Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Tom Stoppard: Divadlo beru především jako zábavu, neměl by to být seminář...

autor: archiv

Britský dramatik Tom Stoppard prožil v Anglii prakticky celý život. Přesto si ho rádi přivlastňujeme, vzhledem k tomu, že se narodil ve Zlíně (odkud ve dvou letech odjel). I když se z Tomáše Strausslera stal díky otčímovi Tom Stoppard, do své vlasti se rád vrací. Poprvé tu byl už za totality, kdy se spřátelil se s Václavem Havlem. Později se objevoval na některých premiérách svých her, loni byl na Filmové škole v Uherském Hradišti a na skok na 70. narozeninách Václava Havla a teď přijel rovnou z Ameriky (kde se tři dny před českou premiérou Rock´n´rollu účastnil premiéry jiné – Pobřeží Utopie). V té době taky došla zpráva z Anglie, že za Rock´n´roll získal Cenu Lawrence Oliviera za nejlepší hru roku a britský představitel Jana Rufus Sewell cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Do Prahy přijel na skok, a přesto, že v tomto roce oslaví sedmdesátku, byl v neobyčejné kondici a ochotně odpovídal na otázky.

Proč jste napsal hru o Češích? Je to nějak spojeno s vaším českým původem?
Ne příliš. Ale jsem si jist, že tady bylo jisté semínko, které tomu napomohlo. Vždycky mě zajímala spousta věcí, které jsou v této hře. Nikdy nemám v šuplíku žádnou novou hru. Jsem vždycky velmi rád, když mě něco zaujme. A tentokrát mě zaujal mě příběh Plastic People of the Universe, a tak jsem se rozhodl na toto téma napsat hru o komunismu z pohledu anglického komunisty. Samozřejmě, ta hra je o spoustě dalších věcí, ale pro mě je právě anglický komunismu obrovské a ohromující téma. Nakonec pro mě bylo fascinují, když jsem sledoval vývoj socialismu s lidskou tváří z pohledu západního způsobu myšlení. Jak se ukázalo, spousta věcí, které zpočátku vypadají příznivě, nemusí být vždycky pro vývoj nejlepší.

Titul Rock´n´roll je ve hře symbolem svobody – ale pro Čechy. Vy jste strávil mládí v Anglii. Jak důležitý byl v té době rock´n´roll pro vás?
Pokud jde o mně, vždycky jsem miloval rock´n´roll. Naprosto. Ale ten titul hry spíše naznačuje určitý přístup k životu, odkazuje k životním situacím, kdy vše nejde hladce a není zcela pod kontrolou.Takže se mi ten titul líbil hlavně proto, že se dá vykládat několika způsoby.

Jaký typ hudby máte rád?
Rock´n´roll. Jsem v tomhle tradicionalista, takový dinosaurus. Měl jsem rád rock´n´roll kdysi a mám ho rád i teď.

Jaký typ hudby podle vás symbolizuje dnešek?
Podle mého neexistuje objektivně jeden typ muziky, která by charakterizovala dnešek. Jsou to fragmenty, a těch fragmentů je skoro tolik kolik je jednotlivců. Prostě si nemyslím, že by existovala nějaká univerzální hudba. Protože dnes na sebe populární muzika bere spoustu nejrůznějších podob, které svým způsobem odpovídají tomu či onomu, reagují na něco. Existuje spousta hudebních stylů, které vyznávají dnešní mladí lidé, které já nemám rád. například rap, ten mi nějak nesedí.

A co punk?
V době, když byl nový, tak jsem ho neposlouchal, nějak jsem ho moc nebral. Teď ho beru jako historický fenomén.

Hlavní hrdina se původně jmenoval Tom. Znamená to, že je to postava, která nejvíce sdílí vaše naděje a pochybnosti?
Začal jsem mu říkat Tomáš, ale pak jsem to rychle opustil, protože ta hra samozřejmě není autobiografická. Hlavní postava je Jan, což je to nejobvyklejší jméno, jaké jsme si dokázal vymyslet. Pravda je, že i v jiných mých hrách se postavy mezi sebou přou, a to vše reprezentuje debatu, která probíhá v mém nitru, kdy se přu sám se sebou. Ale tohle není polemická hra, která by reprezentovala autorovo stanovisko. Proto to nepíšu. Možná, že jste zaznamenala, že divadlo beru v první řadě jako zábavu. A nemyslím si, že by to měl být seminář.

Většina postav ve vaší hře je inspirována skutečnými lidmi. Znáte je všechny?
Ne. Setkal jsem se s pár lidmi na chviličku, ale neznám je. Nejsem ani intimním přítelem někdejšího prezidenta Havla, ale znám ho dost dobře, protože jsme se poměrně často setkávali. Spíše je to pro mě věc představivosti, která odkazuje k určité historické skutečnosti. Ale kdyby člověk chtěl psát o tomto období života v České republice, a chtěl by to udělat opravdu pořádně, byl by blázen, kdyby o tom chtěl psát hru.

Nakolik je realita pro vás důležitá, a nakolik vám slouží pouze jako inspirace pro vaší fabulaci? Všimla jsem si, že například v Zamilovaném Shakespearovi propojujete známá fakta s vlastní fabulací.
Nevím, jestli jsem dobře porozuměl otázce. Fabulovat mě rozhodně baví. A mám velmi pozitivní reakce na míchání imaginaci s historickými pravdami, fakty. Jednoduše řečeno, rád toto dvojí spojuji.

V diskusi o vaší hře se mluvilo o tom, že Češi nejsou schopni napsat hru na toto téma?
Proč ne?

Nevím, prostě, si na to téma netroufnou. Chtěla jsme se zeptat, zda byste napsal podobnu hru na téma britské novodobé historie, která má taky dost problémů...
Nechtěl. Abych odpověděl přesně. Jsem si vědom toho, že je to příliš komplexní, široké téma. Takže odpověď zní, že asi ne.

Myslíte, že ta hra může být srozumitelná i v jiných částech světa?
Ano. Fakt je, že hra nebyla napsána pro české divadlo nebo české publikum, byla napsána pro britské divadlo a britského diváka, a na podzim, v listopadu se bude hrát v New Yorku. Jinými slovy chci říci, že hra musí být ¨jako umělecká forma soběstačná, nezávislá. Je to prostě určitý stylizovaný příběh, vyprávění. Vezměte si například Královský hon na slunce od Petera Shaffera, ta hra taky nebyla napsána pro jihoamerický kontinent.

Před pár dny jste za tuto hru dostalo cenu, Ale jak cenná je pro vás, jaké místo zaujímá ve vaší tvorbě?
Myslím si, že je to hra, která mě těší. Také si uvědomte, že to je „nejmladší dítě“, mám ji opravdu rád. Jsem dnes dost starý –jak vidíte – a jsem rád, že stále mám energii napsat hru, která se pokouší být dost komplikovaná a dost hutná. Protože je to zábavné, i když dost obtížné dávat ji dohromady. Sám sebe pokládám za dost línou osobu. Je mi dobře, letos mi bude sedmdesát a nemám zapotřebí psát hry. Takže je jasné, že to dělám proto, že mě to baví.

5.3.2007 00:03:25 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!