Scéna.cz 

Jonáš a tingl tangl

Spolek Kašpar si čas od času dovolí „drobnost“, tedy jakýsi bonus - přídavek k regulérním celovečerním inscenacím. Bývají to poetické kousky, ale také scénické koncerty. Tím druhým typem je kabaretní skládanka Jonáš a tingl tangl. Titul známý z autorské dílny Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, se spíše než velmi jednoduchým příběhem, či spíše kabaretním rámcem, proslavil písničkami, které v mé generaci znal doslova každý. Jedna vedle druhé byly hity a pouštěly se doslova do omrzení…

Zabrousíme-li trochu do historie, pak se dozvíme, že tento svérázný kabaret o putování fiktivního baviče Jonáše po kabaretech (tingltanglech) evropských metropolích, vznikl vlastně z nouze. V roce 1962, kdy divadlo Semafor opustily hvězdy jako Miroslav Horníček, Waldemar Matuška či Eva Pilarová, byla nucena ústřední tvůrčí dvojice vytvořit nějaký náhradní program. Tak vznikla nejen postava Jonáše (vymyslel ji prý Jiří Šlitr), ale také klaunské duo Suchý – Šlitr, inspirované pochopitelně legendárními V+W. Jonáš zde kromě zpěvu vypráví fórky, které jeho švejkovsky nedůvtipný partner-klavírista nechápe, o to více však září jako hudebník, a dokonce i jako zpěvák. Představení, které bylo poprvé uvedeno na konci sezóny 1961/62 ve Zlíně a mělo pražskou premiéru v červenci v Divadle Na Slupi, se stalo dokonalým hitem. Stejně jako veškeré zde zpívané písničky. Mělo přes 240 repríz! Pokračováním „příběhu“ legendárního Jonáše se pak v roce 1969 stal Jonáš a doktor Matrace, to už ovšem bylo po smrti Šlitrově, a partnerkou v roli Melicharové byla Suchému Jitka Molavcová. Vraťme se ale k původnímu Jonášovi. O remake se pokusili nejprve v Klicperově divadle v Hradci Králové (1991), poté v Severomoravském divadle Šumperk (1995) a nejnověji v Divadle v Celetné právě nyní. V režii Jakuba Špalka se tu sešli Petr Lněnička jako Jonáš a Zdeněk Dočekal v roli klavíristy. Podle jejich slov se jedná o „uctivý remake“, ale rozhodně se nejedná o pouhé přenesení originálu na dnešní divadelní prkna. Nenápadnou proměnou prošel text, a hlavně aranžmá písniček. Některé chybí, některé jsou naopak přidány, především v bohatém „přídavku“.

Petr Lněnička Jonáše pojímá velmi střízlivě, až s jistou prkenností (jako by s odkazem na proslavený pohybový netalent Jiřího Suchého), zatímco dobově inspirované tanečky pod vedením choreografky Michaely Váňové obstarávají především zpívající girls Adéla Petřeková a Veronika Němcová (ta navíc zaskočí v přídavkové části za pianistu). Pianistu Dočekala doprovází duo muzikantů, Pavel Husa na basu, a Klára Böhmová na bicí. Jako kabaretní duo působí Lněnička s Dočekalem velmi půvabně, aniž by se snažili napodobovat slavné S+Š (ostatně kolik aktivních pamětníků jejich produkcí ještě chodí do divadla?) Lněnička je do jisté míry spíše vypravěčem nežli bavičem (pouze se převléká – součástí scény je i věšák, s různými doplňky, především proslaveným slamákem), a právě onen minimalistický understatement v jeho projevu má něco do sebe. Zdeněk Dočekal, který je nejen výborným klavíristou, ale zároveň zkušeným skladatelem, aranžmá výrazně přizpůsobil současnému soundu, a tentokrát si i v typické šlitrovské buřince zahrál nejen na klavír, ale i jako herec, „kazič vtipů“, ale také zazpíval několik kousků. A dokonce došlo i na společný taneček s Jonášem.
Jonáš a tingtangl se stal součástí pátečních večerů na přidanou (začíná v 21 hodin a trvá cca 90 minut). Pro diváky, kteří si zvykli chodit do Celetné, je to příjemný bonbónek předvíkendové noci, pro soubor zase možnost jakéhosi kapesního lehkého představení, které má díky minimalistické výpravě, i malému týmu účinkujících najít uplatnění i na mimopražských scénách.