zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Josef Fečo: Spousta práce, radosti a štěstí

Josef Fečo

autor: archiv   

zvětšit obrázek

S nadaným hercem a zpěvákem Josefem Fečem jsme se sešli necelých 24 hodin po uvedení jeho alba TO SE STÁVÁ na YouTube. Do toho měl po premiéře v Divadle Na Rejdišti, kde se svými spolužáky 6. ročníku hudebně dramatického oddělení vystupuje v inscenaci G. Feydeaua UTŘINOS. Na jevišti si doslova užívá mnoha vrstev všech postav, které ztvárňuje: Jeana, Geroma, psychiatra a recepčního. To není všechno. Ilona Svobodová, herečka a vedoucí hudebně dramatického oddělení, o něm řekla: “Žasnu, co všechno Pepa dokáže stihnout. Korepetice se spolužáky, hraní v několika divadlech. K tomu závěrečné zkoušky ve škole.”

“Divadelní premiéry, natáčení minisérie pro Netflix, přes 230 dabingů,... Spousta práce, radosti a štěstí,” sděluje svým přátelům na jedné ze sociálních platforem.
A kdy jsme se setkali poprvé? V Hudebním divadle Karlín v inscenacích THE ADDAMS FAMILY a BONNIE A CLYDE. Tady si na jevišti poprvé zahrál s Ilonou Svobodovou. Té děkuji za pozvání na představení PROBUZENÍ JARA (Divadlo Na Rejdišti) a hlavně na závěrečné zkoušky z interpretace. Josef Fečo tady vyšvihl několik písní různých žánrů a hlavně charakteru. Rozverné TEPLÁKY (spolu s dalšími spolužáky), Milostný duet VĚŘÍM DÁL (se spolužačkou a jeho přítelkyní Katrin Weitzenbauerovou). Následovalo sólo BUI DOI (z muzikálu Miss Saigon).
Pochopil jsem, že námětů na povídání máme dost a dost. Zejména když dialog vedu s mladým, nadějným a hlavně osobitým umělcem, který má za sebou zkušenosti z talentové soutěže. Začněme tak trochu svátečně…

