Scéna.cz 

Činoherní klub - čtyřicet

Šedesátá léta žila – konečně se politická situace přece jen uvolnila, a tak především malá divadla rostla jako houby po dešti. Jedním z nich byl v roce 1965 Činoherní klub. U jeho zrodu stáli bývalí spolužáci z DAMU – režisér (a od té doby kmenový dramatik) Ladislav Smoček a dramaturg Jaroslav Vostrý. První inscenací Činoherního klubu byla původní česká hra Piknik v režii autora – Ladislava Smočka. Základ hereckého souboru přišel do Činoherního klubu z Ostravy - byla to skupina režiséra Jana Kačera.
I když zpočátku nebyl vyhlášen žádný konkrétní „program“ divadla, bylo jisté, že tu jde (jak později formuloval J. Vostrý) – „o hledání možností herců a jejich prostřednictvím i možností člověka“. Bylo to najednou živé, autentické divadlo, bez hledání efektních režijních postupů, kde největší důraz spočíval na umění herců. Popularita jednotlivých herců a tím i Činoherního klubu rostla s každou inscenací.

Vedle původních českých premiér se tu vždy uváděla výrazná díla světové dramatiky. Inscenace O´ Caseyho Pensionu pro svobodné pány, Machiavelliho Mandragory, Dostojevského Zločinu a trestu, Gogolova Revizora – to jmenuji jen hry z úplných počátků divadla a ovšem původní české hry – Smočkovo Bludiště, Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho a Kosmické jaro či Na koho to slovo padne a Na ostří nože A. Vostré a Landovského Hodinový hoteliér.
Vedle kmenových režisérů zde působili i významní české filmoví režiséří Jiří Menzel a E. Schorm. Tato první etapa – kdy měl soubor možnost jezdit na hostovačky do zahraničí – vyvrcholila veleúspěšným zájezdem na festival národů v Londýně 1970. Připomeňme ještě, že tehdy začínala na prknech Činoherního klubu svou kariéru i dvojice Jan Vodňanský a Petr Skoumal (S úsměvem idiota a S úsměvem donkichota).

Počátkem 70.let po nuceném odchodu většiny vůdčích osobností divadla se prohlubovala umělecká krize. Zlepšení nastalo až s příchodem nového uměleckého šéfa Jiřího Daňka (společně s dramaturgem V. Procházkou). A Činoherní klub se opět dostal na špičku – Cesta dlouhého dne do noci E. O´Neilla, Zuckermayerův Hejtman z Kopníku, Gogolovi Hráči, adaptace Hrabalových próz Něžný barbar a Obsluhoval jsem anglického krále (se třemi generacemi Hrušínských) jsou jen některé z tehdejších titulů.

Období 90. let , kdy byl ředitelem divadla Vladimír Strnisko, bylo z hlediska dlouhodobé perspektivy poněkud nevyrovnané, ale i v té době vznikly některé zajímavé inscenace v režii L. Smočka, M. Langa a V. Strniska (např. Zabiják Joe, Tři sestry či Heda Gablerová).

Dnešní éra Činoherního klubu se datuje od roku 1999, kdy se novým ředitelem divadla stal jeho někdejší dramaturg Vladimír Procházka. A Činoherní klub začal získávat novou tvář - objevila se šance pro nové talentované režiséry – např. Martina Čičváka či Ondřeje Sokola, soubor byl obohacen o nové mladé tváře, a vznikají i nové zajímavé projekty (ať už spolupráce se slovenskými herci a divadly – Návrat do pouště, Koza, uvádění komorních titulů pro jednoho či dva herce - např. Vincent s Ondřejem Vetchým či Čekání na Godota s otcem a synem Suchařípovými, či hostování výrazných amatérských scén - Činoherní klub uvádí. Z posledních největších úspěchů jmenujme alespoň inscenaci hry M.McDonaugha Osiřelý západ, která získala několik divadelních cen.

Vzhledem k tomu, že Činoherní klub byl a je divadlo především herecké, sluší se připomenout alespoň některé z herců, kteří zazářili na jeho prknech – Nina Divíšková, František Husák, Libuše Šafránková, Josef Abrhám, Petr Čepek, Jiří Hálek, Petr Nárožný, Jaromír Dulava, Bolek Polívka, Ivana Chýlková a mnozí další.