Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

„Shopping and Fucking pro mě nebyl hitovkou,“

Rád se díváš do zrdcadla?
Jo, rád se dívám. Když jsem byl malej, tak moji rodiče často nevěděli, kde jsem. V našem bytě byl takový výklenek se závěsem a tam bylo velký zrcadlo. Seděl jsem před tím zrcadlem a dělal na sebe ksichty. Tam mě našli.

Teď se taky rád díváš do zrcadla?
Celkem jo. Jsem asi narcistní.

Líbíš se sobě?
Jak kdy.

Máš ze sebe občas radost? Řekneš si někdy: ´dneska je to dobrý, dneska mi to sluší.?
Jasně, někdy mám ze sebe radost. Někdy mám pocit, že by to mohlo bejt.

Jaké jsi měl pocity, když jsi tu začínal zkoušet?
Myslíš, když jsem začínal zkoušet v Shopping and Fucking? Měl jsem hroznej strach.

To byla tvoje první práce v profesionálním divadle?
První taková komplexnější práce. I před tím jsem sice i mimo školu v nějakém divadle hrál, ale maličké role. Na konzervatoři to vypadalo tak, že se začalo vždycky něco zkoušet v září a na vánoce byla předváděčka. Jednou se to předvedlo a od nového roku se zase dělalo něco jiného. Ta práce byla vždy ukončena tím jedním představením.

Jaký máš názor na britské novinky, jakými jsou třeba crave nebo shopping and fucking?
Líbí se mi moc. Jsou to civilní texty ze současnosti, což neznamená, že je jednoduché je dělat. Na to jak je to přítomné, reálné, normální, tak to má hrozně moc způsobů výkladu. I když je možná jen jeden…. Líbí se mi to moc.

Jaké je hrát v takové hitovce, která je neustále vyprodaná?
Mohlo by to být i úplně jinak. Když jsem začal zkoušet Shopping and Fucking netušil jsem, že to bude taková hitovka, kdyby to nebyla hitovka, tak to nevím, co by to změnilo. Je to jediný, co jsem zatím poznal. Ale někdy mám pocit... někdy mi to připadá jako podvod.To se stalo třeba nedávno, když jsme hráli v Praze v Divadle Komedie. Vraceli jsme se autobusem, říkal jsem si to v hlavě ještě jednou a zjistil jsem, že to asi dělám od začátku blbě. Zjistil jsem, že jsem byl zaslepenej, že jsem měl před očima mlhu. Že jsem vůbec nepochopil, co on tím textem chtěl vyjádřit. Ale to je jedno... Lidem se to přesto líbí, tak proto mi to připadá jako podvod. Nevím jak bych to líp vyjádřil.

Proč sis vybral divadlo? Myslím si, že divadlo je pro mladé lidi věc neaktuální. Je dost neatraktivní proti filmu nebo hudbě.
Každýho baví něco jinýho. Někdo si k tomu nenajde cestu nikdy. Můj brácha třeba nechodí do divadla vůbec.

Tvůj vztah k divadlu?
Hodně dlouho jsem neměl k divadlu vlastně žádnej vztah. To se teď mění. Těžko se mi o tom mluví. Určitě je rozdíl jít se do divadla na něco podívat a hrát v něčem. To jsou dva póly.

Zatím jsi pracoval se dvěma hostujícími režiséry, jaký je rozdíl mezi prací s m. Bambuškem a m. Dočekalem?
Moliére a Shopping and Fucking jsou nejen množstvím postav naprosto jiný hry. Při zkoušení Moliéra nás mohlo být na jevišti i patnáct dvacet najednou. A třeba mi Míra Bambušek k některým situacím nic neřekl, možná proto, že se ke mně nedostal, možná proto, že mě nechal, ať se s tím peru sám. Ale to já asi ještě nedokážu rozlišit. Shopping jsme zkoušeli docela dost, bylo nás jen pět. Zkoušeli jsme hodně. Pak přišla taková chvíle, kdy už jsem měl pocit... dlouho jsem se do toho nemohl dostat, neuměl jsem zkoušet, ...najednou přišel moment, kdy jsem měl pocit, že to povolilo. Roman Zach mi hodně pomohl, vůbec všichni a já jsem měl pocit, že to půjde. Že se do toho musím opřít a něco ze sebe vydolovat. Pak se něco stalo a všechno se vrátilo úplně na začátek. Když už to mělo spět k nějakému konci, tak to najednou šlo úplně zpátky. Michal Dočekal zkoušení táhl dál, zkoušení nějak gradovalo. Míra Bambušek má jiný přístup, naprosto jiný přístup.

(Publikováno se souhlasem Činoherního studia Ústí nad Labem, kráceno)

15.1.2002 | rubrika - Rozhovory

TIP!