Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Vojta Švejda: Nechávám na divákovi hledat možnosti pohledu.

autor: Scena.cz

V posledním únorovém týdnu 20. – 25. 2. 2007 proběhne na pěti pražských divadelních scénách již pátý ročník festivalu Malá inventura. V Alfredu ve dvoře vystoupí 23. února 2007 v rámci tohoto festivalu performer Vojta Švejda s představením Metamorphósis famfuláre.

Metamorphósis famfuláre je jedna z vašich posledních prací. Jak vznikla?
Napadlo mě, že bych mohl zkusit improvizované představení ve stylu pantomimy nebo klauniády, kde se mohou přidat i zvuky. Říkal jsem si, že by to mohlo být inspirující i pro diváky. Baví mě táhnout celé představení od začátku do konce s malou konstrukcí. Děláme to už rok.

V anotaci tohoto projektu čtu - „Improvizační večer v podání dvou talentů moderního českého nonverbálního divadla“
Osobně bych to popsal jinak. Říkám tomu punková pantomima. Doprovází mě Jan Kalvoda na klávesy. Skutečně punk show – mlčenlivá, trhlá, pitomá. O to mi skutečně jde. Je to takové metamorfované nic. Vycházím vždy z jednoho obrazu, který si určím. Nějak se v něm pohybuji a přes určitá gesta se dostanu do dalšího obrazu.

Jak si určíte ten obraz?
Vyberu si téma, z kterého se dá vyjít, např. zpěvák na jevišti. Začnu hrát a zpívat a už se objevují další a další možnosti.

Pokud má ale improvizace splňovat rámec jevištního tvaru, nikdy nemůže být stoprocentní. Myslím si tedy, že i v improvizaci musíte mít dopředu jasno. Nebo se mýlím?
To je pravda. Neříkám, že je to totální vaření z vody. To jsme dělali kdysi s Městským divadlem Krepsko. Navíc v žánru pantomimy to ani navíc nejde. Zkusil jsem to jen jednom, a už bych to podruhé neudělal. Okamžitě se ztratíte v tématu a nevíte, jak z toho ven. A tak si určím alespoň jednoduchou konstrukci, není nutná žádná velká dramatická výstavba. Spíš je to o tom, že si řekneme, jaké bude téma – např. Jan Žižka, a pak to dále rozvíjíme. Na dané téma nahlížíme z různých stran.

Jak jste se vlastně dostal k divadlu?
Bavilo mě to odmala. Byl jsem takový ten bavič spolužáků.V TV jsem viděl záběry z cirkusů, to mě zajímalo. Pak jsem absolvoval hudebně-dramatický obor na ostravské konzervatoři, abych se dostal na HAMU. Důležité pro mě tehdy bylo, že jsem nemusel dělat zkoušky z matematiky. V době studií na konzervatoři jsem rokem hrál v Národním moravskoslezském divadle v době studií na konzervatoři. Tam se učíte se činoherní herectví a do toho je ještě zpěv, protože je to pod Janáčkovou akademií. Absolventi by měli být univerzální.

Jste vy osobně univerzální?
To nevím. Zpívat mě baví.

Pokud je mi známo, tak se spíš uchylujete k pohybovým vyjadřovacím prostředkům. Hrál jste v inscenace Mistr a Markétka v režii Oxany Meleškiny a Hamleta v ND s panem Krobotem.
Tam jsem dělal Hamletovu matku.

Jaké to je dělat Hamletovu matku ve 24 letech?
Docela zábavné.

To už má blízko k projektu Kjógeny.
To bylo ještě ve škole na HAMU s panem Ctiborem Turbou. To je moje oblíbené téma. Pak se toto představení přetáhlo do Alfréda.

Jak vnímáte divadlo Alfred ve dvoře?
Přišel jsem do hotového divadla. Dle mého se to vyvíjí dobře. Scéna, která je otevřená, a dává velké možnosti lidem, kteří nemají kde pořádně začít. Dostudují školu a jsou bez prostředků. Pro ně je to jedinečné. Divadlo samo je tématicky otevřené.

