zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jiří Hájek: Do nějakých šablon bych neměl sklouznout.

Herec JIří Hájek

autor: archiv divadla   

  • Máte za sebou roli Romea na pražském Hradě, spolupráci se souborem Tramtárie a nyní druhou sezónu v Hadivadle. Jak se právě cítíte?
    Cítím se pevný. Věřím tomu, co dělám. Dokážu si být skoro jistý, že se zachráním na jevišti. Mám zkušenosti v takové míře, že se o ně dokážu na jevišti opřít.
  • Někdy jde skutečně o záchranu, která funguje jednak díky pudu sebezáchovy, ale i díky součinnosti s kolegy.
    Nerad bych to používal v rolích, které fungují, jak mají. Nerad bych vytahoval zaběhlé šuplíky.
  • Někdy se stává, že se zkušenost změní v rutinu. Herec se postaví do určité gardy. Nemáte z toho strach?
    K tomu bych asi došel, kdybych už neměl komu věřit. Pokud mám pořád někoho, kdo mě motivuje, baví mě to a chci to dělat pořádně se vší vervou, pak bych do nějakých šablon neměl sklouznout.


  • Mám pocit, že v Hadivadle ani není šance sklouznout do nějaké šablony? Poetika tohoto divadla to podle mého nedovolí.
    Myslím, že to není takový problém. Vždycky může herec zafungovat pro své diváky velmi jednoduše tak, jak oni očekávají, aby je nezklamal. A přitom se nemusí ani extra namáhat. U tohoto typu divadla to jde stejně dobře jako u jiného.
  • Prošel jste si zkušeností práce na volné noze, teď jste v angažmá. Je to rozdíl?
    V současné době nejsem jen v angažmá. Tramtárie sice zanikla, ale pokračujeme dál jako Buran Teatr. V podstatě jsem pořád na dvou lodích. A jsem upřímně rád, že nejsem pouze v angažmá v repertoárovém divadle.
  • Angažmá, to je parník s pravidelnými linkami, Buran teatr je něco jako raft?
    Také je to pro zábavu, ale dělám to také s lidmi, které znám a mám je rád. Hlavní je pro mě to, že děláme typ divadla, který mě vyhovuje, protože jsme z něj vzešli. Pojmenoval bych to jako víceméně realistické divadlo.
  • Jaké inscenace máte konkrétně?
    Tramvaj do stanice Touha, dvě pohádky, jednu jsem režíroval a psal scénář. Dále hrajeme hry Žumpa, Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Obraz, Lino. Chystáme další tři premiéry – Sexuální perverze v Chicagu, Bedřichu, ty jsi anděl od Milana Uhdeho a McDonaghova Pana Polštáře.
  • Co vy a režie? Experimentujete na druhém břehu?
    Vždycky mě to lákalo. Snažím se do toho vložit, co mohu. Baví mě to a rád to dělám. Práce na cizím textu (budu dělat Bedřicha) bude určitě zajímavá.
  • A jak to vypadá v Hadivadle? Hrál jste kromě jiného ve hře Ruská ruleta, kde není hlavních rolí, hrajete celý soubor. Jaké to je být součástí kompaktního sboru?
    Myslím si, že pokud se dobře partneří, pak je to v pořádku. Nevidím velký rozdíl mezi partneřením dvou lidí nebo celého souboru. Když to přirovnáme ke sborovému zpívání, taky tam může být jeden part, kdy je odpovědnost větší, potom se zase musíte udržet na stejné úrovni s ostatními. Je nutná neustálá pozornost. Vždycky musí být člověk soustředěný, aby věděl kdy začít a kdy se na něj ta odpovědnost přeleje. Mě třeba baví dělat úplně kratičké výstupy, když jsou vtipné a něčím okořeněné. V nich se můžete vyblbnout víc než třeba ve velké roli, kde máte větší odpovědnost.
  • A co další inscenace?
    Ve Věci Makropulos cítím, že z hereckého hlediska tam nejvíce vytvářím postavu. Ten text je dramatičtější. Mám tam sice dva krátké výstupy, ale na nich vytvořím postavu. U ostatních kusů takový pocit nemám, jsou to spíš hry kabaretního typu. K nim patří i Ignácius, což je spíš zhmotnělá literatura než dramatický text.
  • Jaký máte vztah ke kabaretům?
    Proti kabaretům nic nemám. Rád si sám ze sebe dělám legraci. Domnívám se ale, že by takový kabaret měl vzejít z delšího působení souboru, nemělo by jich být tolik jako teď. Mělo by to mít delší vývoj. Kabaret by měl vyjít z něčeho, co se nashromáždí. Něco, co vytryskne. Na můj vkus je tu až příliš mnoho kabaretů. Víc tíhnu ke klasické tvorbě postavy a klasickému divadlu. A je jedno, zda je to komedie nebo drama. Protože improvizovat se dá i v klasickém divadle s pevně vystavěnými situacemi. A kromě toho je pro mě zajímavé vytvářet postavu, která má oblouk.
  • 11.12.2006 18:12:44 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

    Časopis 16 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Hra, která se zvrtla (MdB)

    Časopis 16 - sekce

    HUDBA

    Hudební tipy 15. týden

    Karel

    Karel
    Jediný, neopakovatelný, milovaný. Karel Gott pohledem dokumentaristky Olgy Malířové Špátové. Celoveče celý článek

    další články...

    OPERA/ TANEC

    Premiéra 24 z dílny pěti choreografů

    Dům tanečního umění Praha

    Bohemia Balet, soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy chystá nový komponovaný program. Večer nese společný n celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Audiokniha Unesený Západ od Milana Kundery

    Radúz Mácha

    Vydavatelství Supraphon ve spolupráci s nakladatelstvím Atlantis po úspěšném vydání audioknih Nevědění a Směšn celý článek

    další články...