Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

,,Kráska není žádná éterická bytost…"

Ztvárníš hlavní ženskou roli v pohádce Kráska a zvíře (Národní divadlo Brno – 25. ledna 2002 pozn. red.). Je to tvoje první pohádková role?
Na velké scéně ano. Ale na malé scéně jsem si už zahrála v pohádce Martina Čičváka Tři prasátka. Mužská role, která mi tam byla svěřena, patří k mým nejúspěšnějším v tomto divadle…(smích).

Jsi ráda tomuto novému setkání s pohádkou? Máš ráda pohádky - čteš je nebo se na ně díváš v televizi?
No, díky pohádce Kráska a zvíře mám především poprvé příležitost setkat se s kladnou rolí: Kráska je hodná, slušná, vychovaná… Jinde hraji spíše potvory a tak… Pohádky jsou fajn. Popravdě si někdy na chalupě, kam jsem odvezla svou dětskou knihovnu, nějakou jen tak otevřu. Nejraději jsem vždycky měla ty, co si vymýšlela babička a většinou jsem chtěla slyšet jednu pořád dokola.

Pohádky teď nečteš, protože nemáš čas - anebo proto, že se taková literatura podle tebe nehodí ke čtení dospělému člověku?
Vůbec nemyslím, že se nehodí. V pohádce je všechno možné, dají se v nich vyřešit problémy, na které v našem životě nestačíme. Je prima si představovat, co všechno bys mohla, kdybys uměla čarovat, být neviditelná…, kdyby platila pravidla, která platí v pohádkách.
Pan Plešák mi půjčil knížku, o které mluvil na prvních čtených zkouškách. Knížku psychoanalytika Bruno Bettelheima Za tajemstvím pohádek. Je to ohromně zajímavý čtení. Je až neskutečné, jaké symboly a významy se dají najít v těch jednoduchých pohádkových příbězích.

Co z reálného - a třeba i svého vlastního - života mohou diváci odhalit v pohádce Kráska a zvíře?
Pro mě je to pohádka hlavně o lásce. O lásce k rodičům, o lásce mezi mužem a ženou… Hrubínův text je hrozně krásnej a romantickej. Skoro mi dneska taková čistota a upřímnost ve slovech chybí…Nejde jen o to, že Kráska se zamiluje i přesto, jak Petr a Igor vypadají (pozn.red.: Petr Halberstadt a Igor Bareš alternují v roli Zvířete), že na krásné tváři nezáleží. Ale ta podoba zvířete je symbol pro to, že v něm převážily ty zlé, temné stránky, zvířecí vlastnosti a překryly to hezký. Víš, co je dneska chlapů, kteří se tváří jako zlí, drsní, hrubí a cit by ani za nic nepřiznali. Věřit, že to je možný, že v nich upřímná láska, čistá duše (jakou Kráska určitě má) přemůže to zlý, je přece hezký a bez toho by se špatně žilo.

Láska Krásky je tak velká, že dokonce dokáže zbavit Zvíře jeho ohyzdné podoby: učiní ho krásným a lepším…nebo krásným - protože lepším… Patří i toto kouzlo lásky do reálného lidského života? Věříš v toto kouzlo?
Určitě. Alespoň pokud příběh chápeme v určitém smyslu: Zvíře není ohyzdným tvorem jenom svojí fyzickou podobou - k odloučení od světa lidí ho přivedla také vlastní špatnost. Kráska ho zachrání, protože je čistou duší, pannou, která je schopna nezištné lásky: zbaví Zvíře šeredné podoby, protože v něm probudí tu lepší stránku jeho bytosti…

Říkáš, že Kráska je dívka s čistou duší: nepatří právě ona do světa pohádek - anebo i po světě chodí andělé?
Už od prvního čtení se s panem režisérem Srbou bráníme té představě Krásky coby dokonalého andílka z pohádek. Není to žádná éterická bytost, ale normální holka, která miluje svého tátu i sourozence. Patrně přišla o maminku a tak se rozhodla vzít na sebe její roli. Pečuje nejen o tátu, ale i o starší sestry. Vaří, uklízí, stará se o dům a nějak tím netrpí, bere to jako svou povinnost… Určitě má svůj vlastní svět, sní si o úplně jiných věcech než její sestry, které jsou vykresleny v těch nejhorších barvách. A ty jsou přitom místy normálnější než ona a jejich chování je pochopitelnější.

Opusťme už Krásku a zvíře - ale zůstaňme u pohádek… Říkala jsi, že se na pohádky normálně nedíváš. Ale možná uděláš výjimku alespoň o Vánocích: třeba proležíš svátky u televize… Pokud ne, co budeš dělat (pozn. red.: rozhovor byl uskutečněn ještě před vánočními svátky)?
Vánoce strávím doma, v Praze: tentokrát budeme mít dámskou jízdu ve třech. Jen máma, babička a já, protože táta odletěl pryč. Kdyby byl doma, asi bychom byli na chalupě… Budu hodně spát, venčit psa a drbat s mamkama.

Po vánočních svátcích přijde Silvestr a Nový rok: konec jednoho a začátek druhého roku - tedy příležitost k zamyšlení. Pokud budeš doma, tak ti určitě zůstane čas i na nějakou tu úvahu nad tím, co tě potkalo během minulého roku - a co tě čeká v roce příštím… A já budu zvědavá: prozraď mi už předem, o čem bys tak mohla uvažovat - co pěkného tě potkalo v uplynulém roce…?
Nejtěžší pro mne bylo to ukončení studentského života, i když jsem už poslední rok v podstatě ve škole nebyla. Jen pomalu se učím té roli dospělého pracujícího. To nejhroznější, co mne potkalo, bylo určitě zkoušení Obrázkářů. Takové krásné příležitosti se moc neopakují a já si to vybrala hned na začátku. Určitým způsobem si tuto ztrátu vynahrazuji na malé scéně v inscenaci Někdo přijde… Do budoucna - tedy nejen do příštího roku - se těším na hodně práce.

A co pěkného tě v uplynulém roce potkalo v soukromém životě?
Rodiče konečně přijali povolání, pro které jsem se rozhodla a o kterém měli oni jiné představy. Mám pocit, že jim teď i dělám radost. Z maminky se stal nejvěrnější divák s absolutně největší návštěvností. Jezdí za mnou stále častěji a užíváme si tady volna. Za další obrovský úspěch považuji, že můj naprosto nekulturní taťka, který tráví většinu života na lodi, si koupil oblek s kravatou a jezdí na představení. A také o nich přemýšlí a dostávám velmi přísné a kritické připomínky.

27.12.2001 Veronika Gábová | rubrika - Rozhovory

TIP!