zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Úča musí pryč! – pohled do hlubin rodičovské duše

Daniela Bambasová  (Úča musí pryč!)

autor: Petr Neubert  

zvětšit obrázek

Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích uvádí od prosince loňského roku hořkou komedii německého dramatika Lutze Hübnera Úča musí pryč! (Frau Müller muss weg). Titul je lákavý hned z několika důvodů. Jednak jsou to herecké příležitosti pro představitele rodičovské veřejnosti, ale také je velmi nosná role Sabiny Müllerové, úči, která představuje ženskou hrdinku zralého věku. Autor nabízí širokou škálu charakterů rodičů ve schematicky vykreslených konturách a je na režisérovi, jaké zvolí pojetí, a na hercích, co v rámci režijní koncepce nabídnou.

Hra se odehrává na podzim v 5. třídě základní školy, kde se sešlo pět rodičů dětí, čekají na jejich třídní učitelku. Emoce vřou, na začátku školního roku se známky dětí rapidně zhoršily, atmosféra ve třídě je špatná, navíc čekají děti po pololetí přestupové zkoušky na osmiletá gymnázia. Kdo za známky nese zodpovědnost? Samozřejmě učitelka! A proto je nutné ji ihned odvolat. Pět rodičů představuje pět rozdílných charakterů - zatrpklý nezaměstnaný (Tomáš Drápela), který je neustále za zadkem své dceři, ambiciózní ranařka (Věra Hlaváčková), nerozhodná intelektuálka (Teresa Branna) a manželský pár v krizi (Jan Kaštovský a Dana Verzichová), navíc vykořeněný přestěhováním do místa školy kvůli práci. Učitelka (Daniela Bambasová) však nedává svoji kůži zadarmo - nastaví rodičům zrcadlo a ukazuje se, že jejich děti jsou různým způsobem problémové a jsou tedy zdrojem nepokojů ve třídě.
Režisér Ivan Krejčí spolu se scénografem Milanem Davidem nabízejí otevřenou třídu směrem do hlediště. Stěna na horizontu nese výrazné motto: „Dvě věci mě naplňují úžasem, hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ (Immanuel Kant). Levou stěnu tvoří schematický obraz vývoje člověka, vpravo je řada oken, žákovské lavice evokují atmosféru devadesátých let. Scénu si můžeme vyložit například tak, že základem všeho je krásný svět přírody, který je dobré vnímat s ukotvenou morálkou a etikou v sobě, a to od nepaměti, od samotného pračlověka, a do toho každý máme své okno do duše, buď otevřené, nebo zavřené, tím pádem i zranitelné.

Každý z diváků se může v inscenaci poznat, buď na straně rodičů, nebo ještě dál, na straně žáků. Režisér Ivan Krejčí dobře vedl jednotlivé herce ve ztvárnění charakterů. Největší důraz kladl na vliv učitelky, která díky vlivu školních norem a pedagogického šarmu působí na rodiče, kteří se chovají v některých okamžicích jako děti. Pozdraví ve stoje, dávají pozor.
Zlom v inscenaci nastane při objevení klasifikačního notesu učitelky, ve kterém jsou oproti skutečnosti u jednotlivých žáků výborné známky. Toto způsobí obrat v názorech rodičů, najednou úča pryč nemusí. Učitelka Müllerová dbalá zásad spravedlivého a rovného přístupu k žákům se po návratu do třídy začne rodičům omlouvat, s tím, že pochybila, a skutečně na vlastní žádost se vzdá třídnictví v této třídě. To u rodičů vyvolá vlnu sounáležitosti a snaží se ji přemluvit. Představitelka této role Daniela Bambasová je velmi pevná, ocenit lze její skvělou jevištní mluvu, která by měla být i ve školním prostředí, zachovává si chladnou hlavu v dané situaci, zejména v okamžiku, kdy je vyzvána rodiči, aby odstoupila. Svým druhým příchodem naopak ukazuje, že její zásady jsou správné a neotřesitelné. Udržela si vážnost situace, byť role přímočaře nabízí podání učitelky coby hysterické osobnosti. To se nestalo, Daniela Bambasová naopak působí jako učitelka moudře a rozvážně. Věra Hlaváčková vtiskuje postavě Johany Dvořákové, úřednice veřejné správy, ty správné ambice, kdy se snaží přenést své nenaplněné cíle na svou dceru. Takových rodičů je skutečně dost a dost, neuvědomují si, jaký danajský dar vkládají na bedra svých dětí. Tomáš Drápela, telekomunikační technik, podává postavu jako primitivního erotomana, pravděpodobně za to může dlouhodobější nezaměstnanost. Muzejní pedagožka, ztvárněná Teresou Brannou, dává na misky vah kolegiální úctu vůči učitelce, její syn je chytrý, je trochu ochromená, když se dozvídá pravdu o vztazích ve třídě. Pokud jde o rodičovský pár lesník a inženýr (Jan Kaštovský) a překladatelka (Dana Verzichová), ona je v páru dominantní, on je podřízený. Není divu, že jsou mezi nimi rozkoly. Je znát nestabilita názoru lidí, každý se snažit vytěžit ze situace tak, jak ji vidí, jak jsou mu předestřená fakta.

Inscenace Úča musí pryč! je prezentovaná jako komedie, ale nutno podotknout, že hořká. Podobnou situaci, jaká se řeší ve hře, je ovšem možno přenést do jakéhokoliv prostředí – manažerských týmů, do rad obcí, vedení různých spolků, určitě ne proto, že všude působí učitelky, ale lidé s názory a charaktery, proti kterým stojí ti druzí, bez pevných názorů, ti, kteří se nechají ovlivnit všemi okolnostmi.

www.jihoceskedivadlo.cz

13.11.2017 19:11:13 Josef Meszáros | rubrika - Recenze