  • Máme za sebou přelom roku a hlavně Vánoce. Můžeš nám přiblížit jejich slavení ve vaší rodině?
    Již několik let je máme trochu speciální. Upřímně jsem byl jako dítě velmi nedočkavý. Těšil jsem se na dárky a tak jsem jako malý mamce tvrdil, že Ježíšek může přijít třeba i ráno. A přišel.
    Nejdříve máme Vánoce u nás doma. Po obědě jezdíme po příbuzných. Večer končíme u babičky. Ta vaří tradiční romskou zelnou polévku. Jinak upřednostňuju řízek s kaší.
  • Když jsem se na tebe koukal na sociální síti, pochopil jsem, že se vůbec nezastavíš. Jak to zvládáš o Vánocích a svátcích, když máš volno?
    Když bylo před covidem a měl jsem volno, tak jsem z toho byl nesvůj. Netušil jsem, co ten den budu dělat. Dnes s odstupem času jsem za každé volno rád. Například jdu do sauny nebo uvařím. Mám rád klid.
  • Kuchtíš romská jídla?
    Mám to podobné jako s romštinou, neumím, neznám. Mám rád česká jídla, a také dezerty.
  • Pojďme ke škole a divadlu. Slyšel jsem, že jsi maturoval na výbornou.
    (Skromně.) Je to tak. Měli jsme tu maturitu díky covidu hodně ulehčenou. Nemuseli jsme psát žádnou slohovou práci. Ústní maturita z českého a z cizího jazyka byla nepovinná. Rozhodl jsem se, že tam tedy nepůjdu. Ústně jsem maturoval z dějin a teorie divadla.
  • Tvé herecké dějiny se píší zhruba od dvanácti let…
    Ve dvanácti letech jsem byl na konkurzu a ve třinácti jsem začal hrát. Začal jsem v THE ADDAMS FAMILY, pak bylo BONNIE A CLYDE. Díky Adamsově rodině se mi otevřely dveře do dabingu, do divadel a ke kontaktům.
  • To je v umělecké branži velmi důležité. Ovšem při studiu potřebuješ souhlas školy.
    Kdybychom neměli Ilonu Svobodovou (vedoucí hudebně dramatického oddělení na Pražské konzervatoři - pozn. red.). Mnoho z nás by nemohlo účinkovat, a nehraje a nemohli bychom se tím živit. Po konzervatoři by bylo obtížné sehnat práci. Vyjít školu a nemít zkušenosti, kontakty, to ve dvaceti dvou letech nemůžeš jen tak někam naskočit. To se prostě nedá, nemůžeš skoro nic.
  • Pojďme k zatím poslední premiéře - UTŘINOS. Ztvárnil jsi tam čtyři postavy - Jeana, Geroma, psychiatra a recepčního. Jak k tomu vlastně došlo?
    Po dobu celého studia jsme si nezahráli ani jednu hru, kde bychom měli jen jednu postavu, která by měla svůj vývoj. Spolužáci už byli trošku naštvaní. Režisér Pavel Šimák na to, že něco vybere. A došlo na inscenaci UTŘINOS. Na mě vyšly všechny ty menší role. Nevadí mi to, naopak jsem za to vděčný. Na jevišti nebo mezi portáli jsem v podstatě pořád. Užívám si to. Skoro každé dvě stránky tam přijdu a oznamuji, že někdo přichází, nesu vám psaní apod.. Mám největší přehled o tom, co se děje na jevišti. Stojím za dveřmi a poslouchám, kdy mám vlastně přijít. Vlastně dělám inspici. Slyším, jak diváci reagují. Za ty “čurdy” jsem opravdu vděčný.
  • Koho z těch čtyř postav si nejvíc užíváš?
    Asi toho recepčního.
  • Ten má scénu s jeptiškami.
    V originále je to žena recepční, a původní záměr byl, že budu hrát ženskou postavu. Dokonce tam nejsou ani jeptišky. Nakonec jsme si řekli, že to bude homosexuál.
  • A dle mého to vyšlo moc dobře. Feydeau je dramatik velmi náročný…
    Konverzační komedie je nejtěžší kalibr, vše musí být rychlé a svižné, ale při zkouškách nemáme žádnou reakci publika. Když vznikne vtipná situace, tak se tomu poprvé zasměje režisér nebo kolega. Podruhé to ještě jde, ale pak už to přestává být vtipné. Zkouší se dva měsíce bez jakéhokoliv zasmání. Nezbývá než doufat, že se diváci budou smát.
  • Kromě Divadla Na Rejdišti hraješ na dalších scénách, k tomu děláš korepetice, zpíváš.
    Nejvíce mě baví muzikál. Přijde mi to jako nejkomplexnější žánr. Mohu tam uplatnit zpěv, herectví nebo pohyb. Ze začátku jsem se hodně dlouho považoval za dřevo…
  • … ale taneční máš za sebou?
    (Smích). Kdepak. (Smích pokračuje.) Ve škole jsme měli hodně tancování.
    Baví mě také hrát činoherní inscenace. Dabuju. Hodně mě láká i hudební režie. Poslední dobou hodně sním o tom, že bych rád v budoucnosti něco režíroval. Nechci být vyhraněný.
  • V čem je problém. Stačí se dostat na DAMU.
    Pravda, přeci jen je za rohem. Na vysokou bych mohl jít, ale je otázka, zda se mi chce. Status studenta je dobrá věc. Herectví i režie jsou obory, které bych mohl sice studovat dál, ale nešlo by to skloubit s mými závazky. Není tam tak benevolentní rozvrh, abych mohl hrát naplno v divadlech, točit nebo dabovat. Na oborech denního studia si to ani neumím představit.
  • Pokud se nepletu, točil jsi něco pro Netflix…
    Bylo to o prázdninách v Polsku, v angličtině. Osmidílná minisérie z romského prostředí. Hrál jsem Čecha, mluvil jsem česky i anglicky. Romsky jsem se musel naučit (hurónský smích)… něco i polsky. Byla to skvělá zkušenost.
  • Jak k takové práci přijde student pražské konzervatoře?
    Mám účet na actorsmap.cz (herecká databáze - pozn. red.). Přišel mi mail v angličtině - pozvánka na casting, považoval jsem to za hoax. V příloze byl ale scénář v češtině a tak jsem se do toho pustil. Natočil jsem padesáti vteřinové video a odeslal jsem to. Následovala komunikace, zda umím romsky, moje výška atd.
