Scéna.cz 

Skořepová naplňuje herecký úděl

Inscenaci Prospaný život (Benefice Luby Skořepové) uvádí Národní divadlo Praha na scéně divadla Kolowrat od 18. října 2003 u příležitosti jubilea herečky Luby Skořepové.
S Lubou Skořepovou jsme se setkali na našem portálu v NetHovorech/ Čapkově odpoledni. V průběhu on-line rozhovoru jsem zapisoval její odpovědi v malé produkční kanceláři Divadla v Řeznické. Přemýšlím, s kým jsem se vlastně setkal – najít vhodné oslovení pro Lubu Skořepovou je nesmírně těžké. Paní? Herečka? Nestorka? Emeritní herečka? Vědma? Babička? Nakonec nezbývá nic jiného než – Luba Skořepová, případně Lubinka.

Luba Skořepová se dere Národním divadlem neuvěřitelných padesát pět let. Benefice se od předchozí, s Radovanem Lukavským, liší zejména tím, že se nejedná o vzpomínkový pořad spojený s inscenací, ale o inscenování novely polské spisovatelky Tecie Werbovski v dramatizaci Arnošta Goldflama Prospaný život. Benefice Luby Skořepové naplňuje její herecký životní úděl – divákovi se neodhaluje ve vzpomínkách, ale kráčí palácem Thálie jako postava Maya Ney. „Vypráví příběh ženy, která svým životem proplula jako snem a po ztrátě manžela zůstává sama jen s kočkami a vzpomínkami na svůj „prospaný“ život…“ Opět další herecká výzva.

Luba Skořepová se vždycky dokázala porovnat s nelehkými úkoly – s bravurou dokázala pokořit Moliérova Harpagona v Divadle Rokoko, se třemi ženskými postavami si to rozdává v inscenaci Mydlibaba v Divadle v Řeznické a mohli bychom uvést další role. Za všechen lidský i herecký kumšt vděčí několika vlastnostem, které v medailónu k inscenaci výstižně pojmenovala Radmila Hrdinová – zvláštní tvrdošíjnosti, svébytné nezaměnitelnosti a originálnosti, dychtivosti, velké schopnosti komunikace s diváky a v umění myslet na ty druhé.

Toto vše zúročuje Luba Skořepová v inscenaci Prospaný život. Postava Maya Ney nás vítá na jevišti coby opuštěná a smutná holčička v dětském domově v okamžiku, kdy si pro ni přišli její noví pěstouni. V časové smyčce se přesuneme na sklonek jejího života a ve vzpomínkách se spolu s ní vracíme. Maya Ney přemýšlí nad smyslem svého života. Divák má možnost diskutovat nad otázkou samoty, věrnosti a přátelství.

Režisér Akram Staněk, po zkušenostech s inscenací jednoho herce – Červená knihovna, kterou nastudoval v Hradci Králové - nenechává diváka napospas monotónnímu vyprávění. Herectví Luby Skořepové doplňují další postavy, které ztvárňují Vladimír Javorský, Jaromíra Mílová, Jan Hartl a Jitka Smutná. Ta coby paní Hela získává vedle Skořepové velký prostor a inscenaci obohacuje o starostlivost a péči, o strach. Zajímavým způsobem hrají i kočky Mayi Ney. Staněk využívá prosvětlení horizontu k navození atmosféry, třetí plán rovněž doplňuje vyprávění. Trochu izolovaně působí úvodní vystoupení zpěvačky Terezy Nekudové.

Bylinkářka, což je vedle oslovení herečka asi to nejsprávnější, i přes skutečnost, že hlavní hrdinka Maya Ney prospala život a dokonce ani neotevřela obálku od osamělého člověka, kterého hledala přes inzerát, dokáže při představení diváky i nadále uzdravovat.