Scéna.cz 

Kabaret v Mladé Boleslavi, kde se fatální věci dějí vlastně nenápadně...

Muzikál Johna Kandera, Freda Ebb a Joe Masteroffa KABARET patří k titulům, které nikdy nemají nouzi o diváky. Je lákadlem nejen pro ně, ale i pro herce. Změřit si síly s touto legendou se tentokrát rozhodlo Městské divadlo Mladá Boleslav, které ke spolupráci přizvalo mladého režiséra Mikoláše Tyce. Základem pro úspěch je nejen dobře znějící živý orchestr (na velikosti v tomto případě nezáleží), a výrazní představitelé v rolích Sally Bowles a kabaretiéra.
To vše se podařilo dát v Mladé Boleslavi šťastně dohromady.

Režisér má nápady, suverénní muzikant Jakub Šafr dal dohromady zajímavě znějící orchestr, a jsou tu i výrazní herci, kteří – troufám si říci - překračují svými výkony rámec regionálního divadla. I když mnozí diváci by si možná představovali interiér kabaretu Kit Kat blyštivější, jistá ošuntělost a poněkud oprýskané pozlátko napovídající, že ambice jsou větší než možnosti, scéně Michala Syrového svědčí. Jednoduché jsou i proměny, kdy se téměř lusknutím prstů dostáváme do prostředí penzionu paní Schneiderové, ale i do vlaku směřujícího do Berlína a z něj. Stejnou ušmudlanou patinu jako prostor nesou i kostýmy Anety Grňákové. U kabaretiéra navíc dotváří image výrazné expresivní líčení, které na konci nabírá přímo ďábelských rysů. O choreografii se postarala Adéla Stodolová, a její nápaditostí tak chvílemi odpoutala pozornost od ne úplně dokonalé souhry a proporcí tanečnic. Režisér Mikoláš Tyc netlačí ve výkladu na pilu, jak to občas u Kabaretu bývá, přílišným zdůrazněním fašizace, protižidovských nálad nebo sexuálních preferencí, soustředí se na celkový obraz meziválečné berlínské společnosti, kde se fatální věci dějí vlastně nenápadně. Tak se neokázale a přece působivě v druhé linii uplatnil příběh plaché „lásky“ dvou stárnoucích osamělých lidí, paní Schneiderová (Eva Reiterová) a židovského obchodníka pana Schultze (Petr Bucháček). V tomto pojetí se děvka Fritzie Kost (Sandra Černodrinská) nefašizuje výrazně, jen se pružně a pragmaticky přizpůsobí době. V ústřední dvojici spisovatele Clifforda Bradshawa v úsporném, ale uvěřitelném pojetí Petra Prokeše, žensky živelně doplňuje a motivuje Sally Aleny Bazalové, když se mu zcela přirozeně vetře do života. Bazalová ztvárňuje Sally jako ctižádostivou naivku, která některé věci prostě „nevidí“ s tvrdohlavostí dítěte. Nicméně, po boku Clifforda přece jen dospěje a rozchod s ním je sice i pro ni bolestivý, ale nutný. Na rozdíl od povídky, která se stala inspirací pro slavný muzikál, v níž Sally je opravdu spíše druhořadá zpěvačka, v muzikálu jsou právě hudební čísla zásadním prubířským kamenem. Důležité ovšem je, že v nich nesmí chybět ani dokonalá interpretace hudební, ale ani herecká. Alena Bazalová je jak v herectví, tak i ve zpěvu jistá. Pěvecká čísla si zjevně vychutnává, a dokáže dobře zacházet s humorem i sentimentem. Pro postavu je důležité i to, že se nebojí ani jisté ordinérnosti a trapnosti. A působí vedle distinguovaného, poněkud zakřiknutého Bradshawa jako vlna tsunami. On se berlínským dobrodružstvím, k němuž Sally patří, zpočátku rád nechá unést, ale poté se probouzí jeho intelektuální vědomí a etické hranice, které nehodlá překročit Sally na počátku překvapí až lascivní spontaneitou, ale ve scéně loučení, navzdory tomu, že je motiv potratu zatlačen do pozadí, je divákovi jasné, že si uvědomuje, o co rozchodem s Cliffordem přichází. Zatímco Sally zastupuje v příběhu jakýsi nevědomý naivní hlas lidu a Clifford intelektuálský nadhled v politicky eskalující době, kabaretiér zosobňuje jakousi osobou nad tím vším. Je vědoucí, ale zároveň je součástí systému. Je hlasem, který zvěstuje a komentuje události nadcházející, s ironickým nadhledem a groteskně mrazivým šklebem. Petrovi Mikeskovi svědčí typ postav výrazně rozporuplných, a v roli Kabaretiéra jsou jeho proměny skutečně překvapivé. Je doslova gumový – na začátku, kdy vítá diváky slavnou písní Wilkommen, Bienvenue, Welcome, se dopraví na scénu v pozici beznohého žebráka, v dalších podobách stepuje, tančí, znenadání se objevuje na balkóně, či v horní části portálu scény, tu na levé, tu na pravé straně. Se stejnou lehkostí a štiplavě ironickým nadhledem zvládá i zpěv.

Boleslavský Kabaret se bezpochyby zařadí mezi divácky úspěšné inscenace, které nejsou banální, zároveň pobaví, ale i přimějí k zamyšlení.

www.mdmb.cz