Scéna.cz 

Sedmdesátka Evy Pilarové

Její hlas je zcela jedinečným, jak svou barvou, tak silou – v době největší slávy jí přezdívali Eva Fitzpilarová. Je obdivuhodné, že Eva Pilarová ani ve své sedmdesátce neztrácí temperament a činorodost, a kromě zpívání si dobývá věhlas i jako fotografka a vynikající kuchařka.

Eva Bojanovská se narodila 9. srpna 1939 v Brně v rodině krejčího a švadleny. Už od dětství mířila k hudební kariéře, cílevědomě se hudebně vzdělávala - hrála na klavír, zpívala ve sboru (Dětský sbor Československého rozhlasu v Brně). Po studiu na Vyšší hospodářské škole prošla jednoroční přípravkou na brněnské JAMU, kde pak začala studovat operní zpěv. Zároveň vystupovala ve Večerním Brnu. Po roce studia však JAMU opustila a nastoupila do pražského divadla Semafor, kde se rychle propracovala mezi nejzářivější hvězdy díky vynikajícímu sopránu tříoktávového rozsahu a dokonalé pěvecké technice. Hned po svém příchodu do Prahy začala nahrávat pro Supraphon a rozhlas.

První výrazný hit se stal z duetu s Waldemarem Matuškou Ach, ta láska nebeská. S Matuškou pak Pilarová vytvořila dlouholetou pěveckou dvojici ve společném angažmá v Semaforu (1960-1962) a v Rokoku (1962-1964). Po návratu do Semaforu (1964-1965) pak zpívala častěji s Karlem Gottem, od roku 1965 je jako zpěvačka na volné noze. Hojně zpívala nejen na našich, ale zahraničních scénách (na festivalech v Helsinkách, Berlíně, Sopotech, ale i na Kubě). Čtyřikrát zvítězila v anketě Zlatý slavík (1964, 1965, 1967, 1971). Do konce 60. let měla štěstí na hity, zpívala často převzaté melodie, z domácích autorů pro ni psali např. B. Ondráček nebo K. Svoboda. Pohostinsky vystupovala v muzikálech v Hudebním divadle v Karlíně (Kankán, Gentlemani). Objevila se v té době i ve filmech – Kdyby tisíc klarinetů, Dobře placneá procházka, Zločin v šantánu. Po závratných úspěších 60.let začala její kariéra od 70.let stagnovat (neměla výraznější repertoár a navíc emigroval její první manžel Milan Pilar a poté i druhý Jaromír Mayer). V době normalizace nemohla jezdit na západ. Postupem doby se začala věnovat jazzu a swingu, v němž dodnes nachází uplatnění. Po roce 1989 se Eva Pilarová začala prosazovat v dalších oblastech, napsala dvě autobiografické knihy (Vzpomínání, 1991; Potkala jsem léčitele, 2002) a je autorkou pěti kuchařských knih. Její vášní se stala digitální fotografie, uskutečnila několik výstav u nás i v zahraničí (ve Vídni). Nadále se ale věnuje i zpěvu, jako kuriozitu uvádí např. nastudování Montyho čardáše v japonštině. V roce 1998 byla vyznamenána Cenou Masarykovou akademií za dlouholetý přínos v oblasti jazzu a pop music. Úspěch v oblasti hudby dokládají také dvě platinové a několik zlatých desek. Eva Pilarová v současné době žije se třetím manželem tanečník Janem Kolomazníkem (*1952). Z prvního manželství má syna Milana.