zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Zdeněk Černín míří a střílí přesně

Ondřej Veselý a Zdeněk Junák

autor: Z webu   

Městské divadlo Brno uvedlo u příležitosti stého výročí úmrtí ruského dramatika Antona Pavloviče Čechova inscenaci Racek. Hra se na českých i světových jevištích řadí k legendám. Z nedávných inscenací připomeňme režii Vladimíra Morávka v Hradci Králové, Petra Lébla Na zábradlí, Jana Kačera v Českých Budějovicích a v neposlední řadě Oxany Smilkové ve Slováckém divadle Uherské Hradiště.
Režisér Zdeněk Černín inscenoval Racka ve vlastní úpravě z překladu Josefa Topola. Autorem výpravy je Jan Dušek a hudby David Rotter. Titulní roli Arkadinové ztvárnila Irena Konvalinová, Trepleva si v premiérovém večeru zahrál hostující Ondřej Veselý. Z dalších představitelů uveďme Karla Jánského, Pavlu Ptáčkovou, Erika Parduse, Patrika Bořeckého, Zdeňka Junáka a další.

V úvodu inscenace symbolizovalo hlediště náves – lidé v centru vesnice korzují, míjejí se, scházejí se, najdou si čas poklábosit. Režisér Zdeněk Černín využil nejen hlediště, hra se odehrávala i ve foyer balkónu. Na jevišti řemeslníci připravují scénu pro představení Trepleva. Ostatní účastníci přicházejí z různých směrů z hlediště. Druhá část inscenace se již odehrává pouze na usedlosti Arkadinové.

V úvodních dialozích Máši a učitele Medvěděnka, Trepleva a Sorina autor načrtává prostředí – vesnice pro „panstvo“ představuje „nudu“. Pomalu rozkrývá hlavní témata hry – osudové míjení se, kdy lásku a cit neopětuje ten pravý. Citovou ránou se stávají okamžiky, kdy idol svěřuje protějšku svá zamilovaná trápení k jinému. Postupně se odhalují všechny figury až k závěrečnému očištění.
Výtvarník Jan Dušek zdůraznil jistou melancholii v horizontu – jezero a obzor se stromy. Na něm je rovněž vytvářená iluze běhu času. Dále zdůraznil dřevo a pergolory, vesnické prvky. Střídmosti se držel v případě nábytku. Tímto scénickým řešením napomáhal odhalovat herecký výraz a tím i duševní pochody a pohnutky jednotlivých postav. K tomu ladily kostýmy. Barevně korespondovaly se scénou a typově se hodily k jednotlivým postavám. Atmosféru hry rovněž dotvářela hudba. Skladatel David Rotter vsadil hlavně na kytaru.

Herecké výkony se zejména projevovaly ve dvojicích – konflikty i katarze nastávají v Rackovi právě ve střetu dvou. Určitou nenaplněnost předesílá Polina (Miroslava Kolářová) a Dorn (Zdeněk Junák). Z dalších rolích zaujala i přes zjevnou zdravotní indispozici Pavla Ptáčková coby Nina Zarečná. V prvé polovině, kdy představovala nevyzrálou a nezkušenou, nebyla natolik přesvědčivá. Opakem byla druhá polovina, kdy dokázala postavě vtisknout nenaplněnou nešťastnou lásku. Určitým magnetem je pro diváka Irina Nikolajevna Arkadinová, kterou ztvárnila Irina Konvalinová. Režisér Černín směřoval její herecký výkon k výraznému modernímu posunu – Arkadinová běhá joging, dbá o svůj zevnějšek až v přehnané nadsázce. V tomto byla místy Konvalinová nepřesvědčivá. Velkých emocí dosáhla ve scéně, kdy pečovala o zraněného Trepleva, ovšem v zápětí sklouzla opět do falešné hysterie.
Oproti ní velmi výrazně bodovala další ženská představitelka Jitka Čvančarová. Její Máša působila velmi excentricky. Postavě vtiskla i přes její zklamání a trudnomyslnost obrovský rozměr duše.
Treplev Ondřeje Veselého si dokázal bravurně poradit s židlovou scénou na začátku hry. Postupně strhával na sebe diváckou pozornost, ale v žádném případě nepřehrával. Uctivě držel figuru citově rozervaného a tápajícího muže.
Nezajímavý nebyl Patrik Bořecký. Borise Trigorina ztvárnil v jiné poloze než ostatní jemu typické role. Balancoval mezi outsiderem, který se vyrovnává se svým postavením ve společnosti, i s nadvládou Arkadinové.

Režisér Zdeněk Černín míří a střílí přesně – Treplev hodí před Ninu zastřeleného racka („Brzy se takhle zabiju sám,“ říká Treplev). Racka vrací v závěrečném gradovaném finále –trofej stojí na jeho pracovním stole. Kužel světla se nad ním uzavírá. „Konstantin se zastřelil.“ Diváctvo ani nedutá, do potlesku se moc nechce. Ani rackův chechtot se neozývá…

Anton Pavlovič Čechov RACEK
Překlad Josef Topol; režie Zdeněk Černín; dramaturg Viktor Kudělka, Blanka Fišerová; výprava Jan Dušek a hudba David Rotter.
Osoby a obsazení: Irina Arkadinová (Irena Konvalinová); Konstantin Treplev (Lukáš Hejlík/ Ondřej Veselý); Petr Sorin (Karel Janský); Nina Zarečná (Pavla Ptáčková); Ilja Šamrajev (Erik Pardus); Polina Andrejevna (Miroslava Kolářová); Máša (Jitka Čvančarová/ Helena Dvořáková); Boris Trigorin (Patrik Bořecký/ Martin Havelka); Jevgenij Dorn (Zdeněk Junák) a Kuchař (Karel Bartoň).
Premiéra v Městském divadle Brno 17. ledna 2004.

16.2.2004 16:02:10 Josef Meszáros | rubrika - Recenze