Scéna.cz 

„Bez divadla bych asi shnil,“ říká Tomáš Turek

Jako rytíř Felmet v Soudných sestrách má prý na svědomí mnoho popravených a vypálených vesnic, všechno prý vlivem vévodkyně Felmetové. „Lidi spíš vnímají zlo této figury jako neškodné vzhledem ke komediálnímu žánru,“ říká o postavě herec Tomáš Turek a upřesňuje: „Felmet je prostě magor. K tomu má takové tiky, který jsou vlastně směšný.“ Vedle Felmeta hraje posunovače Bláhu v Ještě žiju…, Kirilova v Běsech a seržanta Trotera ve hře Past na myši. S hercem Tomášem Turkem jsme si povídali nejen o těchto postavách, ale i o jeho předchozích stěžejních rolích. Dále prozradil, kdy má na jevišti největší obavy, jak se mu pracovalo s některými režiséry, ale také, co pro něj znamenají vánoční svátky.

Tomáš Turek o sobě říká, že je „Pražák jako poleno“, přesto Prahu opustil a dnes zejména díky dětem žije v poklidném tempu maloměsta nedaleko od Prahy. Vedle divadla se ve volném čase věnuje klusákům. „Koně jsou pro mě zejména relaxační záležitost hlavně po psychické stránce,“ dodává. Klusácký sport podle něj je stejně pracné jako divadlo, jen se setkává s úplně jinými lidmi. Při dostihu se oproti divadlu musí rozhodnout v okamžiku dvou až tří sekund. „Přesnost je na místě, když se rozhodnu špatně, daná chvíle se nevrátí a mohu koni zmařit šanci.“ Dále přiznal, že u koní má před dostihy právě z těchto důvodů větší trému než na divadle. Herectví se věnuje zejména proto, že je to práce, která ho dle jeho slov kultivuje. „Asi bych shnil nebo zpustl,“ uzavírá.

Ve službách Thálie se pohybuje bezmála dvacet let. Absolvoval DAMU roku 1985 spolu s Karlem Rodenem, Ivanou Chýlkovou, Jitkou Asterovou a dalšími. Z jejich stěžejních absolventských inscenací uveďme Pop-festival, Rozmarné léto a Ledová sprcha. Po absolvování přešel do brněnského HaDivadla, kde se poprvé setkal s Janem Bornou, dnešním kmenovým režisérem Divadla v Dlouhé, kde je Tomáš Turek členem uměleckého souboru. „Super období. Potkával jsem se tam s lidma, kteří si v té době zachovávali zdravý názor a společensko politický a lidský úsudek. Nejen s herci, ale i básníky a sochaři. HaDivadlo patřilo centrum dění.“
Vedle režiséra Jana Borny spolupracoval s režisérkou Hanou Burešovou (poprvé v inscenaci Don Juan a Faust – derniéra 30. a 31. ledna 2004 ve Studiu Švandova divadla). Dále byl skvělý v inscenacích Škola základ života (r. H. Burešová), Kouzelný vrch (r. J.A. Pitínský) nebo Kabaret Ondina (r. V. Morávek).
V současné době ztvárňuje již zmíněného Vévodu Felmet v Soudných sestrách, posunovač Bláha v Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (obě r. Hana Burešová) a Seržanta Trotera v Pasti na myši (r. Jan Borna).

Herectví ani za tuto dobu nepovažuje za nějakou rutinu a už vůbec ne za mechanickou práci. „Osobně mám hodně rád, když režisér nechává herci určitou volnost,“ odhaluje přípravu inscenace. „Burcuje mě to k většímu přemýšlení o situacích, kterými daná postava prochází.
Vedle toho mám zkušenost, že pokud režisér vidí úplně přesně výsledný tvar, je to také v pohodě, jen musí uplatňovat více taktiky, aby herce nesvázal.“
Dále hovořil o tom, že právě nedořešená místa, která se při zkoušení dlouho hledala, v něm vzbuzují obavy a trému. Nejvíce se o divadle a herecké práci dozvěděl od Otomara Krejči. Pod jeho vedením působil v Divadle Za branou II. „Krejča dokázal při přípravě inscenace odhalit i to nejskrytější.“
S velmi zvláštní atmosférou se setkal při přípravách inscenace Kabaret Ondina, kde pod vedením režiséra Vladimíra Morávka ztvárnil postavu J.A.P. „Do té doby jsem nic podobného nezažil. Zkoušení bylo velmi niterné. Přemýšlel jsem o sobě, o svých blízkých a o smyslu pobytu na tomto světě v takových jemnostech a nejodlehlejších zákoutích duše, že jsem nevěřil možnosti pak toto celé v plné šíři zažívat při každé repríze. Naplno, pokaždé trochu jinak, neschovaný v postavě za řemeslně dobře zvládnutá gesta či mimiku. Jen nahá duše. Myslím, že jsem z jeviště odcházel vždycky poznamenanej. Určitě to byla nějaká zvláštní očista.“ Takový byl J.A.P. a Kabaret Ondina.
Ve Škole základ života hrál postavu Krhounka. „On to byl takový vlezdoprdelka…“ Naopak ve hře Konec Masopustu ztvárnil postavu Petra: „Dobrej přírodní kluk s velkým srdcem, hodnej trouba.“
Podobně je na tom i jako Seržant Troter ve hře Past na myši: „Rozsahem je to role jedna z mých největších. Nejzajímavější na něm je, že jako vyšetřovatel hýbu nejen s kolegy na jevišti, potažmo s dějem, ale tak trochu si pohrávám i s diváky.“
Právě přihlouplé postavy mu byly hodně přisuzovány, ať už hodné nebo zlé. Z posledních rolí kraluje v Divadle v Dlouhé v inscenaci Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou. „Postava Bláhy. Taková zajímavá figurka s velkým osobnostním kouzlem. Dlouho jsem hledal její autentičnost.“

Nakolik může herec vyhasnout, ztratit energii a znechutit si tvorbu? „Před několika lety jsem nechápal, proč se někteří kolegové straní a utíkají po představení z divadla. Dnes už vím, že díky věku a zkušenostem i vlivem „opotřebení“ toto může nastat. Herectví je sice jakási potřeba, ale všeho s mírou.“

Divadlo v Dlouhé připravilo několik repríz i na konec prosince – Tomáše Turka můžeme vidět v sobotu 27. prosince 2003 od 19:00 h v detektivní komedii Past na myši, 28. prosince v Jěště žiju a 31. prosince v Soudných sestrách. Kromě toho se hraje v Dlouhé 30. prosince Epochální výlet pan Broučka.

Tomáš Turek přiznal, že konec roku a Vánoce prožíval vždy přesně „nachystaný“ a to za cenu „nervů a hádek“. „Člověk si sám na sebe v rámci svátků dělá určité biče. Postupně jsem zvolnil. Na Štědrej den jezdíme ke koním a kdyby nebylo rodinných tradic, klidně bych odjel na Vánoce na hory nebo k moři. Vánoce? Raději ať nejsou veselý, ale v pohodě. Zvládnout všechno v klidu,“ uzavřel Tomáš Turek a šel se připravovat na inscenaci Past na myši.