  • To zní zajímavě…
    … najednou oznámení: “Vyhrál jste casting pro společnost Netflix.” To už jsem zíral a následovala výzva na osobní setkání ve Varšavě. Poslali letenky. Stále jsem si myslel, že si ze mě někdo utahuje.
  • ???
    Přišlo mi to neuvěřitelné. Dokonce jsem podezříval své spolužáky. V jedenáct v noci na varšavském letišti. Produkční jsem se v tu chvíli nemohl dovolat. To už jsem si pomalu vybíral lavičku na přespání… Nakonec se ozvala a omluvila. Přijel pro mě taxík, odvezl mě na hotel a druhý den se uskutečnila schůzka s režisérkou.
  • A výsledek?
    Neuvěřitelný zážitek. Od května do srpna jsem natáčel. Vyskytuju se skoro v každém díle. Moje postava je docela zásadní. Létal jsem do Polska. K tomu jsem měl vlastní karavan. Ptal jsem se, kde se mohu převléknout… “Máte karavan.” Zjistil jsem, že se polsky domluvím. Docela jako slovenština, jen víc “jódluješ”.
  • Měli bychom to zaklepat. Štěstí tě provází už od Karlína, potom talentová soutěž… To je v případě působení na volné noze důležité?
    Mně vyhovuje být na volné noze. Možná někdy v budoucnu budu za angažmá vděčný. Zatím si ale mohu vybírat projekty a nenudím se.
  • Musí to být pro tebe docela oříšek, abys nikde nic nezazdil. Prozradíš nám, jaký diář používáš?
    Dlouhou dobu jsem byl odpůrcem elektronických diářů. Měl jsem pouze papírový. Neustále jsem něco přepisoval, samé škrty a změny. Po čase jsem přešel na Google Kalendář, a baví mě, že u každého divadla mám jinou barvu. To miluju a nemá to chybu.
  • Působíš v několika divadlech, kde si většinou pracoval s režiséry? Nebo se pletu?
    Pouze jednu práci mám s režisérkou Apolenou Novotnou v divadle Minor, inscenace POLNÍ ŽÍNKA EVELÍNKA. Jedno z nejúspěšnějších představení. Hezká poctivá pohádka s maskami a loutkama, barevná. Opravdu nejpoctivější čiré divadlo pro děti.
  • Zmínili jsme, že děláš korepetice. Na jaký hudební nástroj hraješ?
    Umím trošku na piano, akordy zvládám (smích). Korepetuju hlavně podle sluchu. Vím, co tam má být za tóny.
  • Působíš v několika divadlech. Nakolik je nutné být za dobře s těmi v zázemí divadla (garderoba, nápověda aj.)
    To je jedna z nejdůležitějších věcí. Když se tam cítím dobře, pak se všechno dělá s radostí, víc se odevzdáš a divák to pozná. Není tomu tak všude. Někde je herec jen jméno na papíře. Zázemí je strohé, zaplivaná šatna atd. I to se někdy stává. Komunikace s produkcí je halabala.
    Na druhou stranu jsou divadla, kde se o nás výborně starají. Myslím si, že i toto pomáhá tomu lepšímu výkonu na jevišti. Pokud se tam cítím blbě, tak to nemohu ani hrát s chutí.
  • K tomu také patří vztahy se staršími kolegy, nepsaná pravidla atd.
    To je přesně ta divadelní praxe, a za to jsem vděčný. Díky všem příležitostem a hlavně škole, že mi to umožnila, jak jsme o tom mluvili. Nepsaná pravidla musíš okoukat od těch starších. Někteří kolegové jsou na toto přímo specialisté. Někdo hvízdne a už se ozve: “Nepískej, nepískej!” V divadle se nepíská, prý to přitahuje zlé divadelní duchy.
  • Když se podívám na tvůj repertoár, tak si rozhodně na fádnost a nudu nemůžeš stěžovat…
    Moc za všechno děkuju. Dnes už se do divadel dostávám díky tomu, že mě hodně znají. Kolegové, kamarádi mi o konkurzu řeknou. Někdy jsou konkurzy interní, nebo mi hned nabízejí role. Tak tomu bylo i v Divadle Lucie Bílé. Budu tam o prázdninách zkoušet nový muzikál. Za to všechno jsem moc rád.
  • Máš velké štěstí na mediální příjmení. Fečo - co více si přát…
    Rodina Fečovců jsou známí muzikanti. Už bych na to mohl mít i tričko, protože neustále odpovídám, že Josef Fečo, vynikající jazzový baskytarista, není můj otec. V životě jsme se nepotkali, ale jsme příbuzní.
    Moji rodiče vždycky říkali, že Fečovci toho vždycky “zvládli dost” (původní citace se nedá použít - pozn. redakce, následovalo by píp, píp..).
  • Blíží se absolutorium. V branži už jsi hodně známý. Co tě vlastně čeká?
    Mám toho akorát, ať hraní i dabingu, abych se uživil. Zároveň mě to naplňuje. Co bude dál? Budu rád, když něco přijde. Potěšilo by mě, kdyby to bylo něco týkající se režie nebo hudebního nastudování. Potřeboval bych tu pomyslnou rutinu hraní, zpěvu a dabování ozvláštnit. Uvítám novou věc, pro kterou bych se nadchnul a dobyl bych se.
  • Na škole jste spolu šest let…
    … to je pravda. Na konzervatoři je to hodně intenzivní. Hodně mě ta naše parta ovlivnila. Sešli jsme se skvělá třída lidí. Všichni jsme zaměření na několik věcí. Náš ročník zpívá, hraje a tancuje. Za ta léta jsme se semkli. Dost věcí organizuju. V podstatě jsem takový produkční. Dobrá parta. Bavilo by mě, kdybychom něco spolu tvořili dál. Rád bych některá představení dostal do dalších divadel.
  • Držím palce, pravou nohou do nového roku, pohodu, lásku a zdraví...
    …spousta práce, radosti a štěstí. Děkuji za tento rok!

