zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Luboš Balák: Každá hra se musí předem vysedět a je to hrozná práce.

Luboš Balák

autor: archiv divadla   

Od začátku své divadelní praxe se pohyboval na hraně autorské a režisérské. Následně k tomu přibyla třetí role. Od 1. června 2005 je Luboš Balák uměleckým šéfem brněnského HaDivadla. V současné době připravuje se souborem nový originální kabaret Madhouse!, pod kterým je podepsaný nejen autorsky a režijně, ale zároveň ho diváci uvidí v nezapomenutelné roli nesmělého moderátora - poplety. Premiéra 24. února 2006.
Studoval obor dramaturgie na divadelní fakultě JAMU. S HaDivadlem spolupracoval jako dramaturg a autor v letech 1995 – 1997. Poté spolupracoval s tímto divadlem externě především v rámci kabaretního cyklu Komediograf. Je autorem mnoha her, z nichž byly některé inscenovány - např. Smrt Huberta Perny, Aqárius,Kvartet (Hadivadlo Brno), Musulman (Divadlo Petra Bezruče Ostrava).
V roce 1995 byl za hru Smrt Huberta Perny oceněn 3. místem v soutěži o nejlepší českou divadelní hru Nadace Alfréda Radoka, v roce 2000 zvítězil v soutěži vyhlášené Národním divadlem v Praze dramatem Městečko v úpatí vysočiny. V roce 2001 byla ve Stavovském divadle v Praze uvedena jeho hra Švejkův vnuk.

