Scéna.cz 

Nesnesitelná lehkost Kyliánových choreografií

Balet Národního divadla představil 21.prosince dvě tváře tvorby Jiřího Kyliána -- tradičnější a barvami hýřící Dítě a kouzla a krystalicky čistou Sinfoniettu..
Ten, kdo čekal, že prostor Národního divadla bude v den premiéry dvou baletů Jiřího Kyliána v podání českých tanečníků praskat ve švech, musel být několika prázdnými lóžemi i opuštěnými sedadly v přízemí trpce zklamán. Ačkoliv divadlo ani zdaleka nezelo prázdnotou a diváci Kyliánovi i tanečníkům v závěru mohutně aplaudovali, hvězda světové choreografie vyznamenaná naposled v Monaku "tanečním Oskarem" -- hned několika cenami Nižinského a v Čechách čestným doktorátem AMU, by si zasloužila větší zájem publika. Ale dost -- balet nebyl nikdy masově navštěvovaným uměním a jak řekl sám choreograf zůstává i nadále "popelkou všech uměleckých disciplín".
Tanečníci nastudovali s Kyliánem a jeho asistenty (samotná častá účast choreografa na zkouškách je poměrně raritní, obvykle zkoušky vedou jen asistenti) dva balety, které původně vznikly pro Nederlands Dans Theater.

Dítě a kouzla
Operu Maurice Ravela Dítě a kouzla převedl Kylián do taneční řeči v polovině 80.let a věnoval ji své matce Markétě Kyliánové. Dítě a kouzla představuje tu část tvorby Jiřího Kyliána, kterou se přihlásil ke klasickým kořenům. Balet vypráví příběh chlapce, kterého matka za trest zamkne v pokoji a on začne ze vzteku ničit věci okolo -- ty však oživnou a chtějí chlapce vytrestat.
Ravelova hudba spolu se scénou hýřící barvami a kostýmy Johna F. MacFarlanea a světelným čarováním Jennifer Tipton stvořila pestrý, pohádkový svět. Nelze než dát za pravdu šéfovi Baletu ND Vlastimilu Harapesovi, že Dítě a kouzla je příležitost, aby si Kyliána (a balet obecně) "objevily pro sebe děti". Sám choreograf přiznává, že "hlavní motivací pro uvedení tohoto díla byla úvaha o dětství."
Čeští tanečníci zatančili své fyzicky velmi náročné role, např. koketní čínský hrnek, něžnou pastýřku, těžkopádnou čajovou konvici, démonické a nebezpečné můry nebo groteskního učitele, s maximálním nasazením. Kylián vytvořil choreografii s nápaditostí, která bere dech. Zvláště si vyhrál s pasážemi věnovanými předmětům (duet židle a křesla), jejichž účast není v baletech klasického střihu obvyklá.
V kontextu celého večera nicméně patřil balet pro tu část publika, která lační po Kyliánových revolučnějších dílech, k té slabší části.

Sinfonietta
S první půlí várazně kontrastovala druhá část večera. Choreografie na Sinfoniettu Leoše Janáčka je, navzdory obtížnému vzniku, jako krystalicky čistý šperk. Vznikla ve spěchu a za komplikovaných podmínek koncem 70. let při světovém turné Nederlans Dans Theatertr a při premiérovém uvedení v americkém Charlestonu okamžitě slavila bouřlivý úspěch. "Lidé stáli na židlích, křičeli a vyhazovali programy do výšky", vzpomíná na premiérový večer choreograf. O poznání rezervovanější Češi nestáli sice v Národním divadle na židlích ani nevyhazovali programy, ale vestoje aplaudovali dlouhé minuty skvělému výkonu choreografa i tanečníků. Po zásluze. Sinfonietta totiž působí jako zjevení.
Choreografie je tradičně "kyliánovsky" extrémě náročná. "(...) byl jsem zaměstnán problémem, kde mám trochu slevit z té janáčkovské snahy po maximální expresivnosti -- pohybující se někdy na hranici hratelnosti a v mé choreografii až na hranici fyzických možnostáí tanečníků," řekl Kylián v rozhovoru pro program představení. Celkový dojem působí jako dokonalá symbióza hudby a pohybu. Dechy a smyčce znějící z reproduktorů tvoří s plavně se míhajícími tanečníky kompaktní celek. Tanečníci netančí na hudbu, jsou zhmotnělými tóny.
Malovaný horizont evokuje rodné moravské lány Leoše Janáčka.. Scéna jinak zeje prázdnotou. Sinfoniettu otevírají majestátně se klenoucí fanfáry, které přivádějí na jeviště ladně plující mladíky. Jejich vysoustružená těla v jednoduchých bílých úborech elegantními skoky naplňují prostor. V dalších částech se přidávají dívky, následuje střídání duet, trií....Ve finále za gradující Janáčkovy hudby kráčejí všichni tanečníci se vztyčenýma rukama zády k divákům a jakoby vzývají krajinu na horizontu. Poslední tóny se ztrácejí za ohlušujícího potlesku.

Jiří Kylián je génius světové choreografie. Ačkoliv víme, že doma není nikdo (nebo málokdo) prorokem, Národní divadlo uvedením Sinfonietty a Dítěte a kouzel přispělo k větší slávě českého rodáka v České republice.
A výzva pro ty, kdož si myslí, že balet je nuda: běžte na Kyliána, vyvede vás z toho!