Scéna.cz 

„Loutka nemůže nikdy zklamat,“ říká ředitel Stanislav Doubrava

Naivní divadlo v Liberci přivítalo v sobotu 14. února 2004 premiérové diváky, na které si doslova zeširoka otevřel hubu Otesánek. Novou inscenaci se souborem divadla nastudoval režisér Adam Renč podle scénáře Antonína Číče na motivy K. J. Erbena.
V čele Naivního divadla Liberec stojí od února 1991 ředitel Stanislav Doubrava, který byl zřizovatelem opětovně potvrzen do funkce. Naivní divadlo dosáhlo pod jeho vedením četných úspěchů doma i na mezinárodních festivalech. Za všechny uveďme například letošní pozvání do chorvatské Rijeky, kde se v červnu koná kongres UNIMA. Na tomto festivalu uvede Naivní divadlo Dočekalovo nastudování inscenace Shakespearovy Bouře. Tato inscenace byla rovněž pozvána na festival La Semaine Mondial de la Marionnettess v Kanadě, jenž se uskuteční v září roku 2004.

„Pozvání na festival je jasným signálem, že naše práce má přesah nejen mimo region ale také do světa,“ uvedl ředitel Stanislav Doubrava a upřesnil: „Do zahraničí se jezdí buď z komerčních důvodů nebo kvůli reprezentaci. Obou způsobů si velmi vážím. Když už se někdo rozhodne, že za vás utratí peníze, pak zodpovědnost odvést kvalitní práci je daleko vyšší. Na festivalu sice neriskujete finanční ztrátu, ale i tak je nutné hrát naplno.“
Dále uvedl, že vybírat si z pozvánek a nabídek je nutností. Většina pořadatelů vyžaduje finanční spoluúčast. Divadlo bohužel nemá na všechny cesty dostatečné finanční prostředky. „V některých zemích je podpora kultury silnější, např. ve Slovinsku. Maličká zemička, kde se posiluje národní vědomí. Tam dostávají prostředky prakticky na všechny příležitosti reprezentovat svou zemi v zahraničí.“

Ředitel Stanislav Doubrava absolvoval katedru produkce a řízení na pražské FAMU. Kromě řízení Naivního divadla se věnuje předsednictví Komise pro mezinárodní festivaly při světové loutkářské organizaci UNIMA, zasedá rovněž ve Správní radě Nadace Český literární fond. Když přijdete do Naivního divadla v Liberci, v žádném případě nemůžete říci – ředitel tady věčně není. Naopak.

Interiéry divadla jsou sladěné do posledního detailu pozitivně. Všude je vidět pohoda a klid.
„Prostor divadla pro diváky i v zákulisí dokáže uvolnit,“ potvrdil Stanislav Doubrava. „V podstatě je trošku domácí. U nás už příchodem do divadla nastává vyjímečná situace – ve foyeru se nachází Klaun z kostek autora Jana Schmida, projdete do výstavní části, do hlediště a vše je skutečně příjemné. Děti dle mého získají pocit, že jsou v prostředí, které je neobvyklé, působí zklidňujícím dojmem.“
Naskýtá se otázka: Jak se mu tato „domácnost“ řídí?
„Stručně řečeno – hezky. Poslední tři roky jsem měl příjemné období. V podstatě se to má tak – když někam přijdete jako nový, je nutné postupně získávat důvěru a přesvědčit ostatní, že váš úmysl je dobrý. V současné době zde máme silný herecký soubor, k němuž lze přizvat ke spolupráci i nejkvalitnější tvůrčí týmy. Každý takový tým sem přichází rád, neboť zde nalezne vyrovnané a profesionální partnery.“

Jak vidíte budoucnost loutkových divadel? Budou mít loutky ještě co nabídnout ve věku elektronizace, televize a internetu?
„Budoucnost loutkového divadla chci vidět především pozitivně, byť tvůrčí podmínky budou na různých místech různé. Určené místem a vstřícností místních zastupitelů a jejich odhodláním financovat činnost svého divadla. Práce loutkářů bude také různá, podle schopností a nadání jednotlivých tvůrčích týmů a souborů.
Myslím si, že dětský divák bude vyhledávat loutky vždycky a ani všechna média světa je nahradit nedokážou. Jsem si jist, že takovýto trojrozměrný předmět z přírodního materiálu se bude dětem líbit vždycky. Loutka je prostě kamarád, který nemůže nikdy zklamat,“ uzavřel Stanislav Doubrava.