„Nakonec musí vzniknout zarámovaný obraz,“ říká režisér Martin Čičvák
autor: Scena.cz
Třicátník Martin Čičvák, držitel četných ocenění, se kromě režie podílí na dramatizacích textů a některé sám překládá. Jeho domovskou scénou je Činoherní klub Praha, ale hostuje také ve třech národních divadlech – „Jen v těch, co jsou na dálnici, Praha, Brno a Bratislava,“ upřesňuje se smíchem. Po premiéře dokáže prospat i šestnáct hodin. Není divu, při práci na jednotlivých inscenacích trvá na všech dohodnutých detailech, v tomto směru je precizní. Za inscenaci Arabská noc obdržel cenu slovenské divadelní kritiky DOSKY 2003/2004. Po nejnovější premiéře hry George Feydeaua Dámský krejčí v Činoherním klubu připravuje rozsáhlý projekt Tisíc a jedna noc.
Ze svých zájmů staví do popředí obrovskou vášeň pro literaturu – „Někdy pociťuji až rozkoš z textu.“
Kartářka mu prý nedávno připomněla, jak to bylo s jeho cestou k divadelní režii.
„Podle ní mi starší člověk způsobil trauma, které mě dovedlo k divadlu. Dlouho jsem o tom přemýšlel než jsem si vzpomněl… Jako středoškolák jsem se připravoval na jeden konkurz v amatérském divadle Košice. Nakonec jsem obsazen nebyl. Tehdy jsme se rozhodli se třemi kamarády založit vlastní divadlo. A tak jsem ve svých šestnácti letech poprvé režíroval. Šlo tehdy o avantgardní pojetí Hamleta. Příšerné – igelit, řetězy ad. Tehdy jsem měl pocit, že jsem režisér. Dnes se za to stydím.“
Režisér prý bývá vždycky takový, jaká byla jeho poslední věc. V případě Martina Čičváka tomu není jinak, o každém svém projektu by dokázal vyprávět se zaujetím libovolně dlouho…
Z jeho režií připomeňme – B. Strauss: Deset pokojů (Divadlo v 7 a půl, Brno), S. Beckett: Čekání na Godota (na základě vlastního překladu, VŠD Košice) T. Bernhard: Divadelník (VŠD Košice), T. Bernhard: Imamanuel Kant (ND Brno), W. Shakespeare: Richard III. (VŠD Košice), B. Brecht: Dobrý člověk ze S-čchuanu (DSNP Martin, ND Praha), W.Shakespeare: Sen noci Svatojánské (ND Brno) a další.
„Má hlavní práce spočívá ve výstavbě struktury. Nedávám jen materiál – psychologický a motivační, ale i výraz a gesta. S herci hledáme nejpřesnější výraz pro dané téma, danou polohu a danou emoci, vše vychází z daných okolností a ze situace. Všechno nakonec nějakým způsobem vyplyne.
Na divadle je každý jiný a všechno je jiné, ale nakonec musí vzniknout obraz, který má rám. Pro mě je to v závěrečném výsledku vždy prostorové vyjádření vztahů.“
Vedle toho si jako režisér musí stát za svým názorem.
„V každém případě z mé strany se nejedná o diktát formy. Jak jsem říkal, jedná se o hledání. Pokud se objeví to pravé a s hercem se na něčem dohodneme, považuji již tuto úmluvu za definitivní a na ní trvám. Pak už se ani herec z daného směru nevychyluje.“
Martin Čičvák prozradil, že na většině inscenací spolupracuje s výtvarníkem Tomášem Cillerem. Koncepci každé inscenace připravují nejméně půl roku dopředu.
„Zatím jsem nebyl v situaci, že bych inscenoval hru, kterou by mi někdo určil. Nechci být provozní režisér typu – „Tuto hru dáme udělat Čičvákovi.“. S divadly vstupuji do rovnocenného a někdy tvrdého dialogu o titul. Režisér si nesmí nechat vzít tři věci – výběr titulu, obsazení a technologii zkoušení.“
Podmínkou je podle něj mít neustále nějaké inscenace v kapse.
„Mám svou vlastní dramaturgii v hlavě. Jakmile dostanu nějakou nabídku, tak už mám nějaký text. Režisér musí hledat, zkoušet, zamilovat se do textu nebo ho dokázat zahodit.“
„Mně osobně tento způsob práce nevyhovuje. Jakmile hru zrealizuji, danou látku si vyřeším v sobě, přestává mě zajímat opětovná práce na ní.“
„Možnosti v myšlení a projektování jsou daleko otevřenější. Hranice, za které nejde ustoupit, musí zákonitě být. Peníze ale v určitém případě nejsou nutností. Někdy není rozdíl v inscenaci, jestli máš na ni milión nebo sto tisíc.“
„Pravdou je, že jsem cholerik. Štve mě, když vyjdou zlé kritiky. Neúspěch mě dovede hodně rozzlobit. Beru to jako osobní prohru.
U režiséra je to tak, že je nejdřív režisér a potom dobrý člověk. Takový je život. Neúspěch je obrovská osobní prohra. Rozchod s přítelkyní není zdaleka tak intenzivní jako situace, kdy se blíží premiéra. To člověk upadá do krize a deprese. Ty se např. objevily v případě Kafkova Zámku, který nebyl až tak dobře přijatý a velmi rychle ho stáhli.“
„Věci musí jít v hlavě. Pracuješ na všem paralelně. Dá se to zvládnout jedině tak – být na tomto místě jedině a teď. Nebýt jinde. To se mi stalo v případě přípravy inscenací Koza (Divadlo Aréna Bratislava) a Emília Galotti (Národní divadlo v Brně) – dopoledne zkoušení v Brně a odpoledne v Bratislavě.“
„První díl odstartuje v Praze 7. dubna 2005. Zahrnuje v sobě dramatizaci 1. až 150. noci. Tisíc a jedna noc je obrovská vášnivá literatura. Neskutečně silné příběhy velké lásky a vykoupení ze smrti. Muži jsou v nich hladoví po ženách a obráceně.“
A otázka na závěr: Jak se cítíš v roce svých třicátin?
„Něco se podařilo, něco ne,“ uzavírá lakonicky režisér Martin Čičvák.
TIP!
Časopis 16 - rubriky
Časopis 16 - sekce
HUDBA
Mirai - Tomodachi
Vychází očekávaná deska Tomodachi. Ta se přidává do katalogu kapely Mirai k platinově oceněným albům Konnichiw celý článek
OPERA/ TANEC
Sezona Opery ND a SOP vyvrcholí festivalem
Aktuální, interaktivní, moderní, pestrý, odvážný, český i světový - takový bude letošní ročník festivalu Opera celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Antologie Krvavý Žižkov
Krvavý Žižkov je antologie, která má svého předchůdce Krvavý Bronx (2020), úspěšnou knihu povídek o „vyl celý článek