Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Na divadlo jazyk nevyplazuje

Máte mediální jméno, jak s ním nakládáte?
Za něj jsem rád, ale příbuzní s hercem Polívkou nejsme.

Co vás přivedlo ke scénografii?
Na konzervatoři jsem začal studovat kytaru. Dále jsem šel na průmyslovou školu. Odkud už byl kousek ke světlu a objektům. Civilní služba mě zavála do Národního divadla, kde jsem zůstal ještě další čtyři roky. To už jsem věděl, že světla nejsou konečná. Docházel jsem „soukromě“ na Holarku a grafickou školu na Žižkově. Na řadu přišly zkoušky na DAMU.
Dostal jsem se na ní k paní profesorce Ireně Marečkové. Nyní se učím a využívám zkušenosti z praxe v divadle.

Zatím jste navrhoval scénografii pro malé prostory, bojíte se velké scény?
Naopak. Velkou scénu mám nejraději. Zatím jako student na KALD nejvíce pracuji s loutkami, na ně nedám rovněž dopustit. Velký prostor rozhodně preferuji.

Říkáte, že české loutkářství má určité renomé, ale vy sám se tradičních materiálů u loutek nedržíte, alespoň v Cínovém vojáčkovi.
Materiály zkouším různé. Vedle dřeva experimentuji s plasty a kovem. V principu mě fascinuje kontrast loutky a světla, stínohra nebo nadživotní loutky.

V Peerovi Gyntovi jste si loutku také prosadil.
Celé představení mělo být loutkové, ale ukázalo se, že přítomnost loutek zdvojuje symboliku textu Proto jsme loutky vyřadili, zejména z hlediska významu.“Jedna loutka zůstala, a to Peer Gynt.

Tak jste si prosadil padáky, čímž vznikl na jednu stranu velmi zajímavý nápad, který výborně využili herci i režisér, ale na druhou stranu jste zamotal dost hlavu produkci.
Produkce to sice „odnáší“, jsem na ní v podstatě tak trochu tvrdý, ale jinak všichni vědí, že scénické požadavky a návrhy nevychází z mého rozmaru.

Ve své práci využíváte počítače, můžete přiblížit, co umí nová generace scénografů?
Současné možnosti sénografa a light designera jsou neomezené.Já přistupuji ke každému úkolu podle možností, které se snažím maximálně využít. Prioritou je pro mě práce s loutkou v souvislosti s hercem a prostorem. Zajímavým oříškem k rozlousknutí je světlo.

To už se J. Polívka pustil do obsáhlého objasnění po odborné stránce, kde se zmínil o teplotě světla, padaly čísla H1, skleněné hloubáky. Světelné počítače a pulty se přibližují k PC.
Scénograf se dokáže připravit, než přijde do divadla. Režisérovi může předložit různé varianty a řešení rozmístění světel. Scénické návrhy dělané pro divadlo jsou spíš na efekt. Za čas to bude určitě běžná věc. Místo makety jednoznačně upřednostňuji počítačové modelování.

Můžete se sice hodně dopředu připravit, ale kam se potom poděje duše herce?
To je věc, kterou řeším. Ona tam neodmyslitelně patří. Světelné zkoušky trvají pět šest dní, což je velmi málo. Scéna i světla potřebují stejný čas jako herci, ti by měli zkoušet se světly dlouho. Ovšem praxe v divadlech je jiná, čas a peníze hrají velkou roli.

Pracujete s něčím, s čím běžný divák přišel do styku v praxi například na koncertě Pink Floyd?
Určitě. Oddělovat scénu od světel není vůbec ideální. Ve světě se světlům věnuje light designér. V českých divadlech pro něj nemají ani kolonku v tabulce.

Škoda. Kostýmy?
Baví mě, ale učím se je.

Prostor je vám bližší než postava?
V podstatě ano.

Našel jste v Praze nějaký prostor, kde chybí uliční objekt?
U nás toto určitě chybí. Hlavně postrádám v ulicích barvy.

Vedle školy a představení v DISKU jste dvorním scénografem souboru NANUKOVO.
Pro něj připravuji Mahulenu, krásnou pannu.

Další projekty?
Připravuji inscenaci Nikola Šuhaj pro DISK. Na ní se podílíme celkem tři výtvarníci. Hrát budou loutky, režíruje Kukula a dramaturgem je Trpišovský.Objevili velmi zajímavý pohled na Nikolu Šuhaje a vesnici Koločava.
Čeká mě ještě taneční alternativní projekt pro nádraží, kontrast moderního a parního vlaku spojený s projekcí a velmi se těším na spolupráci s Adamem Halašem, který přpravuje své autorské představení.

Tolik scénograf Jan Polívka, který také zpracovává návrh salónu pro NetHovory/Čapkovo odpoledne – virtuální divadlo na našem serveru. Slovo na závěr?
Doufám, že všichni, co dělají divadlo, se tím také budou moci živit.

Jan Polívka. Scénograf, v současné době student 3. ročníku scénografie na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Po několikaleté praxi v Národním divadle se účastnil multimediálního projektu Faust v Divadle Bez zábradlí. Ve spolupráci s Ateliérem pohybové a tvůrčí pedagogiky pro neslyšící na JAMU v Brně vytvořil scénu pro představení Pták ve vzduchu, ryby ve vodě, ve spolupráci s Adamem Renčem vytvořil loutky pro představení Žebráci, uvedené na Festivalu pouličního divadla. V divadle DISK byl light designérem u inscenace Romance pro křídlovku. V současné době je scénografem souboru NANUKOVO (scéna a loutky k inscenaci Cínový vojáček), dokončil scénu k představení Peer Gynt (Divadlo Disk) a připravuje se na inscenaci Nikola Šuhaj a Mahulenu.