Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

J.A. Pitínský: V přírodě jsem divadlo nikdy nedělal…

autor: archiv

Letošní premiérou Letních shakespearovských slavností je hořká komedie Dobrý konec všechno spraví. K její realizaci byl osloven režisér J.A. Pitínský. Jaká podle něj hra je? Jaké nástrahy pro tvůrce má?
„Je to teprve druhý Shakespeare, kterého jsem dělal. A navíc je to v přírodě, což jsem nedělal nikdy. Takže se mi míchá spousta věcí najednou, které pravděpodobně nejsem schopný zpracovat tak, jak by ostatní očekávali. A jak bych očekával já…,“ říká J.A. Pitínský.

Co je pro Vás na této hře lákavé a co zrádné?
Tu hru jsem si zvolil sám. Je pro mě nejtěžší a zároveň nejlákavější v tom, že má své křehké roviny, a na druhé straně své velmi vyzývavé komediální až anekdotické scény. Takže to jsou věci, které by se měly inscenačně zhodnotit. Stejně jako to, že tam paralelně běží věci, které jsou syrově válečné, komediální a takové mužsky brutální, mají spoustu rafinovaných poloh, včetně polovulgárních. A na druhé straně je tam ta ženská cesta, která taky díky tomu, že se to odehrává ve Florencii, má své šťavnaté půvaby. Nicméně do toho zasahuje půvab nejhrubší, totiž dimenze metafyzická, náboženská. A to všechno je velice těžké skloubit. Zatím (5. června 2018) jsme nezkoušeli ani na hradě, ani ve větru. Nyní jsme poprvé dělali scény tak, jak jdou za sebou. A z toho je patrné, proč se ta hra nehraje. Jedna scéna vykopne tu druhou, ať už jde pryč. A ta jemnější scéna nikdy nepodporuje ty hromské scény. Ale právě v tom je asi ten půvab a velká výzva. Proto jsem si tu hru vybral, a proto ji mám tak strašně rád. Zajímá mě takové to drhnutí a oscilace mezi komediální hrubostí a zvláštní prchavou atmosférou. Ta velmi obyčejná křehká a zároveň drzá holka má jakési půvaby, které z tohoto světa neznáme, nás vede hrou, která má být pojata surreálně, snově, aniž by byly vynechány ty konkrétní věci, o které v té hře jde.

Jak je to s castingem? Mohl jste si vybrat herce sám?
Díky velkorysosti produkce to nechali na mně. S láskou jsem převzal závazek na Pražském hradě, nebyla to moje podmínka – ale většinu herců jsem si vybíral sám. A vybíral jsem si herce, které mám rád. Samozřejmě, někdy došlo k tomu, že někdo nemohl, ať už z jakýchkoli důvodů. Pan Gross (ředitel LSS) mi nabídl určitou škálu lidí na tu kterou postavu, a tak jsme se nakonec dohodli s herci, a vznikl až nečekaně příjemný tvůrčí kolektiv.

Nakolik byl původní překlad krácen?
Verze je krácena jen velmi, velmi prakticky. Myslím, že jsme vyškrtli tak 3 - 4 postavy z okruhu florentského vévody. Ale to krácení proběhlo proto, aby hra měla trošku svěžejší rytmus. Jinak tam podstatné škrty nejsou, ani scény nejsou přehazovány. Hrajeme to tak, jak to Shakespeare napsal a profesor Hilský přeložil. Jen bych připomněl situaci, kdy jsem měl možnost nahlédnout do mailové korespondence mezi profesorem Osolsobě, dramaturgem, a profesorem Hilským. Ty vtipné, a pohotové dopisy, kde se domlouvali na úpravě v překladech, na místech, která jsou docela zásadní – protože Petr Osolsobě interpretuje hru úplně jinak než pan profesor Hilský, byly pro mě až něčím magickým. Bylo to završeno tím, že na první čtené zkoušce četl prof. Osolsobě krále a profesor Hilský Parola. Byl to velice šťastný zážitek – všichni jsme tím byli uhranuti.

11.6.2018 08:06:52 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!