zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Smutek sluší elektře - odkaz na dnešní strach z války

M. Siničák a H. T. Briešťanská (Smutek sluší elektře)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Činohra Národního divadla v Brně uvádí od 24. června 2022 drama Eudena O’Neilla SMUTEK SLUŠÍ ELEKTŘE. Poprvé ho na této scéně režíroval Zdeněk Kaloč v roce 1988. Generála Ezru hrál Jaroslav Dufek; jeho ženu Kristiny Zdena Herfortová; dceru Lavínii Jana Janěková a jejich syna Orina Zdeněk Černín.
V české premiéře byla tato inscenace nastudovaná v roce 1946 - Beskydským divadlem v Hranicích, které si letos připomíná 80. let od svého založení.
Pojďme k současnosti. Inscenaci z překladu Milana Lukeše nastudoval režisér Michal Dočekal.

Diváci se mohou těšit nejen na vynikající herecké obsazení (generál Ezra Manno - Petr Kubes; jeho manželka Kristýna - Hana Tomáš Briešťanská, jejich děti Petra Lorencová a Viktor Kuzník. Celé drama doprovází živá hudba rapperského dua P/\ST (Dan Kranich a Ivo Sedláček - barmani zvuku). Tento inscenační styl se pomalu stává rukopisem (např. inscenace KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ ad.). Vše se odehrává ve scéně Dragana Stojčevskeho a kostýmech Evy Jiřikovské.
Michal Dočekal pracuje v inscenaci v kruhu a s kruhem. Kruh tvoří scéna v podobě honosného domu rodiny Mannonů, ten evokuje z vnější strany plášť bazénu nebo bunkru. A ono tomu tak je. Text a vše se točí kolem uzavřených křivd, nenávisti, manipulace a hlavně spiknutí dané rodiny. Všichni aktéři se touží dostat na jakýsi vysněný ostrov. Kde by mohli opustit všechna příkoří a zlo.
Dočekal velmi důkladně pracuje s expresí a emocemi všech zúčastněných. Hraje si se symboly, např. vnitřní část domu tvoří pomyslná dřevěná mříž - vězení nebo opěra? Poslední dějství zaplní scénu umakartová kuchyň. Tady jsme to všechno uvařili, tady si to sníme.

Eva Jiřikovská je známá svým rukopisem avantgardních kostýmů a hlavně málo používaných materiálů. Není tomu jinak ani v této inscenaci - dcera Lavínie má na sobě šaty nebo kabát zvláštního střihu v podobě láhve, Kristina, její matka, zase silonové rudě fialové šaty, k tomu pasuje uniforma Ezra, otce. A tak bychom mohli pokračovat. Opomenout nelze ani hru s písmeny. Od počátečního (a možná radostného) Home Welcome; až po závěrečné a osudové Amen. Své místo má v inscenaci i služebnictvo (O’Neill Catering) v podání Kateřiny Černé a Štěpána Gajdošíka. Patří sem aranžování květin, posun se scénickým objektem, alegorické táhnutí generála na červeném koberci, úklid atd.

Hana Tomáš Briešťanská si užívá všech hereckých poloh, které jí postava Kristiny nabízí. Vroucí láska k Adamovi Brantovi (Martin Siničák), objímající láska k synovi Orinovi. Chladné emoce - láska k manželovi. Nenávistná až bezradná láska k dceři. Smutek, úslužnost a poděkování, do toho strategické plánování smrti manžela.
Petr Kubes ve svém krátkém výstupu se vrací z války. Samozřejmě extrémní zkušenost, a ta na vojně ani jiná být nemůže, v něm probouzí snahu o klid a urovnání rodinných vztahů (podobně jako v Maryši, i tady se dotyčný uzurpátor a tyran snaží usmířit a nastolit mír)... Strategie a taktika vražedkyně již jede setrvačně v daném soukolí, podání jedu už nelze zastavit. Tak jsem to vymyslela, naplánovala, tak to bude.
Martin Siničák coby Adam Brant cílí nejdříve na Lavínii. Výtvarnice kostýmů ho vybavila mladistvým příčeskem. Ani tento atribut mu nepomůže v získání lásky mladé ženy. Následně se rozplétá jeho vztah s Kristínou. Brant je poslušný ve své nenávisti, kdy odsuzuje plukovníka Ezra. Nakonec ho zabije ruka Orina.
Celý výstup je vytvořený projekcí místa za portálem v celé jeho surovosti. Právě projekce na stěnu domu vytváří dojem tajné skrýše, úkrytu před nebezpečím. A spravedlnost vybičovaná mstou si svůj cíl najde.
Podobně jako Hana Tomáš Briešťanská je velmi obskurní, drsná a manipulativní Lavínie (Petra Lorencová). Opět se točí v kruhu a do detailů kopíruje svou matku, jakoby jí před nic z toho nevyčítala. Dočekal velmi dobře manipuluje magnetofonou páskou, coby důkazním materiálem. Ten má Lavínie omotaný kolem paže. Následně se onen důkazní materiál objevuje skrytý ve váze. Rovněž na něj odkazují důchové - oběti osobních pomst.

Smutek sluší Elektře, ale i celá tato inscenace v moderním zpracování (a jak jinak se na tuto látku dívat než očima současnosti. Ocenitelné, že byť se v textu pracuje s válkou a mírem, není text prvoplánově upravený pro potřeby aktuálního dění. Z daného vyplývá ve zkratce šifra, která odkazuje na dnešní strach z války. Histerie, bláznovství až zrůdná manipulace a snaha druhým pomoci prostupuje celou inscenací. Hostina je sice drsná, nápoje silné, ale za to víc osvěžující.


Eugene O’Neill: Smutek sluší Elektře

Překlad Milan Lukeš; režie a úprava Michal Dočekal; úprava Jana Slouková; dramaturgie Hana Hložková; scéna Dragan Stojčevski; kostýmy Eva Jiřikovská a hudba P/\ST.
Osoby a obsazení: Ezra Mannon (Petr Kubes); Kristina Mannonová, jeho žena (Hana Tomáš Briešťanská); Lavínie, jejich dcera (Petra Lorencová); Orin, jejich syn (Viktor Kuzník); Adam Brant (Martin Siničák); Hazel Milesová (Eliška Zbranková); Petr Miles, její bratr (Tomáš David) ad.

www.ndbrno.cz

4.7.2022 13:07:29 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 39 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Srpnové světlo (Švandovo divadlo)

Časopis 39 - sekce

OPERA/ TANEC

Kouzelný cirkus po 45 letech na repertoáru se loučí

Kouzelný cirkus

Ve středu 28. září 2022, symbolicky v Den české státnosti, se naposledy odehraje na Nové scéně ND inscenace Ko celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Příběhy filmových legend - Jim Carrey

Jim Carrey

Jim Carrey, Amerika bez příkras
Málokdo ví, že tento chlápek z amerických komedií k popukání je ve skutečno celý článek

další články...