Scéna.cz 

Komik Saša Rašilov (6.9. 1891-3.5. 1955)

Saša Rašilov, vlastním jménem Wenzel Rasch Ritter von Hessen, tedy Václav Rasch, rytíř Hessenský, český herec první poloviny dvacátého století, výtečný komik a geniální mystifikátor, se narodil 6. září roku 1891 v Praze v rodině správce šlechtického kasina. I když má Rašilov vznešené jméno, sám aristokratický život nikdy nepoznal, narodil se do obyčejné rodiny, a šlechtu může poznat jen u otce v práci, v kasinu. Když je pak Sašovi deset, otec umírá - matka se pak s dětmi stěhuje na pražský Žižkov. A právě toto magické místo Rašilova výrazně ovlivnilo. Už jako patnáctiletý Rašilov chodil po žižkovských hospodách s bedničkou, na kterou si stoupal a zpíval kuplety pro štamgasty. Zároveň do sebe vstřebával chutě a vůně Žižkova. Rašilov byl výrazným haškovským typem - a to nejen proto, že oba vyrůstalií v prostředí Žižkova a mají podobnou fyziognomii (pyknik s velkým břichem a kulatým, dobrácky vyhlížejícím obličejem), ale i společnou vášní pro mystifikaci.
Své první mystifikační (zároveň herecké) číslo předvedl Rašilov v roce 1916 během své vojenské služby: naprosto věrohodně simuloval třesavku a v noci ji ještě přibarvil nervovými záchvaty, a vzápětí byl zcela po švejkovsku "superarbitrován", tedy propuštěn z armádní služby.

V letech po skončení první světové války prošel Saša Rašilov kabaretem, kde si ho v roce 1920 našel divadelní režisér K. H. Hilar a angažoval ho do pražského Národního divadla. Chtěl z komika udělat charakterního herce. Přestože se Rašilov na scéně Národního divadla mnohému naučil, bránil se zároveň přerodu v charakterního herce, chtěl i nadále být spíše komikem, klaunem ( s Hilarem svedl mnoho bojů o své herectví, o čemž koluje spousta historek: např. o tom, jak se Rašilov před Hilarem vydává za své neexistující dvojče). A „etudy“ s Hilarem nebyly jedinými mistrovskými kousky tohoto rozeného klauna.
V Národním divadle ztvární Rašilov mnohé významné role – mj. Chrobáka v dramatu bratří Čapků Ze života hmyzu, Hejtmana v Gogolově Revizorovi, Klubka v Shakespearově Snu noci svatojánské či Podkolesina v Gogolově Ženitbě.
Proslavil se ale především v filmu. Do roku 1930 si zahrál ve třech němých filmech (např. ve filmu Únos bankéře Fuxe z roku 1923) . V roce 1931 dostal příležitost zahrát si Jaroslava Haška ve filmu Poslední bohém, ale se příliš nepovedl. Ani druhý Rašilovův haškovský snímek, Dobrý voják Švejk z roku 1931 (v režii M. Friče), nesplní divácká očekávání. Ve třicátých letech přichází jedna filmová role za druhou, ale větší úspěch u publika mu přinesl až v roce 1942 hlavní roli vycpavače zvířat Barvínka ve filmu O. Vávry Přijdu hned.
Z poválečných filmů jsou nejznámější: Nezbedný bakalář, Rodinné trampoty oficiála Třísky či Hostinec u kamenného stolu. Významným režisérem Rašilovova života se stal Alfréd Radok, obsadil jej do svých filmů Daleká cesta a Divotvorný klobouk. 3. května 1955 Saša Rašilov zemřel. Ještě před smrtí si nechal vytesat své jméno i datum narození na rodinnou hrobku.