zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Zemřela Věra Galatíková - herečka se sametovým hlasem

Věra Galatíková

autor: Z webu   

Rodačka z moravského Zlína toužila být herečkou od puberty. Tehdy ji okouzlil svět na jevišti i za jevištěm, a i když to původně vypadalo, že bude učitelkou, nakonec dala přednost JAMU. Měla štěstí, jedním z jejich pedagogů byl Evžen Sokolovský, na kterého později vděčně vzpomínala. „Dokázal mě nelítostně týrat za falešně pronesenou větu, pochválit a hned zase zavrhnout za hloupý nápad, křičet a šťastně se smát nad vydařenou situací...“

První angažmá získala v Pardubicích (1962-67), kde sehrála několik pěkných rolí jako titulní v královně Kristině, Blaženě v mnoho povyku pro nic ad. Pak už následovala pražská angažmá, nejprve v Činoherním klubu (67-72) a role jako Raněvská ve Višňovém sadu, Stařena v Candidovi či Gábinka ve hře Na ostří nože. V té době se narodila dcera Kristina, která dostala jméno po oblíbené roli, při které se Věra seznámila se svým mužem Ladislavem Frejem. V roce 1972 přešla za mužem do Divadla S.K.Neumanna, kde vydržela sedm sezón a v roce 1979 oba přecházejí do Městských divadel pražských. I tady ji čekala řada zajímavých postav, především pod vedením režisérů Ladislava Vymětala a Karla Kříže (Titanie ve Snu noci svatojánské, Vrchní sestra v Přeletu nad hnízdem kukačky až po Zimsenovou v Achterloo a titulní roli ve hře Julie, ty jsi kouzelná.

V roce 1993 nastupuje do pražského Národního divadla (ztvárnila mj. Jedličkovou v Tylově Paličově dceři, manželku titulního hrdiny v Ibsenově dramatu John Gabriel Borkman. Hrála také v Dostojevského Idiotovi, v Schillerově hře Marie Stuartovna a v třídílné Aischylově antické tragédii Oresteia). Kromě toho hostovala i v dalších divadlech – například za roli Hekabé v Euripidových Pokořitelích Tróje v Labyrintu získala Cenu Thálie 94. V roce 1997 byla Galatíková obsazena do slavné komorní hry amerického dramatika Tennessee Williamse Skleněný zvěřinec v Činoherním klubu, kam se jako host vrátila po pětadvaceti letech.

K desítkám rolí, které sehrála Galatíková na českých a moravských jevištích, přidejme ještě spoustu rolí filmových (Údolí včel, Všichni dobří rodáci, Dým bramborové natě, Krajinka), televizních (seriál My všichni školou povinní), i dabingových (její hlas je nerozlučně spjatý s francouzskou herečkou Annie Girardotovou).

Věra Galatíková vychovala také několik generací studentů DAMU (jejím studentem byl mj. i umělecký šéf Národního divadla Michal Dočekal). Právě na škole se protnuly dva talenty Galatíkové – učitelský a herecký. Svůj velice osobní, odpovědný přístup k této profesi popsala v jednom z rozhovorů: „Je to pro mne dobrodružství, uhadovat, co v kom asi je a sledovat, jak se postupně vyvíjí. Nejvíc se přitom učím stejně já sama: prožívám s nimi znovu všechny ty pocity úzkosti a nejistoty, které si pamatuji z doby, kdy mně bylo dvacet, a snažím se společně s nimi přijít na to, jak jim pomoci, aby se vyznali sami v sobě, protože jedině tak budou schopni existovat, opravdu být na jevišti: aby se naučili používat, ale nezneužívat herecké techniky, aby dokázali vždycky znovu hledat vlastní cestu k postavě a tím i k sobě...“
V posledních letech byla herečka nucena vzdát se kvůli nemoci svých aktivit, jak divadelních, tak i pedagogických. S rakovinou ale bojovala velmi statečně – razantní léčbu odmítla . „Pokud mi to zdravotní stav dovolí, chci žít naplno,“ říkala. Její největší radostí byly její děti Kristýna a Ladislav (oba se věnují herectví) a také vnoučata, Štěpán a Ráchel.

31.12.2007 14:12:07 Jana Soprová | rubrika - Medailony