Takže divadlo Alfréd ve dvoře je vaše domácí divadlo?
Už se to tak dá říct. Působím v něm od samého počátku. Moje první věc, absolventské představení z HAMU, byl Bliss. Následně jsem to rozšířil, snažil jsem se o větší profesionalitu. Přizval jsem si k tomu spolužáka Pierra Nadaudo, se kterým dělám další věci. V té době se mi velmi líbil komiks. Přišlo mi velmi zajímavé převádět ho na jeviště do pantomimy. Zjistil jsem, že to má k sobě blízko, společné cesty vyjadřování, shodná výrazovost. Tak jsem to postupně dával dohromady.

Můžete prozradit, co je to MD Krepsko?
Začínalo to před pěti lety na škole, kdy jsme se dali dohromady se spolužáky s tím, že vyzkoušíme hromadnou improvizaci v šesti lidech. Fungovali jsme tři roky.

Hezká zkratka HROMIM – hromadná improvizace. Dá se to vůbec uskutečnit?
Nedá. Bylo to hrozné. Je to skutečně nevyzpytatelné. V našem případě jsme se sešli dost názorově vyhranění lidi. Většinou jsme se na ničem nedohodli. Nakonec všechno bylo úplně jinak než jsme původně předpokládali. Skutečně jedna z totálních a živelných improvizací. To na tom bylo to nejcennější. Navíc tam bylo omezení, že se tam nesmí mluvit.

Čím se podle vás nechá strhnout divák?
Představení si stavíte na tělo, aby se k vám hodilo, prostě děláte to, co se vám líbí. Myslím si, že nechávám na divákovi, aby si sám hledal možnosti pohledu. Tím, že je to pantomima, tak je to i trochu abstraktní a výtvarné. Divák si tam může najít spoustu věcí svých, může si představit, co chce. Pracuji s minimální scénou. Já udělám divákovi nějakou nabídku a on už si může dotvářet. K tomu je to doplněné světlem a hudbou, aby s úplně neztratil. Občas i nějaké slovo.

Jak je to s hudbou ve vašich projektech?
Někdy něco vznikne přímo na hudbu, kterou jsem někdy slyšel. Nebo si nechávám komponovat hudbu přímo k představení. Někdy se mi líbí písnička, tak si ji tam dám a je mi dobře. Je to různé.

Spoustu projektů si šijete na tělo – co to znamená?
Spíš je to o tom, co bych si chtěl zkusit. Určité obrázky postav nebo nějaké žánry, které chci vyzkoušet, versus nějaké mé cítění daného tématu. To, co je my blízké. Když se nad daným tématem zamyslím, tak by to mělo rezonovat. Zároveň si dávám určité úkoly, překážky, abych musel sám sebe překonat.

Co třeba projekt Polaris?
Líbilo se mi téma polárníků, co dobývají pól. Dobové deníky. Člověk v široké krajině, kde se ztratí, odtržený od všeho, bez možnosti se navrátit zpět. Proč? Kvůli hrdinství? Trošku nám toto počínání připadá zbytečné. Není tam ani možnost záchytného bodu. Téma ztrácení a melancholie.

Vojta Švejda
Absolvoval hudebně-dramatický obor na ostravské konzervatoři a Katedru nonverbálního a komediálního divadla HAMU pod pedagogickým vedením Ctibora Turby a Borise Hybnera. Byl členem Divadla mimů Alfred ve dvoře. Účinkoval v představeních Horatio Vecchi: L´ Amfiparnasso, Boris pictus, Pohyblivý kabinet, Kjógeny, Grotesky naboso, Pes závozník, dále v inscenacích Národního divadla Mistr a Markétka a Hamlet, projektu Archa 2000 či představení Pasažér. Je členem divadelní skupiny Městské divadlo Krepsko. Je autorem představení Bliss.

19.2.2007 23:02:33 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!