zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Nikolaj Koljada: Murlin Murlo

Z inscenace Murlin Murlo

autor: Scena.cz   

Divadelní společnost NUN v čele s režisérkou a herečkou Viktorií Čermákovou uvádí v klubu NoD. Roxy představení Nikolaje Koljady Murlin Murlo. Inscenaci přeložila Gabriela Pályová, autorkou výpravy je Michaela Červenková. Hrají Klára Raková v alternaci s Aničkou Hrnečkovou, Irena Kristeková v alternaci s Alenou Štréblovou, Martin Učik a Jiří Černý.
Murlin Murlo je prý mutant, který žije mezi koksárnou (rozuměj továrnou na zpracování koksu, ne feťácké doupě) a slepičárnou (rozuměj odchovna slepic, ať nosnic či jatečních), sestrou (rozuměj přímou příbuznou) a dvěma muži. K tomu je nutno přičíst všudypřítomného Boha.

Text inscenace se pohybuje mezi realitou a absurdními zjeveními. Postavy a vztahy mezi nimi jsou přesně typově rozkreslené. Samotný název Murlin Murlo koresponduje se slavnou divou Merlin Monroe. Tu představuje Olga – v základním principu odpudivá, přízemní a kýčovitá. Nemá daleko k sexuálnímu rozdávání, ale přesto může být pannou. Ve své jednoduchosti představuje hezkou ošklivku a právě odtažitý svět herečky – pozlátko slávy a blahobytu ji drží a představuje její určité ideály. Takto postavu vykreslila Klára Raková.
Do jejího života zasahuje sestra Ina (Irena Kristeková) a hlavně dva rozdílní muži – násilník a tyran Michail (Martin Učík) a idealista Alexej (Jiří Černý).

Režisérka Viktorie Čermáková vsadila na civilní herectví i přes určitou iracionalitu textu (katastrofické vize Olgy a její setkávání s Bohem). Na podobném naturalismu byla vystavena výprava – brutálně opotřebované domácí zařízení (kuchyň, obývák a pracovna), i přes jistou záměrnou ošuntělost vládl scéně řád a vše bylo sladěno do barvy žluté a hnědé. Podobně i kostýmy – kýčovité Monreovské růžové spodní prádlo Olgy, civilní a běžný oděv Iny. Protikladný a uspořádaný oblek Alexeje až po brutálně odpudivý domácí ústroj Michaila, který se rovněž v závěru objeví v plném glancu.

Režisérka v podkresu kladla důraz na zvířata a živočichy. Předně to byly mouchy, které zpočátku vytvářeli zvukovou kulisu, nutno říci provokativně rušivou, neboť divák mohl jen zvědavě zjišťovat o jaký zvuk, že to jde. Později došlo k nápravě a tyto mouchy byly likvidovány. Symbol much plně na místě – jednak se tvoří na mršinách a hnoji, jednak za mouchy označujeme určité drobné nedostatky a konečně moucha může představovat šmouhu, pošramocení, např. ideálu.
Další živočišstvem v inscenaci je několikrát zdůrazňovaný krokodýl. Na začátku slouží k fotografování Olgy. Důraz na sexuální kontext je zřejmý – krokodýl coby výraz síly a snad mužské plodnosti. Následuje jeho degradace, kdy Ina jej likviduje v odpadkovém koši, jakoby Olze přebírala milence, hrátky s krokodýlím ocasem tomu jasně napovídají. Naposledy přichází ke slovu ve scéně, kdy je Alexej zbit Michailem a Ina se snaží Alexeje ukrýt v posteli a následně na postel hodí krokodýla - ochraňuj slabého chlapečka.
Z výčtu zvířat nesmíme opomenout slepice, nositelky zápachu.

Inscenace Murlin Murlo představuje touhu po ideálech, po naplnění vztahů. Nejvíce v tomto směru kráčí Michail, který dokonce v rámci spravedlnosti jde bránit bitou ženu, sám na svoji odvahu, přesvědčení či nelhostejnost doplácí, nejen fyzickým poškozením obličeje, ale důrazně ztrácí své ideály. Domníval se, že brání ženu od tyrana. Následně je zbit proto, že tyran souloží s Olgou. Sám se pak propadne do přízemního světa – Olgu proti její vůli znásilní.
Postavu Alexeje ztvárnil Jiří Černý. Nabízí distingovanou figuru, mírně zakřiknutou – vždyť přichází do neznámého místa, ale zejména do podivného privátu. Dává najevo svůj zájem zkoumat svět a lidi v něm. Píše knihu. Přerůstá částečně v kazatele (čemuž skvěle napomáhá režijní stylizace a druh osvětlení), až po člověka zničeného ztrátou víry a cíle.

Druhá ženská postava Ina – vstupuje do děje totálně namol. Alkoholem pravděpodobně otupuje své osobní neštěstí. Na povrch jejího chování vyplouvá tak trochu závist vůči sestře. Dominuje její obhroublost. Taková byla v podání Ireny Kristekové. Poslední postava – Michail, kterého ztvárňuje Michail Učík, představuje obhroublého chlapa, jenž touží po ženě – světici, kýčovité krásce, pouze pro své primární sexuální ukojení. Tento zosobněný ideál krásy se snaží zachytit fotografickým přístrojem.

Režisérka Viktorie Čermáková dokázala do inscenace zvolit velký cit pro text, rytmus i světlo. K tomu jí napomohly skvělé herecké výkony protagonistů hry. NoD. představuje adekvátní prostor pro záhadné setkání s Bohem, kde mohou být i mouchy, krokodýlí síla a slepičí puch. Všechny ingredience pro ztráty a nálezy duše a citu. Murlin Murlo – byť končíš v apokalypse, přeci jen tvé bílé šaty a přetvořená mutantní krása dokáže očarovat nadějí.

26.1.2004 00:01:47 Josef Meszáros | rubrika - Recenze