Scéna.cz 

Třetí věk ve studiu Z

Komorní scéna Městského Divadla Zlín uvedla v úterý 21. listopadu 2006 v rámci interní přehlídky Naráz scénické čtení v autorské režii Dodo Gombára.„ Scéničnost“ převažovala nad „čtením“, i když zpočátku se na diváky valil proud civilně vyřčeného textu z úst deseti postav dramatu sedících v řadě divadelních sedadel vedle sebe. Postupně se promluvy jednotlivců k divákům začaly proměňovat v dialogy, herci vstávali, přecházeli, hleděli si do očí, jak vyžadovala situace, zbytek odehrála představivost nás, diváků.
Za herci se vršila scénografie, chaotická hromada předmětů vztahujících se k prostředí, kde se točil děj hry. Celek, připomínající zastavárnu, posloužil jako expoziční živý obraz, herci jemně a náznakově stylizovaní do svých rolí, civilně četli Gombárův text v překladu dramaturga inscenace Vladimíra Fekara. Jen postava hudebníka prokládala repliky v češtině přiléhavou slovenštinou.

Čtení jako scénická forma nabízí autorovi skrze vlastní text poznávat sebe sama, svou identitu. Přestože text je plný jeho existenciálních úvah, nepůsobí pateticky (postava starého herce Doliny se bez patetických monologů obejít nemůže - tam je to v pořádku) a je naplněn hořkým vtipem ze zdařilých sond do psychiky rozmanitých hrdinů.
Třetí věk, se dotýká mnoha problémů jak naší horké reality (porucha mezilidské komunikace, strach ze samoty, partnerské vztahy, politika), tak i vnitřního světa postav (strach ze samoty, nejistota a zklamání z partnerských vztahů, útěky z reality). Podtitul obrázky generací upozorňuje na stěžejní téma inscenace, která překvapila autentičností, pramenící také z odstupu herce od postavy a zcizujících efektů. Obě generace se ve svém zoufalství odvolávají na třetí generaci, nezatíženou komunismem, která naplní jejich sny o štěstí.
Herecky vyvážená intimní inscenace dala vyniknout především výkonům Zdeňka Lambora (Egon-scénárista na volné noze vyhozený z rádia) a Dušana Sitka (Dolina-populární herec odložený v domově důchodců).