Scéna.cz 

„Zatím jsem mladej a začínám,“ říká herec Ladislav Hampl

Herec Ladislav Hampl je z velmi silného ročníku na DAMU. Absolvoval spolu s Markem Němcem, Danem Špinarem, Terezou Vilišovou, Barborou Seidlovou a dalšími. Z jeho absolventských inscenací uveďme Mocnou Afrodité W. Allena nebo Polaroidy M. Ravenhilla. V průběhu studia začal hostovat v divadle Rokoko – kde vstoupil do alternace Romea od 192. reprízy v inscenaci Romeo a Julie W. Shakespeara. Dále hostoval v Divadle Na Vinohradech jako Richard ve hře Dáma není k pálení.
Ve vinohradském divadle je v současné době první sezónu. Hraje v Shakespearově Othellovi šlechtice Roderiga po boku Vladimíra Dlouhého a dalších. Má po premiéře inscenace Tomáš Becket Jeana Anouilha. Hrát by měl v inscenaci Lásky paní Katty.

Na DAMU se dostal hned napoprvé. Podobné zkušenosti má i se sháněním angažmá. V červnu, po tzv. studentském „koulení“, kdy stávající ročník překuluje divadlo Disk nižšímu ročníku, absolventi herectví objíždějí divadla a obvolávají umělecké šéfy. „Měl jsem štěstí. Nemusel jsem psát ani jeden dopis. Kromě hereckých výkonů jsem pro to nic nemusel udělat,“ přiznal Ladislav Hampl a doplnil, že volal pouze do jediného vysněného divadla – do Dejvic.
Po krátkém působení v Divadle Rokoko byl přijat do stálého angažmá v Divadle Na Vinohradech. Z Prahy se mu zásadně nechce. A angažmá? „Jednoznačně upřednostňuju jistotu.“
Ladislav Hampl si nad rolemi nenaříká. „Do června jsem zkoušel tři věci a v jednom měsíci jsem měl tři premiéry.“ Jednoznačně popírá, že by se toto nějak projevilo na inscenacích, k rolím se „snažím přistupovat daleko poctivěji“. V Divadle Na Vinohradech hraje se svými profesory – Janou Hlaváčovou, Janem Šťastným, Svatoplukem Skopalem a Petrem Kostkou. Díky nim se dostal i k jedné zájezdové inscenaci Smíšené pocity a tuto zkušenost si nemůže vynachválit – „Skutečně velká škola. Co si můžeš dovolit např. v Litoměřicích, neplatí v Náchodě.“
Získat angažmá v prestižním divadle může na okolí působit negativně. Čekají v takovémto divadle na mladého herce role, díky nimž by mohl profesně růst? Podobné tlaky a problémy zvládá díky svému „patronu andílkovi“ – přítelkyni. „Bez ní by to nešlo. Jako herečka má se mnou plné porozumění,“ prozradil a dále upřesnil: „V ročníku jsme si všichni fandili. O závisti nelze vůbec hovořit. Angažmá každý podle svého vkusu.“
Vedle královských Vinohrad nadále touží po menším studiovém divadle - Dejvicích, Celetné nebo Švanďáku. „I když jeviště Vinohrad má své zvláštní kouzlo. Umět hrát ve velkém divadle není žádná legrace. Ovšem studiovka je mi bližší.“
V současnosti hraje ve dvou komornějších divadlech – zmiňovaném Divadle Rokoko a v Komedii. Další herecké štěstí ho potkalo právě v Rokoku. Získat roli Romea, byť v inscenaci, která je značně esenciální, v jeho věku je také velká zkušenost. Na jevišti se v této inscenaci režiséra Zdenka Potužila setkává s Lucií Vondráčkovou. „Vůbec jsme se spolu neznali. Naše první setkání bylo týden před mojí premiérou. To byl jeden z důvodů, proč jsem pak v Rokoku nezůstal natrvalo. Měl jsem pocit hození do vody a - chlapče, plav a neutop se. I když za roli jsem vděčný, zas tak často se k Romeovi nemusím dostat.“

