní v rokokových šatičkách. Dospělý Wolfgang přijde v riflích, triku, na hlavě dredy, zkrátka rocker, kolem kterého trochu obdivně a trochu štítivě krouží rokoková společnost, stejně šosácká jako každá většinová, dnes nebo jindy. Ale žádný spravedlivý mezi nespravedlivými, Mozart pro autory není jednoznačným hrdinou, je nepraktický, každému naletí, jak mu otec právem vyčítá, žít s ním je pro Konstanci utrpením. Kopanec od hraběte Arka si tento troufalý mladík docela zaslouží. Druhým protihráčem rockera Mozarta je malý Amadé, porcelánové dítě, který píše a píše a nabádá toho velkého k práci a rozumnému jednání. A že se s ním nadře a nazlobí! Brněnskému provedení velmi prospěl věcný a verbálně i stylisticky propracovaný překlad Michaela Prostějovského, významově přesný a návodný i prostě poeticky krásný.

Drama-muzikál vyžaduje adekvátní hudební naplnění, v případě Mozarta a většiny dalších titulů z pera Sylvestera Levaye. Skladatel původem z Maďarska prošel jako multiinstrumentalista Evropou, psal pro největší hvězdy pop-music, až skončil jako uznávaný skladatel filmové hudby v Hollywoodu. Nic nenasvědčovalo tomu, že právě on napíše pro Kunzeho jedny z nejobtížnějších partitur, jaké lze v muzikálové literatuře vůbec nalézt. Pro Mozarta použil celý symfonický orchestr s prvky rocku (baskytara), vyžaduje i harfy! Hudba je to na první poslech srozumitelná, ale rozhodně ne prvoplánově podbízivá, nechybí potencionální hity, ale především, jak už napsáno, hudba spoluvytváří situace a pro interprety je místy technicky krajně obtížná, především vražedným střídáním temporytmů. Orchestr brněnského Městského divadla měl plné ruce práce, ale zcela precizní to nebylo a být hned napoprvé asi ani nemohlo. Ještě víc v temporytmických matenících bloudila company. Leč to je jen skvrnka na jinak výtečném nastudování díla dirigenta Františka Šterbáka, jemuž radil Caspar Richter, jenž občas brněnské nastudování i diriguje, jeden ze spoluaktérů vídeňského muzikálového zázraku, který také Mozarta poprvé scénicky odrodil. Inscenace Stanislava Slováka je hybná, razantní, věcná, hodně jí prospěl choreograf Igor Barberić. A obsazení je špičkové – titulní role je ložená pro Dušana Vitázka, jeho protihráče Leopolda Mozarta na premiéře pro nepříjemné zranění nohy, bohužel, nedohrál Jan Ježek, ale pohotově ho zastoupil jeho alternant Michal Šebek, perfektně. Z plejády postav ještě zmiňme alespoň Baronku von Waldstätten v pěvecky suverénním podání Markéty Sedláčkové.

Další z inscenací, které na jevištích brněnského Městského divadla píšou zdejší muzikálovou historii.

Brno, Městské divadlo – Michael Kunze, Sylvester Levay: Mozart!. Překlad Michael Prostějovský, režie Stano Slovák, choreografie Igor Barberić, hudební nastudování Caspar Richter, dirigent František Šterbák, sbormistr Karel Škarka, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Andrea Kučerová. Premiéra 3. 10. 2009 na Hudební scéně, psáno z druhé premiéry 4. 10. 2009.

Zdroj Hudební rozhledy 01/2010 Josef Herman.