  • Pracoval jste jako umělecký šéf Divadla Husa na provázku, nyní jste v HaDivadle – obě tyto scény zřizuje Centrum experimentálního divadla, takže jste vlastně pořád ve stejném podniku...
    Možná to zní blbě, ale je to tak. V HaDivadle jsem začínal. Zdejší poetika mi byla blízká a mám ji rád, zejména pro autorské divadlo, mapování současnosti,. Dále je mi blízké svou temnotou a filosofií. Končil jsem v Huse na provázku a v HaDivadle byl vyhlášený konkurz. Nakonec i já jsem se přihlásil. Mé rozhodnutí vycházelo ze srdce.
  • V první éře Vašeho působení v HaDivadle vznikly pověstné Komediografy?
    Nejdříve to byly inscenace Revize století (spolu s Davidem Jařabem), Penězokazi a další. Bylo tu společenství herců, s nimiž jsem začal spolupracovat. Většinou jsme nejdříve všechno prodiskutovali v hospůdce a pak se tvořilo. Takto by to mělo být – dá se dohromady parta, která si rozumí a všechno jde v pohodě. Neuznávám na divadle nějaký diktát. Z toho pak vznikly Komediografy, které měly směřovat do dalších divadelních inscenací. Bohužel divadlo postupně měnilo umělecké šéfy, a proto jsem odešel na Provázek.
  • Co je pro vás černou můrou?
    Osobní otázka. Můra se hodně převaluje a přelétává. Asi je pořád přítomná. Pokud se zabydlí nastálo, pak je z ní fóbie. U mě je naštěstí stále přelétavá.
  • V HaDivadle jste působil na základě stipendia, které se podle Vás udělovalo mladým a talentovaným. Mládí vám zůstalo... A talent?
    Já jsem ještě mladý?
  • Určitě. Co z toho Vám tedy zůstalo?
    Myslím, že nic. Snad jsem získal zkušenost.
  • Zkušenost jakého rázu?
    Přesvědčil jsem se o tom, že divadlo s přáteli se dělá jinak, než když přijdete do prostoru s tradicí, ale i se zažitou dramaturgií. V Divadle Husa na provázku jsme začali realizovat sitcom Funebráci, což mělo dobrou myšlenku, byť jsem díky tomu dostal do držky.
  • Byl to „epizodní“ seriál?
    Tak nějak. Pokus o sitcom. Na jedné straně to zní komerčně, ale na druhé, když se podaří realizovat comedii dell´arte ze současnosti, tak se z toho může stát fenomén. Bohužel se to tentokrát nepodařilo.
  • Nejvíc to ovšem odnese finančně divák…
    (Smích.)
  • Vybíráte si sám kompaktní tým umělců nebo vás zajímají jednotlivé osobnosti?
    V HaDivadle mě zajímají osobnosti. Tu otázku nemám rád. Respektuji, že se herci chovají specificky. Herec je pro mě partnerem.
  • Máte hodně profesí, když se ale řekne autor – co to pro Vás znamená?
    No… Autor, autor… Je to určitě člověk, který si to nějakým způsobem musí všechno odřít, zejména když sedí dva měsíce doma, píše a píše, pak to přinese a v divadle to vyhodí. Autorem jsem nikdy nedokázal být. Většinou jsem tvořil s herci, i když se taky snažím napsat hry, většina her vznikala při zkoušení, se zkoušením, s velikým smyslem a tlakem termínu, že to musí být. Každá hra se musí předem vysedět a je to hrozná práce.
  • Se svým textem Švejkův vnuk jste se dostal také do Národního divadla Praha.
    Národní divadlo a Český literární fond vypsal soutěž o původní českou hru. Odměnou byla možnost ji inscenovat. V soutěži jsem se umístil s hrou Městečko. Zjistilo se, že je moc temná na první uvedení v ND, tak se vymýšlelo něco jiného. Měl jsem rozepsaného Švejka a bylo. Pro mě byl zase moc veselý. Bylo to období, kdy jsem přišel na Provázek a vznikaly Komediografy. Ta sezóna byla taková polovičatá, ani na Švejka jsem neměl mnoho času. Dodnes se z toho mátořím.
  • Druhá Vaše profese – režisér.
    Úděl autorského divadla. Tím, že moje projekty vznikají prostřednictvím zkoušení, tak u toho musím být. Tím se také učím jak psát i jak režírovat. Dodnes jsem nerežíroval žádnou věc od jiných autorů.
  • Které z těch profesí dáváte přednost - autor, režisér, dramaturg a nyní i umělecký ředitel?
    Asi nejvíce autorovi. Dramaturg je zvláštní profese, i když velmi důležitá. Na začátku tvorby inscenace je tato profese dobrá a užitečná. Pak už se toho musí zmocnit režisér a dramaturg musí zmizet. Nejvíce chci být autorem.
  • Co je pro Vás jako pro režiséra důležité při práci s hercem?
    Při psaní jsem objevil spoustu důsledných pravidel, ale při práce s hercem ne…
  • S kterými režiséry chcete v nové sezóně spolupracovat?
    Tato sezóna byla daná konkurzem, kde jsem musel předložit projekt, aby divadlo bylo připraveno. Kmenovým režisérem je Ondřej Elbel. Kromě toho chceme spolupracovat s Miroslavem Krobotem, Janem Mikuláškem, Janem Nebeským a J.A. Pitínským. Já sám chci dělat večery, které budou rychle ušité – Cult Fiction. Tento způsob práce mám rád, protože to vždycky prověří sílu souboru a osobností.
  • Také to prověří diváka.
    Jo… Divák většinou tu hru přijímá, protože nevidí nacvičené představení. Určitá řemeslná zkušenost pro všechny, herce, dramatiky a režiséry, včetně diváků.
  • Jedním takovým projektem je právě Cult Fiction.
    Kultovní seriál, jehož kořeny sahají také na Provázek. Věnujeme se v něm autorům, které máme rádi. HaDivadlo vede diskusi o autorech outsiderech, tedy autorech, kteří stojí mimo hlavní plán popkultury. První díl byl Jack London a Jim Morrison. Každý díl bude věnovaný dvěma lidem, počítáme do pěti let až s třiceti díly.
  • Mapujete tvorbu daných autorů autobiograficky?
    Máme tam takovou divadelní přednášku, tím nemyslím, že napodobujeme Cimrmany. V přednášce mapujeme nejdůležitější okamžiky jejich života a následují ukázky z děl. Také nechceme děsit diváky, že to bude nedivadelní. Hlavní je v daném projektu autor. Většina z nich dopadla špatně, protože žili naplno – alkohol, milenky apod. HaDivadlo to čte, je to názor souboru na dané dílo, nejedná se o převyprávění.
  • Držím palce, ať všechno vyjde.
    Koncepce divadla se buduje nejméně tři roky, tak doufám, že se nám ji podaří naplnit.
  • 20.2.2006 16:02:11 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory