zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Milan Němec: Z mé strany musí Dr. Galén vyznít autenticky a pravdivě. Je to dřina, nic nehrát, jenom být...

Milan Němec a Martin Mejzlík (Zdroj: J. Faukner)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Východočeské divadlo v Pardubicích uvedlo premiéru inscenace Čapkovy Bílé nemoci. Příští rok uplyne osmdesát let od vzniku této hry. Karel Čapek ji napsal jako varování před nastupujícím nebezpečím nacismu v roce 1937. Ve světové premiéře téhož roku ztvárnil Dr. Galéna Hugo Haas, který si tuto roli zahrál ve vlastní režii ve filmové verzi. Pamětníkům není třeba připomínat závěrečný obraz filmu, kdy doktor Galén umírá ušlapaný fanatizovaným davem, stačí ale předat recept na lék proti bílé nemoci…

Zpracováním tématu jedinec proti společnosti se v Pardubicích ujal režisér Mikoláš Tyc. Otázky doby scénického i kostýmního pojetí vyřešil v týmu se scénografem Petrem Matáskem a kostýmní výtvarnicí Anetou Grňákovou na výbornou. Výtvarná stránka pracuje v rovině obecné symboliky a v podstatě časového nezařazení, i když… Kostýmy v uvozovkách obyčejných lidí jsou laděné do sedmdesátých až osmdesátých let minulého století (flanelové kostkované košile, ručně pletené svetry, ošoupané baloňáky, včetně dámského domácího oblečení), proti tomu stojí stylizované oděvy představitelů mocenských struktur, tzn. Maršála (Martin Mejzlík), Barona Krüga (Radek Žák), Novinářky (Veronika Macková), Ministryně (Dagmar Novotná). Hudba Jiřího Hájka je opravdu podtrhující až minimalistická.
Scénograf Petr Matásek nabízí konstruktivně až geometricky přesnou scénu s využitím pojezdových boxů – tím rychle docílí změny scény z nemocniční chodby na kuchyň rodiny středního stavu, nebo kancelář, balkón atd. Základem scény je kvádr – symbol izolovanosti a uzavřené bezmoci. Postupně s eskalací hry a završení všech společenských a filosofických otázek se scéna odhaluje do syrové prázdnoty. Příběh končí ve ztraceném nekonečnu otevřeného prostoru jeviště s odhalením jeho technologií (např. ovládání provaziště).
Režisér Mikoláš Tyc velmi dobře odhaluje aktuální Čapkovy odkazy na dnešní dobu. Za všechny jmenujme např. výstup doktora Galéna (Milan Němec) a dvorního rady Dr. Sigeliuse (Tomáš Lněnička), který poukazuje na řecký původ dr. Galéna. Všechny odkazy a otázky jsou v dialozích i hereckých výkonech předkládány nenásilně. Jakoby Mikoláš Tyc ovládal reportážní kameru a divákovi předkládal na jevišti obrazy a události. Závěry si musí udělat divák sám. A nad čím je možné se zamýšlet? Otázka výměny a střídání generací – mladí versus padesátníci a starší, dále mocenské zodpovědnosti a struktury státních systémů, otázka zodpovědnosti, kariérismu, vrstvení třídní společnosti… V neposlední řadě se v textu můžeme zaměřit na věčnou otázku – proč to všechno Bůh dopouští. Vynikající závěrečná scéna Maršála, který se pozastavuje nad tím, proč ho Bůh pověřil vedením války a ne k mírovým rozhovorům. Bůh dal lidem svobodu rozhodnutí a zodpovědnosti za sebe sama.
V neposlední řadě mně vytanula myšlenka názvu inscenace „Bílá nemoc“. Prvoplánově se nabízí odkaz k malomocenství, ale není to také odkaz na Bílou horu?

Po skončení generální zkoušky si pro náš 1. kulturní portál Scena.cz udělal čas představitel Dr. Galéna Milan Němec. Režisér Mikoláš Tyc v rozhovoru k Bílé nemoci odpovídá na otázku, proč si pro postavu Dr. Galéna zvolil právě Milana Němce: „Má v sobě něco, co podle mě musí být i v Galénovi – Milan má dar vidět věci trošičku jinak a nebojí se je pojmenovat (a i proto je takový skvělý bavič).“

  • A jak to všechno vidí Milan Němec? Co pro něj osobně znamená postava doktora Galéna?
    Galén je dle mého antihrdina. Prostý člověk, který jenom dokázal něco vymyslet a takzvaně zdola jako jedinec něco zásadně změnit. Taková možnost existuje i v dnešní době. Obyčejný a prostý člověk pohne celým světem. Problémů má lidstvo stále dost. Naše inscenace není jen o bílé nemoci, o pandemiích, ale také o obyčejném boji s autoritami, režimy, mocenstvím, o rozpadu systému. To se může dít vždy. Možnost jedince ovlivnit běh čehokoliv, například ekonomiky, duchovních hodnot, ta tady stále je. A může chodit třeba ve flanelové košili. Kde se vzal? Tu se vzal?
  • Prozradíte, jak obtížné je unést herecky takové břímě odpovědnosti, jakému je Dr. Galén vystavený?
    Složité a komplikované je to v tom, že on není hrdina, není úplně tahounem děje. Jeho přítomnost, vědomí, jeho myšlenky, to všechno svým způsobem ženou dopředu, ale důležitější jsou postavy kolem něho. Pro mě je to opravdu těžký úkol. Prvoplánově vystupuje Galén jako subtilní postava. Vyjadřuje se v určité mikrokresbě, v popředí je jeho prostota, čistota a zdravá naivita. Z mé strany to musí vyznít autenticky a pravdivě. Obyčejný člověk, který si trvá na svém, to je dlouhá a náročná cesta. Nebylo to úplně snadné, včetně Čapkova jazyka. Galén často opakuje „že ano“. Mluví přerývaně. Nejnáročnější bylo dostat do své hlavy jeho myšlenkové pochody.
  • Myslíte hlavně ve výrazu? Udržet si skromnost, neprůbojnost…
    Hlavně prostotu, skromnost a jednoduchost. Prosté herectví, kdy neukazujete, že něco hrajete. Musíte tam opravdu být. Tady se všechno prozradí. To je decentní hraní. Nezachrání vás ani dekorace, ani kostýmy. Zůstáváte tam jen sám za sebe. V podstatě tam není ani žádné složité aranžmá. Jenom pozorujete myšlenkové pochody postavy a toho herce. I když se nemluví, tak se v tom musíte orientovat. Docela velký nápor na soustředění.
  • Oceňuji, že jste nevyzněl třeba jako podivínský vědátor…
    K tomu by se dalo velmi lehce sklouznout. Mohl by to být v dnešní době nějaký IT specialista, který je trochu mimo, k tomu ještě autistický… To jsou všechno možné varianty, mnohem méně výhodné a uvěřitelné, se kterými by se dalo pracovat, ale proč? Souhlasím s pojetím, na kterém jsme se domluvili s režisérem Mikolášem Tycem. Podobné lidi znám. Dokonce jsem se zaradoval, když jsem uviděl navržený kostým od Anety Grňákové. Představte si, znám docenta jedné kliniky, který nosí také svetr a flanelovou košili, vypadá spíš jako saniťák, je to prostý člověk, ale zároveň kapacita světové úrovně. Není to žádný podivín. Jde mu jen o jiné věci, než o to, v čem chodí oblečený do práce.
  • Zmínil jste Čapkův jazyk, dle mého je geniální v tom, že tam nemá kilogram slova navíc. Všechny dialogy má přesně odhadnuté...
    Vidíte, a většina si to tak nemyslí. Naopak se domnívají, že je tam hodně věcí navíc. Při podrobnějším zkoumání ale zjistíte, že kdyby se něco škrtlo, tak to pak bude chybět. Myslím, že vyhazovat některá slova, je čistá neznalost celého textu. Já třeba mám v celé hře asi tisíckrát „že ano“. Kdyby se tato fráze vypustila, tak to sice bude o patnáct minut kratší, ale je to tam proto, že tím prostě Čapek něco myslel, že ano?
  • Má podle vás Galén právo si klást podmínky?
    Pro Galéna je to nějaký vnitřní dar, na který on se ovšem neupíná, ani neodvolává. Maršál, možná ten dar nedostal, ale drží se ho. V tom je ten rozdíl. Myslí si, že je to vyšší vůle, která ho řídí. Pak se obrátí z války do míru, ale to už je pro něj pozdě. Není dobré se tím nějak zaštiťovat, ale prostě vnímat to. Galén, coby normální člověk, má na něco názor, ale neprosazuje ho ani sekyrou, ani tužkou, ani jiným násilím. Prosazuje ho jen tak, že ho říká, ať si o tom myslí každý, co chce. Trvá si na něm. To je jeho obrovská síla. Ukazuje se, že všechny ty autority kolem jsou proti takovémuto způsobu boje úplně bezmocní. To je dobré, ne?
  • Galén ve svém postavení soudí druhé, rozlišuje bohaté a chudé, ale to mu správně nepřísluší… Určitě je to nějaká dramatická zkratka od Karla Čapka.
    Něčeho se musí chytnout. Musí být nějaké pravidlo, jak svůj boj vést. Žádné drsné prostředky a násilí. Má prostředky jaké má…
  • Předpokládám, že připomínky, které jste měli po dnešní generálce, vedly asi ke změně závěru.
    Předělali jsme ho. To, co jste viděl, byla jedna z možností otevřeného konce. Osobně se mi nějaké definitivum, jak je původně Čapkem předepsáno, zas až tak úplně nelíbí. Hugo Haas pro film důmyslně přepsal Čapka tím, že předal recept na bílou nemoc do rukou kamaráda dr. Galéna. I když tedy Galén zahyne pod nohama davu, je to vlastně nějaká otevřená možnost, že to může někam pokračovat. Pro mě je zajímavější otevřený konec. Kam až se v tom davu dostal? Kde skončily léky? Kde skončil ten recept? Co bude? Otevřené by se mi to víc líbilo. Když to tak nějak radikálně uříznete, tak nevím, zda to není méně zajímavé. Ale pořád to dneska byla ještě zkouška, že ano?

  • Rozhovor i text vznikl po generální zkoušce 22. dubna 2016. Detail inscenace zde.

    25.4.2016 23:04:42 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory