zvláštní poděkování
Volný.cz

Tomáš Vlach: Není třeba mít ve spolku jen dobrých herců…

Tomáš Vlach

autor: archiv   

zvětšit obrázek

„Vrchlabský rodák Tomáš Vlach, od roku 2013 kalenský občan, dal dohromady divadelní ochotníky a obnovil kalenskou divadelní scénu…“ citujeme ze zprávy o činnosti TJ Sokol Dolní Kalná za rok 2015. Ve dnech 25. a 26. listopadu 2017 se koná Divadelní víkend v Dolní Kalné, za kterým stojí právě divadelní spolek Třináctka a loutkové divadlo Kalenka. Na programu jsou tituly - pohádka O koblížkovi (14:30 h – dětský loutkový soubor Sluníčko), Pohádka naruby (15:00, loutkové divadlo Kalenka) a Docentovy svatby (19:00, Ochotnický divadelní spolek Třináctka), v neděli v 16:00 h pohádka Hrnečku, vař! opět v podání Třináctky. V Podkrkonoší se zkrátka divadlu daří. V samotném městě Vrchlabí působí tří ochotnické spolky (Vrchlabský divadelní spolek Lipany, Divadelní klub a Vlastík, vlastenecký spolek), není divu, že herci tak trochu expandují do okolí. Setkali jsme se s principálem divadelního spolku Třináctka z Dolní Kalné - Tomášem Vlachem, který se v civilním povolání zabývá vývojem a rozvojem.

Mohlo by se říct, že má k šéfování blízko, ale …, když k tomu připočteme, že je otcem tří malých ratolestí, že v Dolní Kalné se zabydluje čtvrtým rokem, a do toho rozjíždí divadelní spolek v Dolní Kalné, nezbývá než smeknout. Jak vypadá taková produkce divadelního představení? Dojde i na žárlivost v případě, že součástí inscenace jsou milostné scény? Je někdy potřeba si herce půjčovat z jiných spolků? Jak přijímají starousedlíci novoty, jako je divadlo? Na podobné otázky odpovídal Tomáš Vlach s rozvahou a upřímně. Když to ale vezmeme úplně od začátku, budeme muset zajít do místní hospůdky.

