zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Charleyova teta ve Zlíně s různými esencemi čajů

Charleyova teta  (MDZ)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Městské divadlo Zlín uvádí od listopadu 2015 známou komedii Brandona Thomase Charleyova teta. Mohlo by se zdát, že text je dobou, která uplynula od jeho vzniku (1892) vyčpělý. Inscenován byl už tolikrát, že je divácky doslova „okoukaný“. Ale? Dá se říci, že tento titul je nejen divácky, ale i herecky vděčný i po více než sto letech, kdy je opakovaně uváděn. Režisérka Hana Mikolášková nastudovala nový překlad Jiřího Záviše, a ke spolupráci si přizvala zkušenou dramaturgyni Janu Kafkovou. Květinová vzdušná scéna s důrazem na zvětšení mikrodetailů do jevištního makrosvěta je výsledkem ženského důvtipu scénografky Zuzany Přidalové. Nebýt jediného muže – Zdeňka Krále, autora hudby, mohli jsme mít doslova dámskou jízdu.

Hana Mikulášková vsadila na strohý, břitký anglický humor. Dva mládenci, Jack Chesney (Vojtěch Johaník) a Charles Wykeham (Tomáš David) si pozvou dvě slečny Kitty Verdunovou (Marie Vančurová) a Amy Spettigovou (Markéta Kalužíková). Konvence doby velí, že takovéto setkání lze uskutečnit pouze za přítomnosti gardedámy. Z úvodního entrée se zdá, že se vlastně nejedná o žádný problém. Role gardedámy se zhostí Donna Lucia D´Alvadorez (Helena Čermáková), která je na cestě z Brazílie. Postava věčného studenta oxfordské univerzity Lorda Fancourta Babberleyho (Radovan Král) se zdá být pouze epizodní. Marnotratný rozverný smíšek, který nemá daleko k podvodu, se objeví na scéně, aby si obstaral šampaňské. Můžeme tento výstup považovat za jednorázový gag, včetně narážky, že na maškarní půjde v dámském převleku… Zpráva zraňující srdce obou mladíků, že tetička nedorazila, způsobí kolotoč událostí. Režisérka Hana Mikulášková nachystala pro diváka dobře vypointované esence zápletek a vztahů, jak mezi mladíky a slečnami, tak mezi Lordem Babberleym potažmo falešnou Donnou Lucií a plukovníkem sirem Francisem Chesneyem (Zdeněk Julina) a Stephenem Spettiguem (Radoslavem Šopíkem).

Termín esence používám záměrně, protože se jedná o pozvání na odpolední anglický čaj… Autorka výpravy Zuzana Přidalová nabízí nejdříve studentský kabinet (makroknihy coby stoly…), čajový salón (makrošálky opět jako stolová souprava…) a naposledy salón pro hosty Stephena Spettigua (makro regály knih s makro šváby…). K tomu kostýmy laděné v přírodních barvách, u slečen obohacených motivem motýlů, u Donny Lucie zase motivem pavích per… Hudba Zdeňka Krále je střídmá, hymnické Aleluja podtrhuje absurditu situací.
Herecká dvojice – Vojtěch Johaník a Tomáš David - se vzájemně velmi dobře doplňuje. První z nich rázný, ale bez podpory a účasti druhého nerozhodný. Druhý zase upozaďovaný, v řeči zadrhující. Na jevišti ovšem v hereckých akcích ladí podobně jako v divadelní kapele. Slečny Marie Vančurová a Markéta Kalužíková jsou protipóly oběma pánům. Opakuje se tu stejný model – jedna je vůdčího typu, druhá podřizující se. K těmto generačně mladším členům souboru úžasně pasují matadoři souboru – Zdeněk Julina, Radoslav Šopík a Helena Čermáková. Vzájemná pokora obou generací je z jeviště cítit. Zbývají nám sólové výkony, řečeno z pozice děje, jinak samozřejmě postava Lorda Babberleyho v podání Radovana Krále je rovněž součástí jevištní company. Ovšem není možné, aby travesti role nevyčnívala. Mix mužského a ženského principu nabízí celou škálu čajových příchutí od běžného ranního indického až po ovocné čajové lahůdky. Tedy od čaje pro ostřílená macha až po něžné ženské pohlaví. Radovan Král si své pozice užívá, jako v jiných podobně laděných rolích. I tato jeho role nabízí barevnost a originalitu. Říká se, to nejlepší nakonec. Z výčtu postav nám zbývá sluha Brasset Marka Příkazkého. Pokud je falešná Dona Lucie Radovana Krále zdrojem zmatků a komiky mezi mužským a ženským, pak sluha Marka Příkazkého dodává další variace - vážnost, úslužnost a empatii. Tato kombinace těžkých a dlouho zrajících čajů ovšem krystalizuje v břitký, suchý anglický humor, který může vyvolat i slzy od smíchu. Jeho figura je chladně odměřená, ale sálá z ní obrovská lidskost. Ledy tají. Není divu, že mu patří závěr inscenace – přijede na kostitřasu a zničehonic mu upadne pedál. „Co mi zbývá, musím si koupit šlapku…“ říká. Není nad krásu a ambivalenci českého jazyka… Po uzavření zásnub všech dvojic zůstává Brasset na suchu. A jak dopadl advokát Spettigue Radoslava Šopíka? To už je na divákově fantazii, ale asi v zajetí paragrafů. Chcete-li se dozvědět více, rozhodně si nenechejte Charleyovu tetu ujít.

Zadáno pro Městské divadlo Zlín.
Oficiální stránky inscenace

7.3.2016 12:03:24 Josef Meszáros | rubrika - Recenze