zvláštní poděkování
Quantcom.cz

"Duše tanečníka důležitější než samotná technika."

Jiří Jelínek, sólista baletu Národního divadla Praha (Foto Scena.cz)

  

Taneční umění prožívá v České republice spíše pády a nemá na růžích ustláno. Přesto dosahují naši tanečníci i choreografové význačných úspěchů v zahraničních soutěžích. Mezi nadané tanečníky patří sólista baletu Národního divadla v Praze Jiří Jelínek.
Po vzoru svých starších sourozenců začal chodit do taneční přípravky. Po ukončení Taneční konzervatoře v Praze absolvoval v devatenácti letech, jak sám říká "poměrně starý", roční stáž v německém Ballet Zentrum Hamburg John Neumeier.
Do šestnácti let v podstatě neměl jasno, zda ho daný obor úplně pohltil. Charakterově náročné role jsou mu bližší. Daleko více tíhne k činohernímu projevu než k ruské pózové klasice. Role opilého Jesenina v Isadoře Duncan je pro něj po umělecké stránce ta uspokujující. Postava prince se stálým úsměvem mu nesedí. S postavou se snaží co nejvíce ztotožnit a co nejvíce o ní vědět.
Tancuje nejnáročnější, největší a nejobsáhlejší balety, jaké se u nás v republice hrají. Vedlejší "kšeftíky" mimo divadlo proto raději odmítá.

Začněme trochu od Adama. Herec činoherního divadla se učí roli ze scénáře. Jak je to u tanečníků?
Máme choreografii, která je postavená na danou hudbu, a tu se snažíme co nejlépe prezentovat.
Používá choreograf k záznamu tance, či tanečních kroků a figur speciální značky?
Myslím si, že je to podobné jako u činohry. Místo slov používáme tanec. Pokud to vyžaduje charakter postavy, může choreografie obsahovat i její slovní rozbor.
Vyžaduje tanec dobrou paměť nebo je možné naopak improvizovat?Paměť je zapotřebí - především svalová. Výpadek tanečního prvku může způsobit nehodu. Na některé kroky již později nemusíte myslet. Jak se na daný skok připravit, jak jej udělat, to se postupně stává automatickým. Spíše se soustředíte na výraz figury. Postupně si můžete vytvářet vlastní obměny, ale nesmíte porušit daný směr a charakter díla.
Použil jste termín "výraz figury". Trénink velkých svalů a tanečních technik si dovedu představit. Jak ale tanečník trénuje obličejové svaly?
Tento trénink souvisí především s vnímáním. Hlavní úlohu zde hrají duše, srdce a celkové charisma. Někteří tanečníci jsou výborní po technické stránce, ale svým výrazem na diváka nepůsobí. Vedle nich jsou naopak tanečníci tecnicky méně zdatní s obrovským nábojem a energií, která přitahuje pozornost.
Na jevišti je duše tanečníka důležitější než samotná technika. Divák spíše ocení, jak ho oslovíte, než když mu předvedete deset náročných skoků. Tancování o ničem je asi to nejhorší, co se může přihodit.
Vzhledem k vašemu tanečnímu vzdělání doma i v zahraničí můžete porovnat taneční školství v Čechách a v Německu?
Pro mě to rozdíl byl. Rok v Německu vydal za tři roky na pražské konzervatoři, byť to byl dril a disciplína. V té době tam působil jeden z nejlepších ruských pedagogů Anatolij Nisnevič, který vyučoval hlavní obor - taneční klasiku a scénickou praxi.
Některá představení mají menší nároky na tanečníka. Která jsou pro vás takovým baletním Hamletem?
Tančím jich více a nechci některé upřednostňovat. Mezi ty pro mě velké role patří například postava Tybalta v Romeovi a Julii. Role Alberta v Giselle je rovněž velmi výrazově náročná, určitě role Oněgina. U této postavy musíte na velmi malé ploše nastínit divákovi charakterové zrání Oněgina a jestliže to nechcete dělat černobíle, pak musíte ze sebe hodně vydat.
Předpokládám, že se chodíte dívat na baletní představení v nichž alternujete. Stává se u vás hudba impulsem k podvědomé práci svalů nebo představení vnímáte jako obyčejný divák?
Na kolegy se dle možností chodím dívat hodně. Učím se z toho, co se komu povede, ale i z chyb, kterých se někdy dopustíme. Jakmile se dívám na někoho, kdo hraje stejnou roli jako já, tělo opravdu hraje spolu s ním. Vnímám, jaké má pocity. Vím, jaké kroky, pirueta nebo skok budou následovat.
Poslední představení Dítě a kouzla/Sinfonieta od českého choreografa Jiřího Kyliána, které bude uvedeno v premiéře, pro vás připravilo jaké role?
Ztvárňuji postavu Kyvadla a Popele. Sinfonieta je čisté tancování sedmi párů.
Jaké je to pracovat pod takovými světovými špičkami?
Už v Německu jsem pracoval s Johnem Neumeierem. Vyzkoušel jsem si choreografii Alvina Aileyho. S prací Kyliána se setkávám poprvé. Náročnost mě docela překvapila, jak muzikálností, tak fyzickou náročností. Je to čistá moderna založená na klasických prvcích.
Jaký je rozdíl mezi zkušebnou a jevištěm, platí zde těžko ve zkušebně, lehko na jevišti?
Ve zkušebně je to opravdu něco jiného. Myslím si, že zkušebna by měla mít ty samé rozměry jako jeviště v divadle. Na jevišti nesete svoji kůži na trh a musí tam vše vyjít.
Balet je velká dřina, lze se mu věnovat pouze v průběhu krátkého období. Měří se toto období věkem nebo výkonem?
Určitě věkem. Tancovat se dá maximálně do čtyřiceti, ve vrcholové formě do pětatřiceti let. V podstatě je to pouhých patnáct let, které by měly stačit proto, aby se tanečník zabezpečil na celý život. U nás je to bohužel jinak.
Znamená pro vás angažmá v Národním divadle vrchol vaší kariéry? Usilujete o angažmá v cizině?
Měl jsem možnost nastoupit do angažmá v Drážďanech. Ovšem nabídku na post sólisty v Národním divadle jsem nemohl odmítnout. Za necelých tři a půl roku jsem obsazen do hlavních postav ve všech baletech, které máme na repertoáru. V podstatě již nemohu být něčím víc. Nebudu mít ani větší plat ani jiné role. Kromě nových představení mě již nic zvláštního nečeká. O zahraničí v skrytu uvažuji.
Děkuji za rozhovor. Další otázky můžete J. Jelínkovi položit při on-line rozhovoru Čapkovo odpoledne 3. ledna 2001.

8.1.2001 | rubrika - Rozhovory

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Koza aneb Kdo je Sylvie? (Divadlo Bez zábradlí)

Časopis 13 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Bohumil Hrabal legendární spisovatel

Hrabalova chata
Legendární chata slavného spisovatele prochází rekonstrukcí. Středočeský kraj koupil chatu celý článek

další články...