Scéna.cz 

Divadlo Na zábraldí slaví 50 let

Na sklonku 50. let, kdy se situace v českém divadle začala zvolna uvolňovat z ideologických tenat, začala vyrůstat jako houby po dešti malá divadla. Ta během padesáti let napsala výraznou kapitolu českého divadelnictví a prošli nimi prakticky všichni významní tvůrci tohoto oboru. Tím prvním v řadě bylo právě Divadlo Na zábradlí. Divadlo vzniklo v roce 1958 a jeho název odkazuje k uličce vedoucí z Anenského náměstí na nábřeží. K zakladatelům divadla patřily významné osobnosti české kultury – Ivan Vyskočil, Jiří Suchý, Vladimír Vodička a Helena Filippová. O rok později, 3. března 1959, se k činohernímu souboru připojil Ladislav Fialka se svou pantomimickou skupinou, a tak zde vedle sebe existovala činohra a pantomima až do roku 1991, kdy Ladislav Fialka zemřel.

Prvním představením divadla se v prosinci 1958 stalo divadelní leporelo s písněmi – Kdyby tisíc klarinetů. V 60. letech 20. století začalo divadlo rozvíjet českou podobu absurdního dramatu, a to především díky příchodu režiséra Jana Grosmanna, scénografa Libora Fáry a dramaturga a dramatika Václava Havla (V. Havel: Zahradní slavnost, Vyrozumění; A. Jarry: Král Ubu; F. Kafka: Proces). Divadlo získalo značné uznání doma i v zahraničí, ale přesto museli v roce 1968 odejít J. Grosmann i V. Havel. V 70. a 80. letech 20. století se Divadlo Na zábradlí stalo útočištěm některých filmových režisérů české nové vlny, jimž byla normalizačními praktikami znemožněna filmová práce. Byl to především Evald Schorm, který od roku 1976 zde vytvořil řadu vynikajících až kultovních inscenací (W. Shakespeare: Hamlet, Macbeth; F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi; C. Confortés: Maraton). V roce 1989 se do divadla vrátil Jan Grossman jako režisér a poté ředitel.

Po jeho smrti v roce 1993 se stala ředitelkou Doubravka Svobodová a uměleckým šéfem Petr Lébl, jeden z nejtalentovanějších režisérů své generace (J. Genet: Služky; L. Stroupežnický: Naši naši furianti, N. V. Gogol: Revizor, A. P. Čechov: Racek, Ivanov, Strýček Váňa). Po jeho tragické smrti v roce 1999 pokračovalo v hledačské, netradiční linii podoby současného Divadla Na zábradlí umělecké vedení ve složení dramatik a režisér J. A. Pitínský (T. Bernhard: Ritter, Dene, Voss; F. Schiller: Úklady a láska, D. Harrower: Nože ve slepicích), herec a režisér Jiří Ornest (J. Bowlesová: V Altánu; D. Laneová: Happy End) a dramaturgyně Ivana Slámová. V roce 2003 vystřídalo tento „triumvirát“ umělecké vedení Ivana Slámová a dramatik a režisér Jiří Pokorný (J.-C. Carriere: Terasa; G. Tabori: Balada o vídeňském řízku; G. Preissová: Gazdina roba), které se pokoušelo texty klasické dramatické literatury prokládat českými i světovými premiérami současných dramatických autorů evropské, angloamerické i české provenience.

V letech 2005-2007 iniciovali a se statečnou podporou celého divadla realizovali náročný a ojedinělý divadelní projekt Československé jaro, jehož úkolem bylo uvádět ve světových premiérách původní hry českých současných autorů. Po odchodu J. Pokorného z Divadla Na zábradlí ustanovila jeho ředitelka jako svůj poradní orgán uměleckou radu ve složení Igor Chmela, Juraj Nvota, Jiří Ornest a Ivana Slámová.

Své výročí připomíná různými akcemi divadlo nejen v prosinci 2008, ale bude se k němu vracet po celou sezónu. K výročí se také vztahuje křest knihy Radky Denemarkové o Petru Léblovi, který se odehraje ve výroční den jeho smrti 12. 12. Další součástí oslav bude předvánoční česká premiéra hry inscenace My, hrdinové Jeana-Luca Lagarce. Do konce sezóny pak budou následovat ještě další čtyři české premiéry: hra Pera Olova Enquista Blanche a Marie (Příběh o Blanche a Marii) v režii Jana Nebeského, scénické čtení hry Gemmy Rodríguezové 35,4 Vypadáme jako blbci v režii Jaroslavy Šiktancové, hra Davida Greiga Americký pilot v režii Davida Peimera (bude uvedena v angličtině s českými titulky) a současná americká komedie Kelly McAllistera Cesta hořícího muže v režii Marie Záchenské.