Říká se, že by každý herec měl svou postavu vstřebat pod kůži. Když hraje kováře, měl by se jít podívat do kovárny. Když ale hraje prvního milovníka….? Jak je to potom v případě postelových scén?
„Postelovou scénu jsem zažil dvakrát. V případě Romea a Julie je celá záležitost vyřešená jemně. Ovšem Polaroidy…,“ uvedl Hampl.
Ravenhilova inscenace Polaroidy patří mezi úspěšné absolventské kousky. Byl z ní pořízen nejen televizní záznam, ale také začala žít dalším životem v Divadle Komedie. Ve hře Ladislav ztvárňuje postavu Viktora, který má rád muže. Jsou rizika přijetí této role a následné zaškatulkování - ten hraje ty buzny – příliš veliká?
„Po Polaroidech jsem dostal asi čtyři nabídky hrát homosexuála. Doufám, že dokazuji, že jde o umně zvládnutou roli. Není to nic, co bych měl mít na celý život.“
Mimo jiné odmítl i nabídku z HaDivadla, kde měl ztvárnit podobnou roli, jako je postava Viktora. Své rozhodnutí odůvodňuje také tím, že na Polaroidech se sešla vynikající parta, s níž mohl tuto roli zvládnout. Velký dík dle něj patří také režisérce Deákové. „Ženský náhled na tuto problematiku je určitě jemnější. Jako režisérka byla pro mě partnerkou, která dokázala vést v choulostivých scénách dva chlapy.“
Jaké to je, když se mají na jevišti líbat dva heterosexuálně založení muži? Přeci jen máme v naší zemi mnoho mýtů a ani otcovsko synovský polibek se mnoho nepěstuje.
„To je velmi složité. Role Viktora byla pro mě, jak jsem již řekl, velikou výzvou. Když jsem se ze scénáře dočetl, že budu tancovat v tangách a druhá půlka bude ještě ožehavější, tak jsem si to všechno nedovedl představit. Dík patří také Danu Špinarovi, s nímž ve hře partneřím. Vyšli jsem si navzájem vstříc.“
K této postavě se váže historka z úzkého rodinného kruhu, kdy rodiče po zhlédnutí televizního záznamu nevěřili, co to hraje. Když shrneme jeho dosavadní stěžejní postavy – Romeo a Viktor, tak se asi snaží dobýt srdce ženská i mužská. K tomu dodal: „Být Alainem Delonem byl trochu můj sen.“

Ladislav Hampl pochází z Liberce. Od dětství prý váhal mezi uměním a sportem. Od sedmi let se věnoval tenisu, hokeji, fotbalu a dalším. „Všude jsem z různých příčin vydržel jen chvíli – dva až tři tréninky.“ Jediné, co ho baví dodnes, je fotbal. Díky němu si často pročistí hlavu. Zpíval ve sboru a na jeviště vstoupil v Divadle F.X. Šaldy v Liberci v deseti letech. „Od té doby si mě brali na malé role. Hrál jsem ve Vilému Tellovi, Macbethovi, Pašijích a mnoha dalších. V osmé třídě – konzervatoř?“ Nakonec maturoval na gymnáziu a poté DAMU. Osud ho prostě zavál k divadlu. Zda se potkal se Šaldou? (Hluboké zamyšlení) „Ne, nikdy.“
Když se něco v divadle nepovede nebo se s někým nepohodne, dokáže si prý vždycky vyčistit stůl. „Pro další práci je to důležité. Klid je prostě potřeba. Zášť jako taková, je velmi problematická. Někdy se udrží, jindy může iniciovat velké přátelství. Prostě šílená chemie. Divadlo je holt složité.“
Tedy byste ho přirovnal ke svazku dvou lidí?
„Určitě. K otevření zámků nemůžete na divadle nikdy použít stejný klíč. V divadle na jevišti můžete být na konci zkoušení na rozdíl od první čtené akorát zkušenější. Nikdy ovšem není nic stoprocentní.“

Takové jsou herecké začátky Ladislava Hampla, který do divadla kvůli stravenkám a stálému platu v žádném případě nechodí. „Zatím jsem mladej a začínám.“