Scéna.cz 

Zdeněk Hruška: Dříve při dabingu fungovala partneřina…

Vánoční čas pro mnohé patří sledování filmům, a to často zahraničním. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že většina hrdinů promlouvá česky. Můžeme být stále hrdí na kvalitní český dabing, jak ho známe z dřívějších let? Hlas Louise de Funes si nedovedeme představit bez jeho českého alter ega Františka Filipovského, nebo filmovou Angeliku bez hlasu Libuše Švormové. Skvělí dabéři se najdou ve všech generacích, připomeňme Danu Černou, Michala Jagelku, Jitku Ježkovou, Aleše Procházku a spousta dalších. Odpověď na otázku, jak je to vlastně dnes s českým dabingem, jsme hledali u Zdeňka Hrušky, herce a dabéra, ale také vedoucího sekce Dabing v rámci Herecké asociace.

Pokud se teď snažíte dát si dohromady všechny herce s příjmením Hruška, vyskytující se v českém herectví a dabingu, pak vězte, že herec Libor Hruška je bratr Zdeňka, Zdeněk Hruška starší, dabingový režisér, pak otec Zdeňka a Libora, ale existuje též herec Martin Hruška, který není z rodiny, ale je spolužák Libora Hrušky.

Když jsme začali hovor o dabingu, Zdeněk Hruška poukázal na to, že v českém prostředí má kvalitní dabing své stálé místo a tradici. Lidé jsou zvyklí na to, že se mohou věnovat obsahu filmu a nemusí sledovat titulky. A jaké jsou jeho iniciační zkušenosti z dabingového studia? Počátky sahají ke spolupráci s otcem. Pak to byla v roce 1983 postava Čáryfuka pod režijním vedením Jarmily Beránkové. To se ale ještě dabovalo úplně jinak. „Dnes se všechno zrychluje. Dřív seděl režisér s herci ve studiu, ale teď je oddělený ve zvukové kabině. Dabujeme v sekvencích, takže v případě dialogu se ani s kolegou nesetkáme. Pro herce to bylo lepší dříve, kdy fungovala partneřina, točili jsme společně a mohli jsme reagovat jeden na druhého. A pro herce bylo to setkávání důležité i ze společenských důvodů.“

Máte charakteristický chraplák. Jaké frekvence máte ve studiu raději - ranní nebo ty v pozdějším čase?
Přiznávám, že chraplák je po ránu ještě větší. Upřímně řečeno mi je jedno, kdy dabuji. Problém nastane, pokud přijedu ze zájezdového představení třeba ve tři ráno, a v osm mám být ve studiu. Potřebujete postřeh. Všechny vjemy musíte zpracovat naráz a hlavně rychle. V současných podmínkách nelze zkoušet jednu repliku dvacetkrát. Jede se na první nebo na druhou zkoušku a někdy i bez zkoušek. To už skutečně musíte být rozprouděný a mozek musí pracovat.

Můžete prozradit více o své funkci v Herecké asociaci?
Jsem čtyři roky vedoucím sekce Dabingu. Vznik jednotlivých sekcí podnítil stávající prezident Herecké asociace Jiří Hromada. Kromě toho působím už šestým rokem v prezídiu.
Do prezidia HA jsem byl přizván, protože jsem usiloval o změnu podmínek v dabingu a cítil nutnost pokusit se komplexně zlepšit naše herecké podmínky, které jsou rok od roku horší.

Prý už ani nedabujete? Je to vůbec možné?
Zní to až absurdně. Hovoříme o dabingu, ale vlastně ho už nedělám, a pokud ano, spíše výjimečně. Ještě mě zvou do České televize, občas mi zavolají ze studia Virtuál.

Domnívám se, že by to chtělo bližší vysvětlení…
Nedabuji jako sto osmdesát dalších kolegů, kteří se nechali zastupovat agenturou. Ta za nás totiž jako jediná může legálně prosazovat pravidla a podmínky.
V Herecké asociaci jsme došli k závěru, že největším problémem je neprůhledné nastavení systému odměňování. Základem je hodinová sazba. Tady je podstata problému. Nejsme honorovaní od množství vykonané práce, ale za to, jak dlouhou dobu dabingem strávíme. Díky stále nižším rozpočtům na dabing je na herce vyvíjen tlak na ještě rychlejší práci. Díky těmto tlakům a trendům trpí nejen herec, ale i kvalita a nakonec divák.
Navrhovali jsme a stále navrhujeme, aby základem honoráře byla odměna za repliku. Tento systém funguje ve většině vyspělých evropských zemí a bez problémů. HA nemůže zastupovat OSVČ a zaměstnanci studií také nejsme. Jedinou možností bylo oslovit Agenturu, která může tento problém vyřešit.

