zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hana Heřmánková: Divadlo nám zabydlují dobří duchové.

Hana Heřmánková

autor: Z webu   

  • Zanedlouho vypukne v Divadle bez zábradlí festival Slovenské divadlo v Praze...
    Pořádáme ho už po dvanácté, takže už je to dlouhodobá tradice.
    Opět se setkáme se všemi divadly, které tady nikdy nechyběly. Festival tradičně zahájí Slovenské národní divadlo, tentokrát jsme se rozhodli pro dva tituly: Valčík náhody v režii Lubomíra Vajdičky, kde vystupuje Zuzana Fialová a Lubo Kostolný, to bude 10. února 2007. O den později uvítáme na jevišti divadla paní Emílii Vášaryovou, Emila Horvátha, pana Bučku a Ingrid Timkovou. V režii Emila Horvátha uvedou hru Posledná cigára. Autorem je Bengt Alfhors, který byl na našem festivalu před dvěma lety na představení své hry Iluzionisté. Tehdy nám přinesl ještě nepřeloženou hru Poslední cigareta. Divadlo Andreje Bagára z Nitry přijede s komedií s písněmi Agáta hĺadá prácu, představí se v ní významná část souboru. Loni jsme festival rozšířili od února do května a budeme v tom pokračovat, protože se nám to osvědčilo. Většina představení bude přes víkend, takže bude možno představení zdvojovat. Takže dále na jaře uvidíme Bernhardovo Pred odchodom na odpočinok, které přiveze Divadlo Astorka. Dosud nikdy na našem festivalu nechybělo a za ta léta jsme provedli dokonalý průřez jeho tvorbou, tentokrát jsme se rozhodli pro hru Thomase Bernharda z toho důvodu, že Peter Šimun získal na festivalu Dosky 2006 titul za nejlepší mužský herecký výkon a Zuzaně Kronerové tato cen autekl ajen o vlásek. V březnu přijede Studio L+S a uvede Malé manželské zločiny v režii Vladimíra Strniska s Milanem Lasicou a Martou Sládečkovou. Tato inscenace měla premiéru před pár dny a má prý velký úspěch. 1.dubna – na apríla – uvedeme zvláštní představení v rusínštině – bude to Divadlo Alexandra Duchnoviče z Prešova. je to jediné profesionální divadlo na světě, které hraje v rusínštině. Bude to bez titulků,ale doufám, že všichni budou rozumět. Já jsem hru Christa Bojčeva měla možnost vidět na DVD a srozumitelnost mi nedělala problémy, i pro zajímaovu formu inscenace. Dokonce jsme se do něj s Karlem tak zamilovali, že jsme se rozhodli to inscenovat i u nás. Hořkosměšnou komedii pro pět herců pod názvem Orchestr Titanik budeme uvádět jako režijní debut významného slovenského scénografa Jožka Cillera (dosud s námi spolupracoval scénograficky na několika věcech – např. Cikáni jdou do nebe). 15.duben bude patřit Radošínskému naivnému divadlu, to si našlo v Praze tolik přiznivců, že už te´d je v předprodejích lístků poskrovnu, i když se bude hrát dvoják. Tentokrát přivítáme inscenaci Stanislava Štepky Desatero. 9. května zakončíme festival koncertní verzí představení Lipa zpieva Lasicu. Toto představení v současné době uvádí Studio L+ S, ale nebude s ním cestovat. Udělají koncertní verzi, kterou přivezou k nám (představení se zúčastní také pan Lasica osobně). Ještě bych dodala, že CD nahrávka získala několik ocenění (např.Aurel – což je obdoba českých Andělů).


