Scéna.cz 

Jak je důležité míti Filipa

„Největším smyslem života je žít.“ - Toto heslo stalo se doslova mottem jednoho Irčana, narozeného 16. října 1854, který prožil celý svůj život v Londýně, aby se tak nesmazatelně do literatury vedle básní, secesních pohádek, estétských esejů, několika novel a jednoho dekadentního románu jako výjimečný dramatik zapsal. Řeč zde není o nikom jiném, než-li o excentrickém estétovi, dekadentovi, ale především velkém mistru konverzační komedie - Oscaru Wildeovi. Jeho díla zůstala dodnes nepřekonaná. To dokládá neutuchající zájem obce divácké.
Proto hledali-li v Městském brněnském divadle titul, jímž by se rozloučili s uplynulým rokem a zároveň zvesela vykročili vstříc časům nadcházejícím, nemohli přehlédnout autorovu vrcholnou komedii, Jak je důležité míti Filipa.

Tato hra je natolik stylově čistá, hrající si s vtipem a inteligentním humorem, filosofií i obecenstvem, že pro další experimenty inscenátorů zde jednoduše nezbývá mnoho místa. Veškerá tíha odpovědnosti leží na hercích. Toho si byla velmi dobře vědoma i režisérka Jana Kališová. Místy se spolu s dramaturgem Jiřím Závišem neubránila několika razantním zásahům do původního textu. Ovšem ty v žádném případě nebyly na překážku, právě naopak. Hercům předložila vskutku drahokam. Po právu očekávala, že jej sami vybrousí v cenný šperk. Leč, nestalo se.

Úvodní dialog Johna Worthinga (Viktor Skála) a Algernona (Petr Štěpán) vypadal velmi nadějně. S postupujícím dějem se ovšem z obou protagonistů stále více vytrácela ona již zmíněná lehkost, nadhled a vtip, bez nichž se tento žánr hrát nedá. Přesto byli oba dva svým výkonem tím nejblýskavějším, co jsme na jevišti mohli vidět. Jistý punc ryzosti si s sebou nesla Ivana Vaňková, coby Cecilie Cardewová. Ostatní se bohužel míjeli s oním výsostným Wildeovským stylem. Inu, mistr si holt žádá mistrovské provedení.

Jedním z témat hry je komunikace. Současnost na ni klade požadavky jako jsou stručnost a výstižnost. Vezmeme to v rychlém sledu. Skladatel Dan Fikejz napsal velmi melodickou hudbu, která s textem srostla natolik, jakoby k inscenaci patřila odjakživa. Scéně Jaroslava Milfajta dominovala v první půli obří klec s mluvícím papouškem, posléze nahrazená holubníkem. Oba prvky symbolicky podtrhovaly zmíněnou komunikaci. Jinak dobře ladila s kostýmy Jana Růžičky, jež jsou pro něj typické. Celek takto vytvořený výrazně dokresloval bezstarostnou atmosféru a absurdnost děje. Program k inscenaci od dramaturga Jiřího Záviše je tradičně obsažný, vyčerpávající, o text hry doplněný, graficky pěkně řešený, zkrátka hodnotný.

Když se před premiérou této hry 18. ledna 1895 Wildeho ptali, bude-li mít jeho hra úspěch, odpověděl: „Má hra je úspěšná. Jedinou otázkou je, zda budou úspěšní diváci.“ A brněnské publikum zřejmě úspěšné bylo. Bouřlivý potlesk a projevy nadšení nebraly konce. Zdá se, že se všichni skvěle bavili. Zřejmě pochopili, že „Život je příliš důležitý na to, abychom ho brali vážně.“

Oscar Wilde Jak je důležité míti Filipa
Překlad Jiří Zdeněk Novák; úprava Jana Kališová a Jiří Záviš; režie Jana Kališová, dramaturgie Jiří Záviš, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Jan Růžička, hudba Daniel Fikejz, pohybová spolupráce Jaroslava Zimová-Leufenová.
Hrají Viktor Skála, Petr Štěpán, Zdena Herfortová, Veronika Poláčková, Ivana Vaňková, Eva Jelínková, Jiří Tomek, Pavel Kunert, František Lešovský.
Premiéra v Městském divadle Brno 20., 21. a 31. prosince 2003.