    Josef Fečo

    Student Pražské konzervatoře, obor hudebně-dramatický. V divadlech účinkuje již od svých 12 let. V minulosti hrál například v muzikálech THE ADDAMS FAMILY, BONNIE A CLYDE, EVITA, VÁNOČNÍ KOLEDA, ČARODĚJKA a další. Kromě divadelního herectví se věnuje také dabingu. Zkušenosti má z TV soutěže The Voice Česko Slovensko, zpíval s orchestrem Václava Hybše a orchestrem Karla Vlacha, zahrál si také v seriálu Případy 1. oddělení nebo ve filmech Miss Hanoi a Oběť. V současné době ho můžete vidět v několika inscenacích: REBELOVÉ a ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ (Hudební divadlo Karlín), POLNÍ ŽÍNKA EVELÍNKA (Divadlo Minor), CIKÁNI JDOU DO NEBE (Divadlo Bez zábradlí), BRANICKÝ ZÁZRAK (Divadlo Na Fidlovačce), PROBUZENÍ JARA a UTŘINOS (Divadlo Na Rejdišti), DROBEČKY Z PERNÍKU a FILUMENA MARTURANO (Agentura Harlekýn) nebo LÁSKA JE LÁSKA (Divadlo Lucie Bílé).

    www.hdk.cz

    16.1.2023 10:01:16 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  • Časopis 05 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Žebrácká opera (Divadlo DISK)

    Časopis 05 - sekce

    OPERA/ TANEC

    Praga Arcana zveřejněna

    Praga Arcana

    Záznam premiérového uvedení symfonické suity Praga Arcana Jana Ryanta Dřízala zveřejnil Symfonický orchestr hl celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Výtvarné tipy 7. týden

    Štětcem a mačetou

    Štětcem a mačetou
    Dobrodružná expedice s malířem tropické fauny Janem Dungelem do nezmapovaných hlubin Amaz celý článek

    další články...