zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Petr a Lucie v protikladech silné inscenační poetiky

Petr a Lucie (MdZ)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Milostná novela Petr a Lucie Romaina Rollanda se stala předlohou stejnojmenného muzikálu z dílny Alty Vášové (libreto), Jána Štrassera (texty písní) a Deža Ursinyho (hudba), který uvádí Městské divadlo Zlín. Jemně vyprávěný milostný příběh na pozadí válečných hrůz a utrpení první světové války, kdy oba mladí lidé naplnění svou čirou a nekončící láskou se stávají obětí dělostřeleckého náletu na kostel ve velikonočním týdnu…
Režisér Patrik Lančarič si ve spolupráci s dramaturgyní Katarínou Kašpárkovou Koišovou s látkou poradil na výbornou.

Autorem českého překladu je Vladimír Fekar, písně přebásnil Petr Borovec. Režisér nabídl na pozadí čisté beatové hudby citlivě vyprávěný příběh s důrazným apelem na válečné absurdní hrůzy. Divák si vychutná pantomimickou zkratku Klauna (Marie Vančurová), který celou látku uvozuje ve stylizované pantomimě. Protipólem empatického klauna je drsný a neúprosný Kamelot (Radovan Král). Zamilovaná dvojice je ve své první neohrabané, ale o to silnější lásce obklopena davem - studentů, občanů, rodičů, vojáků…
Režisér Patrik Lančarič pracuje se silnými protiklady výše nastíněnými – poetika mládí, odvahy, odevzdanosti, proti krutosti, nemilosrdnému osudu obětí války. Všechny protiklady – láska a válka – jsou obsažené v samotné Ursinyho hudbě. Ta nabízí úderný slovenský big beat, v jednotlivých pasážích se silnými sólovými nástroji, ať už jsou to dechy – saxofon, klarinet, nebo klávesy, bicí i elektrické kytary (basová i sólová).
Kostýmní výtvarnice Jana Kuttnerová obléká skupinu studentů do jasných zářivých barev (zelená, oranžová, žlutá, modrá), jim kontrastuje oblečení občanů v jednoduchém střihu černých kostýmů a plášťů, až po uniformované vojáky, kde převažují maskáče.
Scénograf Michal Syrový staví před diváka nosnou konstruktivistickou scénu. Jejím základem jsou boční sloupy, které slouží pro evokaci nádraží, metra, katedrály… Horní část zaplňuje železnou mostní konstrukcí, ta výborně hraje v různých světelných atmosférách. Uprostřed dění jsou velké hodiny, neúprosný válečný čas zastavuje ručičky zvětšených kapesních hodin. Ty se v závěrečné scéně mění v kulatý obraz ukřižovaného Ježíše Krista. To vše doplňuje hospodský bar, konzum, lavičky… Na horizontu pak pahýly stromů. Ze scénografie je nutné upozornit na stěnu na levém portálu, která je památníkem padlým a nezvěstným vojákům. Velmi poeticky hraje projekce, ať už karikaturní (pochod vojáků, vojenské stany…), nebo romantické pohrávání si s barvami ve zpětném projektoru Meotaru. Jasná a výrazná, rovněž velmi sugestivní je choreografie ve spojení se světelným designem ve scénách s vojáky, kdy je na jevišti využité světlo stroboskopu. Ve scénách s Klaunem i Kamelotem zase dobře funguje stínohra.

Choreografie Hany Achilles přirozeně ztvárňuje nejen pohyb davu ve válečném běsnění v zázemí, energická je především v případě studentů. Jasně zachycující vojenský dril, včetně milostného hašteření ústřední dvojice.
Podobně jako protiklady je přesně vyvážený i rytmus inscenace ať v hereckých akcích, tak i v hudbě. Matěj Štrunc obdarovává postavu Petra jednoznačnou nedočkavostí. Po zimě a jaru bude rukovat (opět protiklad dvou ročních období…), ten se projevuje ve vztahu obou. Petr jako jaro s veškerou energií, kdy vše klíčí, bují, zpívá, energicky tepe, dere se na svět…. Lucie (Lucie Rybnikářová) je ve své rozvážnosti, a tlumení vášní s převažujícím rozumem představitelkou zimy. Její tlumená neohrabanost se projevuje v jejím výtvarném projevu, kdy se snaží uživit malováním portrétů.
Nejde tu ovšem jen o příběh Petra a Lucie, ale i dalších. Funguje tu rovina rodičů – Petrových (Radoslav Šopík a Helena Čermáková), Luciina matka vdova (Eva Daňková) se svým přítelem úředníkem (Rostislav Marek). První dvojice posílá do války Petrova bratra Filipa (Marek Příkazký). Ten coby starší sourozenec se podrobuje válečné mašinérii, představuje otrkaného a drsného. Jeho matka ho logicky nechce pustit, na druhou stranu, a to je jeden ze silných momentů, se modlí, aby padli nepřátelé a plakaly jejich matky!!! Autor ji pak posílá pracovat do továrny na výrobu granátů! Vztah Lucie s matkou je komplikovaný. Lucie ví o poměru matky s přítelem, zatímco matka toto tají, aby dceru ušetřila zklamání.
Epizodní postavy – Barmanka (Kateřina Liďáková), Prodavačka (Jana Tomečková), Klaun (Marie Vančurová) a Kamelot (Radovan Král) si v hereckém projevu vedou na výbornou, podtrhují politickou situaci, vyjadřují jistou občanskou angažovanost. Představitelé Studentů (skuteční studenti ZSVOŠU Zlín) Nikola Zavřelová, Kristýna Dufková, Tereza Preiningerová, Petr Ťopek a Richard Žilák jsou podobně jako představitelé Vojáků výborně sehraní, energičtí a hlavně osobití v hereckém projevu.

Závěrečná scéna, vyvrcholení tragédie, kdy romantické sny čerstvě zamilovaného páru ukončí neúprosná absurdní smrt obou, je na jevišti ztvárněná ve velmi silné pietě, kdy vše velmi niterně popisuje Klaun, který si rozpouští své dlouhé vlasy a ve finále z otevřených dlaní vypustí dvě peříčka – duše milenců odevzdává do rukou Boha. Žádné třeskuté zvukové efekty granátů, borcení kostelních pilířů, záblesky výbuchů – nic takového, jen klidný a tichý popis celého dění. Celé hlediště utichá díky zásahu této zvláštní, ale o to silnější energie…
Válka ve všech podobách potřebuje k překonání veškerého neštěstí lásku… Nastupuje celý sbor účinkujících „Tohle je náš dům a v něm louka a na ní bydlí tráva…“ Petr a Lucie žijí dál v srdcích čtenářů, nyní i v srdcích zlínských diváků. Obrovský dík celému inscenačnímu týmu i všem účinkujícím. Petr a Lucie si zaslouží ve své nadčasovosti pozornost.
Psáno z reprízy 12. února 2019.

www.divadlozlin.cz

4.3.2019 19:03:11 Josef Meszáros | rubrika - Recenze