Scéna.cz 

Miroslav Zavičár – Z chemické průmyslovky k divadlu

Herec Miroslav Zavičár působí na jevišti Slováckého divadla v Uherském Hradišti od absolutoria na brněnské JAMU roku 2001. Pochází z Ostravy. O herectví říká, že náročnost této profese je podobná jako pracovat v dole. K divadlu se dostal doslova konspiračním způsobem. „Studoval jsem chemickou průmyslovku. Bavilo mě to. Jen v posledním maturitním ročníku už jsem začal uvažovat, jestli to chci skutečně dělat celý život,“ prozrazuje. V patnácti letech skutečně nikdo přesně neví, čím by chtěl být. Na druhou stranu potvrdil, že vyloženou touhu jít přímo studovat na JAMU neměl. Dnes už si nevybaví chemické pojmy, které potřebuje do křížovek.
Jak to tedy bylo s onou konspirací?
„Přihlášku na JAMU jsem si zaplatil a podal tajně. Otec by to asi nepřežil. V době středoškolských studií jsem jezdil se školou do Brna na veletrhy. Tak jsem tuto výmluvu používal, když jsem byl přijat na JAMU. Jezdil jsem tedy v lednu, březnu a tak…. To už se začal tatínek ptát, co mě na těch veletrzích tak zajímá. Odpověděl jsem popravdě. První jeho reakce byla, že už mě nemusí vidět a finančně mě také podporovat nebude. A tak následovaly různé brigády…
Tatínek se nakonec přijel podívat na mé absolventské představení Budovatelé říše do Studia Marta. To byl šok. Měl jsem velkou trému jako nikdy. Měl jsem strach, zda tomu bude rozumět. Nikdy, ani v dětství, nebyl v divadle. Pak jsem šli na pivo a tam jsem si to vyříkali. Od té doby do divadla nešel.“

Miroslav Zavičár přiznává, že k divadlu šel asi proto, že mu moc nejde manuální práce. Dnes věnuje divadlu většinu svého času. „Divadlo je časově náročné. Nevím, jestli jsem pohodlný, ale když jsem ráno v divadle, tak odpoledne musím spát a večer jdu zase do divadla. Pak nemám čas na rodinu ani na přátele. Všichni mi to vyčítají – hlavně rodiče.“
S nadsázkou tvrdí, že by nejraději spal. V době studií se mu to jednou povedlo. „V Martě jsem musel být pod peřinama přes dvacet pět minut. Podařilo se. Roli jsem zahrál dokonale. Usnul jsem.“

Z rolí v angažmá ve Slováckém divadle nejraději vzpomíná na Medvěděnka v Čechovově Rackovi, Jarku Metelku v Rychlých šípech a Drobka v Portugálii.
„Když jsem prvně četl text Portugálie, tak se mi ta postava líbila. Jen dle mého byla nevděčná. Všechny ostatní postavy ve hře mi připadaly zajímavější. Drobek je spíš… Má od všeho trochu, ale není to kladná postava. Může být vnímán jako velký podrazák, odejde si od ženy. Hezké je to, že má nějaký cíl, hledá něco jiného. Důležité je, že se odhodlá za ním jít.“
Na repertoáru divadla se již přes dvě stě repríz drží adaptace Rychlých šípů, kde hraje Jarku Metelku. „S touto postavou jsem zažil své první divadelní okno. Hrozné. Roli znám nazpaměť skoro i pozpátku, a najednou okno. První větu, kterou tam mám říci, tak v hlavě nic...“
Dále Miroslav Zavičár přiblížil hrůzostrašné divadelní sny, kdy herec hraje a naskočí mu úplně jiná role. „Mně se stalo, že jsem byl ve snu připraven na výstup v Portugálii. Mám otevřít dveře a jít na scénu. Přede mnou narvaný Strahov.“ Nicméně přiznal se smíchem, že o vyprodaném Národním divadle se mu ještě nezdálo…
Které role nemá rád? Pohotově přiznal, že pohádkové prince. „Nevím proč mě do nich obsazovali. Být Princem je hrozný. Ale doufám, že by se mi mohl povést Hamlet.“
V Uherském Hradišti si již postupně přivykl. „Kraj je tu zajímavý. Oblíbil jsem si tu víno. Už se v něm trochu víc vyznám.“
Vypadá to, že je dobře, že se místo chemie věnuje divadlu.
„Divadlo mě neštve, nejsem u něj tak dlouho,“ uzavírá lakonicky náš rozhovor Miroslav Zavičár.

Slovácké divadlo - angažmá od roku 2001, oblíbené role: Drobek (Z. Egressy / Portugálie); Tavernier (E. Labiche, L. Pešek / Slaměný klobouk); Hamáček (P. Šabach, P. Jarchovský, J. Hřebejk, I. Hlas / Šakalí léta); Semjon Semjonovič Medvěděnko (A. P. Čechov / Racek); Čert (F. M. Dostojevskij / Bratři Karamazovi); Ufon (M. Palla / Sajns fikšn); Viktor (F. G. Lorca / Pláňka -Yerma); Radúz (J. Zeyer / Radúz a Mahulena); Jarka Metelka (J. Foglar, R. Bellan / Rychlé šípy).