  • Můžete přiblížit, jak to bylo se vznikem divadelního souboru v Dolní Kalné?
    Na myšlenku založit ochotnický spolek v Dolní Kalné mě přivedli místní Sokolové… Odchytili mě kolem třetí ráno na nějaké tancovačce a snažili se mi vysvětlit, že už tady ve vsi divadelní spolek kdysi působil, dodnes tady je loutkové ochotnické divadlo Kalenka, a lidé vzpomínají na vánoční estrády a mnoho dalších produkcí. Věděli, že jsem hrál divadlo ve Vrchlabí, a tak se zeptali, zda bych prý neměl chuť a odvahu tu tradici obnovit, když je na co navazovat. Ovšem, něco jiného jsou představy, a následná realita. Mysleli si, že obnovím ochotnický spolek pod hlavičkou Sokola, ale já jsem od samého začátku šel směrem samostatného ochotnického spolku. Jako takoví jsme zaregistrovaní, máme svůj účet, stanovy... Myslím si, že je daleko rozumnější s místními spolky spolupracovat, než být pod jejich hlavičkou.
  • Jaký byl rozjezd? Jak probíhal například nábor herců?
    Na samotném začátku bylo nejhorší sehnat někoho, kdo bude mít chuť a odvahu hrát divadlo. V obci působí loutkové divadlo Kalenka, díky tomu je tu hodně lidí, kteří se motají kolem loutkového divadla, takže jsme se mohli pustit do náboru nových herců - kde jinde než v hospodě. Nejdříve jsme nábor anoncovali v místním rozhlase, na webu radnice, prostřednictvím SMS zpráv z místního úřadu a v místním zpravodaji. Bylo to docela dobrodružné, protože nikdo nevěděl, co od toho čekat. Nějací zájemci přišli, ale sedli si normálně do lokálu, u stolu jsem trůnil sám, připravený a natěšený, jak si s nimi budu povídat o divadle. Posedali vůkol kolem dokola, pozorovali mě po očku. Deset minut, jedno pivo, druhé pivo, dalších dvacet minut, a pořád nic. Nakonec přijeli dva kamarádi divadelníci z Vrchlabí, a najednou to ožilo. Osmělil se Oldřich Horák, nestor loutkového divadla Kalenka, spolu s Honzou Malinským, a to už se spustila lavina. Od ostatních stolů se začali zvedat další, otázky nebraly konce, a bylo vidět, že nápad měl nějaký smysl, a že se snad něco podaří.
  • Tady v okolí má divadelnictví velkou tradici. Svědčí o tom např. přehlídka ochotnických divadel Krakonošův podzim… Založení Třináctky proběhlo tedy kdy?
    Budou to tak tři roky. Nastěhoval jsem se sem v červenci, a v září se svolávala schůzka. Moc děkuji kolegům z Vrchlabí, protože nám tady vypomohli, jinak bychom nemohli hrát. Na samotném začátku byla pohádka Hrnečku, vař!, nedávno jsme premiérovali Docentovy svatby.
  • Připomeňme, že ve Vrchlabí se točil Formanův film Hoří, má panenko, a vy jako ochotníci v Divadelní klubu Vrchlabí jste nastudovali stejnojmennou inscenaci, která se setkala s velkým úspěchem…
    Musím poděkovat autorovi divadelního scénáře Václavu Vondruškovi z Vrchlabí, ten nám na samotném startu hodně pomohl. Domluvili jsme se, napsal nám první pohádku, tu také režíroval. Pak jsme ho přesvědčili na druhou spolupráci, a to jsou Docentovy svatby. Václav je velmi vytížený, proto se drží už jen souboru ve Vrchlabí. V přípravách je nová inscenace, a já si poprvé zkusím režii, tak uvidíme.
  • A na co se můžeme těšit?
    Po komedii to bude určitě pohádka, shodli jsme se na tom všichni členové spolku. Titul se jmenuje ČÁRY BÁBY COTKYTLE aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda, autorem je pan Zdeněk Kozák. Snad to všechno dobře dopadne.
  • Jak to máte s Princem a Princeznou v této pohádce a potažmo v souboru vůbec?
    Princ nám skutečně v souboru chybí, takže v pohádce hraje Honza. S princeznou není problém. Obecně chybí mladí herci. Problém mladých herců je v tom, že tady žijí cca do osmnácti let, pak jdou na školu, a je konec, málokdo se vrátí, a pokud ano, raději si zařídí bydlení, život a práci, a divadlo vynechávají. Mladých herců a hereček se nám krutě nedostává.
  • Nakolik je složité vybírat nový titul?
    V tuto chvíli je to třetí hra našeho spolku. Záleží mi na tom, aby soubor držel pohromadě, aby herci zůstali, tak jsem přistoupil k tomu, že jsem hru vybíral, aby pasovala na počet herců. I když někdy je to omezující. Doufám, že se dostaneme do stavu, jak jsem to zažil v jiných divadlech, kde si zkrátka někdo dobrovolně odpočinul… Chápu, že k tomuto rozhodnutí je potřeba dostatek vnitřní síly.
  • Jaké to je podle Vás být ochotnickým hercem na vesnici? Přece jen ve městě je větší anonymita… Co žárlivost? (vybavuje se mi jeden díl Chalupářů)
    To je naprosto výstižné. I když při nacvičování pohádky takové riziko nehrozí, prostě polibek prince a princezny na závěr, všechno dobře dopadlo. Ovšem např. u titulu Docentovy svatby už byla poměrně složitější situace. Jde tam o milostný trojúhelník, jeden muž a dvě ženy. Náznaků je tam hodně, a pak je to skutečně problém. Hodně lidí se tváří, že mají velký nadhled nad věcí, že to zvládají a nemají problém. Ovšem, pouze dokud je to na zkoušce, je to syrové a všichni vědí, že je to hledání inscenačního tvaru. Potom se všichni před premiérou vyšponují, herci jsou ve stresu, jak přicházejí reprízy, herci se do daného tvaru dostanou, začnou si to na jevišti užívat jako postavy. A v tu chvíli u jejich civilních protějšků vyvstane otázka, zda je to jen herecký projev, nebo zda není něco na pozadí… Vždyť spolu tráví tolik času na zkouškách, jedou spolu na zájezd, na scéně se k sobě mají…, jsou tu pochybnosti. Ale ono to prostě musí vypadat věrohodně, aby to nebylo úplně pitomé. To je pak pro mnohé problém.
  • Jak to máte vy s manželkou?