A výsledek?
Je smutné, že po více než roce a půl jsme ve slepé uličce. Nemáme dostatečnou podporu. Před dvěma roky více jak 80 procent dabérů plně podporovalo naše snahy a chtěli změnu. Svitla naděje, že se vše podaří vyřešit. Jenže hodně herců, kteří přislíbili, že se do Agentury zapojí, se k nám otočila zády. Dabing běží dál. Ti, co vstoupili do Agentury, najednou přišli o postavy, které dabovali léta letoucí. Zjistil jsem, že zadavatelům to zas až tak nevadí. Hodně diváků mailuje nebo píše, proč ten a ten herec již svou figuru nemluví. Většinou jim ale nikdo ze zadavatelů ani ze studií neodpoví.

Zmínil jste diváky. Nakolik se podle Vás odráží v ekonomice dabingu pirátství?
To zasahuje všechny a především zadavatele. Opět to souvisí s penězi a odměňováním. V jednom investigativním pořadu řešili nejstarší řemeslo. Vysloužilé prostitutky vzpomínaly na 90. léta a stěžovaly si, že za stejnou práci dostávají stejně i v roce 2015 a přitom vše kolem se několikanásobně zdražilo. Možná to vypadá humorně, ale tak je to i v naší branži. Dabujeme za stejný honorář jako před dvaceti lety. Mluví se o tom, jak hodně vyděláváme. Představte si ale, že odvedeme práci, a ty nadabované filmy vydělávají dál. A my se zříkáme všech práv, protože jinak s námi nikdo smlouvu nepodepíše.

Tedy žádné tantiémy?
Kromě České televize nikde. Jinak v soukromé sféře, nadabujeme, a finito... Přitom pro některé herce je dabing jediným zdrojem obživy. Snažíme se hledat cesty, jakým způsobem naše návrhy prosadit. Otázkou zůstává, nakolik bude silná sounáležitost a kolegialita. Lze dosáhnout ideálu bez povinné účasti v nějaké právní formě, např. komoře? Vyřešit to bude pravděpodobně velmi těžké. Kolegové, kteří s námi do toho šli a věnovali se dříve jen dabingu, jsou na tom nejhůř. Děkuji jim za statečnost a hrdinství. Hodně z nich se dostalo do existenčních problémů.

Nabízí se řešení jít americkou cestou odborů?
Zásadní je, že v Americe drží herci při sobě. Dokonce tam mají povinné členství v asociaci. Tím musí dodržovat schválená a daná pravidla. Snažíme se toho nějakým způsobem docílit i u nás. Bavíme se sice teď o hercích, ale podobné tlaky jsou vyvíjeny i na zvukaře a režiséry atd.

Máme očekávat dabing jedním hercem, jako je to např. v Polsku?
Myslím si, že ne. Docela bych si to osobně přál. Vůči divákům by to určitě nebylo fér, ale pak by mohla nastat obroda českého dabingu. Vzniklo by studio, a to by vyrábělo skvělý dabing se skvělými herci a začalo by kvalitní dabing prodávat, věřím, že by o to byl velký zájem.
Lepší řešení, než tento postupný rozpad. Najednou divák zapomíná, jak to vypadalo u starých filmů. Tehdy to byla paráda. Koukal jsem nedávno na film Buď zdráv, umělče. S Václavem Voskou v hlavní roli. Zavřete oči, a slyšíte opravdový kumšt. Když se zaposloucháte do nekvalitního dabingu, tak slyšíte jen věty, které vám bez obrazu nedávají smysl. Eeee hmmmeee. Zpívání v angličtině, nelogické důrazy…

