Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Ve škole prý třídní bavič

autor: Jan Adamec

V rámci přehlídky České divadlo 2003-04 se představí 22. února 2004 v pražském Švandově divadle Slovácké divadlo Uherské Hradiště s inscenací Racek. Roli Trepleva ztvárnil Tomáš Šulaj, který zároveň přijal pozvání k internetovému on-line rozhovoru na našem portále ve středu 11. února 2004 v obvyklém čase 17:00 h.
„Spolupráce s režisérkou Oxanou Smilkovou byla tvrdá a těžká,“ prozradil Tomáš Šulaj a dále upřesnil: „Oxana je velice náročný člověk. Je to maximalista, který se nespokojí s polovičatou prací. Pracuje formou hledání, takže dlouhou dobu není nic jasné. Když něco na jevišti nefunguje, tak hledá tak dlouho jiný, adekvátní způsob vyjádření pro tu konkrétní věc, až to zapadne do složité mozaiky jejího vidění divadla.“

Těšíte se na festival České divadlo do Prahy? Pražské publikum je náročné…
Těším se, ale neřekl bych, že pražské publikum je náročnější než kterékoliv jiné. Myslím si, že ten starý mýtus o tom, že jen v Praze se dělá dobré divadlo už dávno skončil.

Říká se, že Slovácké divadlo chytlo v posledních letech druhý dech a že se úspěšně propracovává mezi nejlepší repertoárová divadla u nás. Dokážete to s kolegy i Rackem v Praze?
To bude záležet na divácích, jak nás přijmou. Racek totiž není klasickým líbivým kusem. Je to kontroverzní inscenace, někdo ji přijme s maximálním nadšením, jiný je zděšen, a tak to asi má být. A že je „Slovácké“ na vzestupu, je, podle ohlasů, asi pravda. Má na to vliv velice přátelská atmosféra, která v divadle vládne. Ta se přenáší na jeviště a posléze na diváky, z diváků zase na nás – no co víc si můžeme přát.

Pojďme k Vašim hereckým začátkům. Proč jste se vlastně rozhodl pro herectví?
Byl to vždycky můj velký sen, hrát divadlo. Ve škole jsem býval vždy za třídního baviče a spolužáci mi říkali, že bych měl „jít na herectví“. Netušil jsem, že něco takového existuje, upnul jsem se pak na tento cíl a vyšlo to.

Po absolvování JAMU jste rovnou nastoupil do angažmá ve Slováckém divadle. Proč právě sem?
Byla to velká náhoda. Vlastně jsem ani do Hradiště nechtěl. Ale když jsem kvůli plzeňskému divadlu, kde mi slíbili angažmá, odmítl všechny ostatní nabídky. a oni pak slib nedodrželi, ozval jsem se do Hradiště. Teď jsem moc rád, že to všechno takhle dopadlo a já mohu pracovat v tak skvělém divadle, jakým bezesporu „Slovácké“je.

V Uherském Hradišti jste se potkal s celou řadou významných hereckých příležitostí. Které máte nejraději?
Nejraději vzpomínám na muzikál Pokrevní bratři. Ztvárnil jsem tam postavu Mickeyho, který projde vývojem od šestiletého kluka po dospělého chlapa, a to je krásný herecký úkol. A když se k tomu připojí režisérská osobnost Radka Balaše, který je velice inspirativním člověkem, tak dobrý výsledek je zaručený. Ale není to jediná role, na kterou rád vzpomínám. Též Romeo, Amadeus, Dmitrij Karamazov, Treplev, Jago a další ovlivnili můj, zatím krátký, herecký život.

Na které režijní osobnosti nejčastěji vzpomínáte a proč?
S panem Pitínským se velice dobře pracuje. Je to člověk, který přesně ví, co chce, a dokáže to herci v několika málo větách sdělit tak, aby to pochopil a následně zrealizoval.

Nezbývá než popřát, abyste v Praze řádně zlomili vaz…
Čert Vás vem.

28.1.2004 23:01:23 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!