    (smích) Vždycky jsem tvrdil, že má žena je imunní, že tomuto nepodlehne, ale není to vždy snadné.
  • Zajímala by mě kázeň u ochotníků. Každý má své civilní povolání, své povinnosti… Jak toto zvládáte?
    S hraním v předchozím působišti jsem se rozloučil zejména proto, že tam nebyla kázeň. Zkouška měla začít od sedmi, a byli jsme rádi, když se začalo o půl deváté. Do toho nějaké lahve vína, pivo… to nešlo. Divadlo pro ochotníky musí být na vesnici hlavně zábava, mělo by to být pro každého potěšení, každý by se měl cítit dobře. Všechno toto ale vyžaduje na prvním místě zkoušení, tedy práci. Pokud někdo chodí pozdě na zkoušky, případně se do toho míchá alkohol, pak je to špatně. Celý proces přípravy je zdlouhavý a v důsledku je to celé na nic. Je třeba určit pravidla. Na zkouškách v Dolní Kalné jsme si stanovili limit, jedno pivo, dvě deci vína, to samé se týká představení, nelze hrát pod parou. Musí tam být sebekázeň, a někdo, kdo případné prohřešky rázně řeší.
  • Zmínil jste, že Vás ohledně založení divadelního spolku místní oslovili. Ale přesto se zeptám - postavil jste si tady nový dům, nastěhoval jste se. Jak Vás přijímají mezi sebe? Určitě to není jednoduché…
    Škarohlídi tvrdí, že bydlím ve čtvrti milionářů… Určitě taková otázka je na místě. Zásadní věcí je, že divadelní spolek Třináctka není bezprostředně závislý na obci ani na jiném spolku. Nikdo nemůže říct, že odsáváme peníze z obecního rozpočtu. A že to táhne někdo, kdo se sem přistěhoval. Jedna ze zásad, na kterých to máme postavené, je, že sice jsme dostali grant od obce na techniku (na to bychom vydělávali dlouho), ale jinak jsme soběstační. Žijeme z toho, co vyděláme za představení. Dokonce se s místními spolky dělíme o prostory.
    Druhou závažnou věcí je v podstatě takový osten, otázka: kolik vlastně ve zdejším kalenském divadle hraje Kaleňáků? Vždyť jsou tam ty z toho Vrchlabí! Ale jinak to nešlo. Herců je tu ve vsi málo, a na rozjezd bylo potřeba víc lidí. Kluci, kteří mě znají dlouho, se nabídli, že mi pomohou. Ale jinak hrají jinde, takže se sem nepotřebují vnucovat. Kdokoliv, kdo přijde z Dolní Kalné, je tedy vítán. Dveře mu neukážeme. Každý může u nás začít nápovědou nebo inspicí. Budu velmi rád, když se ansámbl rozroste o místní.
  • Zmínil jste, že ve Vrchlabí působí tři ochotnické spolky. To si asi vyměňujete herce?
    V podstatě je to běžné, jeden může hrát třeba ve dvou spolcích, Myslím si, že je to dobře, aspoň se mění tváře. Přijde mi, že ochotnické divadlo je docela trendy. Je to jedna z věcí, kterou Češi znovu objevili, opět dostává do popředí, je hodně zájemců, spolků vzniká velké množství. Pamatuji se, když jsem začínal v osmnácti hrát ve spolku Vlastík, ještě na střední škole, tolik spolků ještě nebylo. Dnes je ta situace jiná. Spolků je hodně, herci mezi nimi rotují, a to je dobře.
  • Nedílnou součástí divadelní praxe je i technika – světla, zvuk atd…jak tohle zvládáte?
    Připomněl jste mi jeden příběh, kdy jsme na technika čekali hodinu a půl. Jinak naše inscenace jsou poměrně jednoduché, máme tam někdy živou hudbu, klávesy. Za pana muzikanta jsme vděční, i když celé představení většinou prosedí, občas nám něco nahodí, dokonce nedávno dostal v jedné inscenaci i roli. Jinak upřímně řečeno, s technikou se to má tak, že na nějaký složitý světelný park nemáme peníze. Přes Sokoly jsme sehnali dva reflektory, přikoupili jsme si další dva, rodí se to postupně.
  • Vytvořit umělý déšť nebo sníh na jevišti asi u vás nejde?
    Pomocí krepáku jde hodně věcí udělat, ale inteligentní reflektory nemáme. Mně to až tak nevadí. Rozjíždíme to tady z nuly a jsme vděční za oponu, i když jsou v ní místy díry… Postupně přemýšlíme nad úpravami interiéru, abychom měli portály, aby nám mohl někdo napovídat. Potřeba jsou hrazdy na světla.
  • Jak to máte s kostýmy?
    Sami sobě, Aukro je mocné… Shání se všude možně. Potřebovali jsme bílé pláště, tak jsem je skoupil, kde se dalo. Většinou si kostýmy děláme sami, rovněž kulisy i rekvizity. To se udělá brigáda a je hotovo.
  • Když je truhlář ve spolku, pak je to určitě skvělé?
    Díky tomuto jsem dospěl do fáze, že není třeba mít ve spolku jen dobrých herců, je třeba tam mít i řemeslníky. Hlavně někoho šikovného, byť není třeba herecky silný, ale v jiných věcech je velmi prospěšný, potřebujeme ho.
  • Jak to máte se zajištěním produkce? Pomáhá Vám někdo dát všechno dohromady?
    Produkci nemáme, pomáhají maily, SMS zprávy, a pevný rozpis zkoušek. Dobré je, když vím, jak má kdo volno na čtvrt roku dopředu, zejména kvůli reprízám.
  • Dokážete v představení jako principál zaskočit, když někdo nemůže?
    U menší role to někdy jde, jinak se představení musí zrušit, a hledáme nový termín. Snažím se tomu co nejvíce předcházet, je to nepříjemná situace.
  • Chtěl jste někdy ochotničení pověsit na hřebíček?
    Každou chvíli bych to chtěl zabalit (smích). Mám vypozorovanou takovou periodu ve zkouškách. Zejména díky tomu, že už se v divadelních souborech pohybuji pár let, dokážu odhadnout okamžiky, kdy herce netrápit a nechat je vydechnout. Zpravidla je to před důležitými svátky, nebo když na dveře klepou prázdniny, nebo před Vánoci. To je konec a chaos.
  • Hráli jste někdy šnajdra? (představení zrušené pro velmi malou návštěvnost)
    Soustavně je na tu možnost připravuji, kdyby náhodou. Ale chvála Bohu se nám to tady s Kaleňáky nestalo, musím zaklepat.

    20.11.2017 13:11:25 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •