Scéna.cz 

Večer na téma...Aškenazy

Česká televize - Tvůrčí skupina Ondřeje Šrámka připravila k výročí Ludvíka Aškenázyho dokument Spokojeně vypadající pyknik, režie: Pavel Linhart. Česká televize dokument uvede v sobotu 24. února ve 20.55 na ČT2.
Spokojeně vypadající pyknik - tak charakterizoval sám sebe v Černé bedýnce dnes téměř zapomenutý Ludvík Aškenazy, jehož nedožité osmdesáté narozeniny (narodil se v českém Těšíně) si připomeneme 24. února v k sobotním večeru. Jeho součástí je i televizní dokument režiséra Pavla Linharta Spokojeně vypadající pyknik, který se pokusil odkrýt rozechvělé nitro laskavého a šlechetného autora úzce spjatého se svým dílem. Koncepce je založena na střídání hlasů pamětníků, postav Aškenazyho děl, herců ve filmech podle jeho scénářů, vršení detailů, zdánlivě suchých fakt, fotografií, obrázků. Vše v Aškenazyho stylu - prostě, upřímně a hravě - se vine jeho příběhem.
O svých setkáních s Ludvíkem Aškenazym hovoří jeho syn, režisér Jindřich Mann, spisovatel Arnošt Lustig, publicista Karel Hvížďala, dramaturg Zdeněk Hedbávný, generál Karel Borský, jeho kolega z jednotky Ludvíka Svobody v Sovětském Svazu, filmový režisér Vojtěch Jasný a Aškenazyho kolegové z Československého rozhlasu -- Jiří Horčička a Věra Šťovíčková.

Spokojeně vypadající pyknikCesta, kterou se ubíral dnes už uzavřený život Ludvíka Aškenazyho, vedla z Východu přes české území na Západ. Druhá světová válka jej odvedla do sovětského vnitrozemí, učil tam na střední škole a vstoupil pak v roce 1942 do čs. armádního sboru v SSSR, s kterým se vrátil do osvobozené vlasti s tím vůbec nejlepším tenkrát osvědčením. V květnu 1945 se v Praze seznámil s dcerou Heinricha Manna, která zde prožila válku a s níž se později oženil. Jako reportér a zahraničně politický komentátor pražského rozhlasu často cestoval ( Polsko, NDR, USA, Indie, Itálie, Japonsko). Na konci 50. let se stal spisovatelem z povolání. Po srpnu 1968 emigroval s rodinou do Mnichova, později se přestěhoval do severní Itálie, kde po dlouhé nemoci v roce 1986 zemřel.
Různorodou literární Aškenazyho činnost stmeluje specifická poetická obraznost, lyrizace dějových prvků, sugestivní náznak, směs laskavého humoru, jemné ironie a smutku, jakož i čapkovská úcta k nenápadným hodnotám, orientace na obyčejného člověka, tolerantní humanismus a odpor proti válce. Aškenazyho stylistická výlučnost byla patrná již v prvních reportážích ze zahraničí, poplatných tehdejší ideologizaci literatury. Postupně se však Aškenazy etabloval jako mistr drobných literárních útvarů pro dospělé čtenáře i pro děti, psal prozaické etudy a miniatury (Černá bedýnka), krátké moderní pohádky (Praštěné pohádky). Plně se emocionální působivost jeho lyrického výrazu vyhranila v náladových prózách při konfrontaci bezelstnosti malých dětí s nevypočitatelným světem dospělých (Dětské etudy). V další tvorbě postupně přibývalo prolínání reálných a fantazijních prvků, které rozvíjejí rysy příznačné pro dětskou fantazii (Milenci z bedny). Účastností na lidských osudech a důrazem na psychologickou autentičnost postav zachovává si Aškenazyho dílo svou vnitřní kontinuitu také v protiválečných povídkách (Psí život, Vajíčko) a v divadelních a rozhlasových hrách, jejichž dramatickou formu uvolňuje všestranná lyrizace textu, meditativnost a záliba v hromadění poetických detailů (Piškot, Bylo to na váš účet). V paměti zůstaly i filmy natočené podle jeho předloh (Můj přítel Fabián, Tam na konečné, Noční host, Májové hvězdy, Křik, Hry a sny).
V dílech psaných německy, vesměs pro děti, se Aškenazy často vracel k námětům svých starších českých prací. Za svou literární činnost získal řadu cen v SRN a Rakousku.