  • Vaše divadlo má právě teď jubileum? Oslavíte to nějak?
    Musím říci, že nějaké velké oslavy nechystáme, ale jedna kolegyně spočítala, že na 1. únor připadá desetileté výročí od chvíle, kdy jsme vstoupili do těchto prostorů a dnes můžeme říci, že je to náš druhý domov. Jsme šťastní, že tu můžeme hrát a moc si toho vážíme. A jsme také rádi, že si k nám diváci našli cestu. Od té doby se prostory moc nezměnily, akorát se vylepšily... 1. února jsme sem nastoupili s hrou Blbec k večeři, takže oslavíme pětistou reprízou tohoto kusu, což je v činoherním divadle obdivuhodné číslo. Hrajeme to hodně často odpoledne i večer, prakticky ve stejném obsazení jako byla premiéra. Pouze máme alternace třeba na roli Jirky Menzela, který ale, když je v Praze, tak vždy hraje, a na roli Veroniky Freimannové, kterou alternuje Jana Boušková. Hraje tam také stále Naďa Urbánková, kterou jsme sem vzali hned poté, co se vrátila ze Švýcarska. V centru pozornosti ale stojí Pepa Carda jako slavný Blbec (byla to jedna z jeho prvních velkých rolí, kterou vstoupil do povědomí) a Vašek Vydra, dnes slavný stepař...
  • Jak vzpomínáte na své zdejší začátky?
    Ty byly nejtěžší, tady to byl holobyt, všechno jsme tu zařizovali, od koberců po štětky na záchod (a že tady těch toalet je!). Všechno jsme měli v ruce, všechno jsme měli v nákupním vozíku. Ale to byly maličkosti. Mám radost, že se tu podařilo vybudovat takové technické zázemí, které nemělo v Praze v činoherním divadle obdoby, celá ta úžasná zvuková aparatura, kterou jsme využili třeba u Cikánů. Tuto premiéru jsme si skutečně vydobyli, protože to bylo hodně finančně náročné a nikdo nám nechtěl pomoci. Ale nakonec se to povedlo. A je tu další věc, která mě těší. Potkali jsme přitom mnoho lidí, kteří se sem rádi vracejí, drží nám palce a vždycky na poslední chvíli nám nějak pomůžou. Takže to nakonec dobře dopadne. A mám taky radost, že právě u nás se poprvé objevily některé hvězdy, které teď září v seriálech.
  • Myslím, že se u vás opravdu hodně hraje...
    Naplňujeme tohle divadlo velice, protože hrajeme denně. Byli jsme sice tak hodní, že jsme herce nechali 24. prosince rozbalit dárky, ale 25.12. jsme je už zase honili na jeviště. A musím říci, že teď už hrajeme i v srpnu, takže v podstatě nemáme žádné divadelní prázdniny. Ale rozhodně toho nelitujeme. A ještě k těm setkáním – uskutečnilo a uskutečňuje se tu spousta zajímavých hudebních večerů a my si říkáme, když tu vystupuje paní Hegerová nebo pan Nohavica, že nám divadlo zabydlují dobří duchové... A nemůžu zapomenout ani na akce spojené s dětmi. Už třináct let spolupracujeme s Nadací Slunce, a během těch deseti let, co jsme v Adrii jsme každoročně měli výstavy dětských obrázků, pořádali pro děti vánoce i dětský den a spoustu dalších akcí. Nejnověji jsme připravili CD s písničkami pro děti.
  • Co ještě připravujete do konce sezóny v oblasti divadla?
    Bude to už výše jmenovaný Orchestr Titanik pod taktovkou pana Cillera a pak tady bude režírovat Alice Nellis O´Neillovu hru Cesta dlouhého dne do noci s Jirkou Bartoškou, Zuzanou Bydžovskou a bratry Čapky. Na to se moc těšíme.
  • Je do divadelního dění zapojena celá rodina? Co kluci?
    Kluky od divadla spíše odháním směrem ke škamnám, protože pořád studují gymnasium a byla bych ráda, kdyby odmaturovali. Nicméně, najdou si čas i na jiné věci. Každý hraje na pět hudebních nástrojů, a doma hrají jak Pink Floydy, tak i Ježka, takže je to docela náročné tam bydlet. Naštěstí jsou kolem nás jen veverky. Karel jejich skupinu trefně nazval Boží dopuštění. A taky chodí do tanečních a prožívají první lásky. Byla jsem s nimi nedávno v tanečních v Místním kulturním domě v Říčanech, bylo to úžasné. Doporučuju!
  • 5.2.2007 00:02:56 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

    Časopis 13 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Milá Evičko, milý Luďku (Činoherní klub)

    Časopis 13 - sekce

    HUDBA

    Trocha Klid - Splněnej sen

    Přebal alba

    Silné melodie, chytlavé texty a hodně energie. To jsou Trocha Klidu a jejich nové album Splněnej sen. Novinka celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Zhanna Kadyrova: UNEXPECTED

    Pohled do instalace výstavy (Foto: Ondřej Polák)

    24. února 2022 se pro všechny Ukrajince změnil svět. Zemi pustoší válka, z Ukrajinců se stali uprchlíci ve vla celý článek

    další články...