Hovoříme převážně o dabingu hraných filmů, ale dabují se i animované snímky. Tam je situace podobná?
Určitě. Dokonce se rozvířila debata o rozdílnosti dabingu u filmu hraného a animovaného. Zazněly názory: „Vždyť je to jen kreslené…“ Tedy míněno jako podřadnější než dabovat herce. Pravděpodobně někomu nedošlo, že u animací jsou pro dabéry daleko horší podmínky. Nejde mluvit a trefovat se tzv. do pusy, ale musíte často měnit hlasy. Začnete skřehotat a mluvte takto (hlasově naznačuje) v kuse a za půl hodiny jste s hlasivkami vyřízený. Nebo výkřiky. Začali jsme se bavit o replikách a už tu byly námitky: To je jen výkřik, to nemůžete brát jako repliku. Když řvete padesátkrát, například vás bodají, tak je to pro hlas hodně náročné. Ale to platí celkově, pokud chcete dělat dabing poctivě. Někdo může mít pocit, že je to legrace. Přijdete na půl hodiny na hodinu do studia a jste prý „vychechtaný“. Zkuste si třeba jen hodinu nahlas číst, plakat u toho, křičet, smát se, vzdychat a nahlas dýchat … Pak si možná uvědomíte, jak náročné to je. Nehledě na to, že nikdo z herců nemá vůbec nic zaručeného. Nemáte pravidelnou pracovní dobu. Čekáte každý den na to, zda vám někdo zavolá…

Jak z toho ven?
(Dlouhé zamyšlení.) Za této situace jsme udělali opravdu všechno, co bylo možné a dosažitelné. Věřili jsme, že se to nějakým způsobem zlomí. Věřili jsme, že se dabing neobejde bez určitých jmen a osobností, které ho léta letoucí dělali a jsou prokazatelně vynikající. A tam kde se nám podařilo podmínky vyjednat (je několik studií, kde jim prý agenturní nevadí) tak tam nás zase prý nechtějí režiséři. Je to zkrátka začarovaný kruh.

Předpokládám, že došlo také k výměně některých režisérů.
Režisér je vlastně úplně ohrožený druh. Ti mají situaci daleko těžší. Pokud si jeden dupne a chce si prosadit své herce, tak si je možná jednou prosadí, ale podruhé už sám tu práci nedostane. To se stává často. Momentální situace je taková, že v tuto chvíli nevidíme nějakou větší naději, že by došlo k zlepšení. Teď má opravdu každý z herců volnou ruku. Kdo bude chtít, může agenturu opustit. Je hodně kolegů, kteří nechtějí ukončit smlouvu s agenturou, protože jim vyhovují dané podmínky. Pokud jednou za čas práci dostanou, tak mají včas zaplaceno a nečekají tři měsíce a navíc vědí, za co pracují. Agentura funguje. Nicméně, sílu k prosazení celkové změny nemáme. Ale budeme usilovat, abychom ji získali. Třeba tak, že budeme mít v zákoně možnost uzavírat kolektivní smlouvy a jednat za herce, kteří jsou OSVČ.

Je podle Vás dnes na práci dabéra něco pozitivního?
Pro herce je toho hodně. Mohou si zahrát spoustu rolí, i když bohužel jen za mikrofonem. Nicméně je to pestrá škála postav, k nimž se jinak nedostanete. To je přeci krásné. Určitě je to dobrodružství, a to mě baví. Když je kvalitní, super film, a dabujete skvělého herce, je to radost. Navíc malinko nahlédnete do jeho herecké kuchyně, což je nádherné. Člověka to naplňuje a baví. V dabingu mě potkaly rozmanité postavy - vojáci, lékaři, vrazi… Nejhorší jsou ovšem vědci, kdy je třeba říkat obtížné latinské pojmy, do toho věty, u nichž nemáte ponětí, co znamenají a musíte je rychle vychrlit. To je potom darda. Osobně mi nejvíce vyhovují role, které jsou emočně nabité, kdy musíte daleko víc hrát, předat víc než jen větu, kdy prostě jdete s figurou. Mám pak pocit, že je to skutečně herecká práce.

Předpokládám, že lépe se dabují padouši?
Je to tak. Mají daleko větší prostor. Na rozdíl od hrdiny a milovníka může lotr půlku filmu být třeba milý, a nakonec se ukáže, jak je podlý. Má rejstřík daleko bohatší.

Je dabing podle Vás ještě uměním?
Jsem pevně přesvědčený, že umění pořád je. Určitě existují a vznikají dobré dabingy. Z předchozího možná vyplynulo, že současný dabing haním. Ale chci jenom upozornit na to, o co nám jde - aby se umění v dabingu neztratilo. Jak k tomu dochází stále častěji kvůli tlaku soukromých studií, kde zisk je na prvním místě. A nemusím říkat, že mezi studii je konkurenční boj. Snižují ceny, a z toho logicky vyplývá, že musí snížit rozpočet a dát hercům menší mzdu. A proto jsme tam, kde jsme. Konkurence je veliká, studií je moc. To je ten zásadní problém.

Zadáno pro Hereckou asociaci