Scéna.cz 

Zběsilá hra o „freecoolinech“

Jsou free! Chtějí se bavit a užívat si!
Jsou cool! A nikdo je nepřekoná.
Jsou in! ….. vždy a všude.
To jsou „freecoolini“ (čti: „fríkulíni“). Mladí a neklidní, ale zároveň stále nad věcí a stále happy. Opravdu stále? Nic je ani na chvíli nezastaví v jejich blaženém odhodlání být nekonečně šťastní?
Mladí lidé si během silvestrovské noci užívají v jednom skotském baru. Oslava v souladu s jejich životním stylem působí jako exploze úžasné zábavy a veselí.

Hrou Speedrun, patřící obsahem i formou do tzv. cool vlny, otevřel svou premiérovou nabídku v roce 2004 Spolek Kašpar. Někteří pražští diváci si už možná zvykli, že hry autorů cool hnutí se často velmi otevřeně dotýkají problematiky sexu, drog a násilí. Způsob odtabuizování těchto témat, ale i užitá lexika plná vulgarismů šokovaly v době „boomu“ této dramatiky především v Británii a později v dalších evropských zemích a nedávno i u nás. Ovšem hra skotské autorky Isabel Wright zmíněnými prvky nadměrně nehýří, a ani inscenátoři v pražském Divadle v Celetné je zbytečně neakcentují.

Uvolněná a života užívající si mládež tu sice řeší své partnerské vztahy, baví se velmi otevřeně o sexu a svých zážitcích, kouří „trávu“, autorka postávám vkládá do úst i nenormovanou lexiku, ale nikterak tím nezahlcuje pozornost diváka, nevyráží mu dech. Kromě několika málo pauz hraje po celou dobu hudba, herci v souladu s ní rytmizovaně interpretují svůj text. Neustálý proud hudby, zpěvu, tance působí jako zvláštní lyrickoepická skladba. Text je plný rytmů, experimentů se slovy, víceznačnosti sdělovaného. Zvukomalbou jazyka, světelnými efekty, vybranou hudbou, dynamickou pohybovou hrou předává tento kus divákovi zakódovaný pocit, který dokonale koresponduje s obsahovou stránkou (vše je velmi svižné jako rychlá jízda). Především pohyb vyžaduje od všech zúčastněných maximální soustředění a svědčí o precizní práci režiséra Filipa Nuckollse.

Sešikmená plocha na scéně, představující taneční parket, před nímž je předsazen bar, aby „pařba“ mohla probíhat v bezprostřední blízkosti diváků a železná vrata na pozadí navozují představu jakéhosi klubu ve velkoměstě. Barmani míchají drinky a s úsměvem a zářícíma očima ostatní povzbuzují k radosti. Místy až křečovitě vyšponované veselí je nahuštěno prázdnými frázemi, slogany o receptech na štěstí. To vše korunuje skvělá scéna – parodie na reklamu o úžasném drinku, po jehož pozření se barman Jon zhroutí. V dalších dialozích pak vyvstává spousta originálních vtipných momentů a mnoho humorných podtextů dodávají tvůrci z Kašparu inscenaci sami. (Salvy smíchu vyvolávají vstupy věčně opilého básníka Cho v podání Tomáše Kargera, který ostatním vyčítá jejich stádovost a zdůrazňuje svoji originalitu, ale přitom se od většiny výrazně neliší.)

Šmrnc nechybí ani servírujícím barmanům v podání Michala Kerna, Jitky Nerudové a Tomáše Malíka, kteří techniku svého projevu věrně a energicky mění dle potřeby textu.
Hlubší roviny prosvítají mezi zmíněnými „happy frázemi a výkřiky“, když Jon sní se svou dívkou na elektrickém stožáru o vzrušení z hranic, kterých se člověk může dotknout, ale zároveň vyslovuje obavu z překročení hranic, zpoza nichž už není návratu. Nejednou vyplývají na povrch milostná pouta, žárlivost, zbabělost v citových vztazích, např. dialog barmana Joniho (Tomáš Malík) s dívkami, s nimiž má poměr.
Čekání na půlnoc, na další rok se v závěru absurdně završuje opileckými bláboly básníka a pohledem na hlouček mladých lidí, kteří se spokojeně baví za průsvitnou stěnou na pozadí scény. Nic se nezmění, nic nového se nestane, ale my buďme veselí!

Přestože hra Isabell Wright je generační zpovědí, věřím, že katarzní vryp může zanechat i na publiku, patřícímu k pokolením pokročilejším. Problémy života v pravidlech konzumní společnosti se dotýkají většiny z nás.

Isabel Wright Speedrun
Překlad a dramaturgie Vladimír Čepek, výprava Pavel Kodeda, režie Filip Nuckolls.
Hrají: J. Nerudová, M. Kern, T. Malík, T. Hofová, P. Krčková, M. Zoubková a T. Karger. Divadlo v Celetné, Praha – Spolek Kašpar 8. 1. 2004.