Scéna.cz 

Odešel režisér Ivan Rajmont

(* 29. července 1945 - † 7. prosince 2015)

Je smutno. Odešel režisér Ivan Rajmont, s nímž spojuji svoje první velké divadelní zážitky. Jeho práce byla svědectvím, že i za totality vznikala pozoruhodná scénická díla, inscenace, v nichž se dalo číst mezi řádky, které měly společenskou jiskru a zároveň byly výrazně divadelní. Když dnes listuji seznamem více než 150 inscenací, které režíroval Ivan Rajmont, vzpomínám na tu první, kterou jsem viděla – totiž Milence z kiosku z pražského Národního divadla z roku 1975. Pak samozřejmě následovaly hity ústeckého období, a to nejen kusy, při nichž mrazilo, které vytvořil společně s dramatikem Karlem Steigerwaldem jako Dobové tance a Foxtrot, ale třeba i rozdováděná Goldoniáda a hlavně kultovní inscenace Diderotova Jakuba Fatalisty a Čechovových Tří sester, které dodneška pro mě patří k nejzářivějším divadelním vzpomínkám.

Ivan Rajmont se sice narodil v Hradci Králové, ale jeho dětství a mládí bylo spjato s Libercem, kam se na konci své kariéry vrátil. V Liberci vystudoval gymnázium a byl přijat na Vysokou školu strojní. Ale naštěstí se jeho zájem obrátil směrem k divadlu. Vystudoval režii na DAMU (absolvoval v roce 1971) a už během studia hostoval v Divadle V. Nezvala v Karlových Varech, kde pak zakotvil v prvním angažmá (1971–75). Nastudoval tu Langerovu Periferii, Landovského Případ pro venkovského policajta, Goldoniho Poprask na laguně, Maupassantovu Kuličku. V roce 1975 přešel do Činoherního studia Ústí nad Labem, kde působil až do roku 1986, jako režisér a také jako umělecký šéf. Navzdory neustálým problémům, s nimiž se musel potýkat v souvislosti s cenzurou, vzniklo tu úctyhodné množství výborných inscenací. Soubor, který sestavil, byl na svou dobu jedinečný (hráli tu mj. Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Tomáš Töpfer, Jan Hrušínský ad.) Z jeho ústeckých režií byl nejpopulárnější Jakub fatalista, který se hrál deset let a dočkal se 223 repríz (později byl obnoven v Divadle bez zábradlí se stejnou ústřední dvojicí). Z dalších inscenací připomeňme Vostrých Být královnou ze Samandalu, Büchner: Leonce a Lena a Dantonova smrt, Brecht: Muž jako muž, Alex Koenigsmark: Edessa, a jeho úprava Shakespearova Troila a Kressidy, Karel Steigerwald: Dobové tance a Foxtrot, Čechov: Tři sestry, Ibsen: Hedda Gablerová, Bulgakov: Zojčin byt, Gogol: Revizor a další. Od roku 1986 do začátku prosince 1989 byl režisérem pražského Divadla Na zábradlí (Camus: Caligula, Steigerwald: Tatarská pouť).
V prosinci 1989 byl jmenován prvním polistopadovým šéfem Činohry Národního divadla. Tuto funkci vykonával do července 1997, a nadále zde působil jako režisér. Ve stálém angažmá ND začínal inscenováním Čechovova Strýčka Váni (1990) ještě s Miroslavem Macháčkem v roli Serebrjakova a Shakespearovou komedií Jak se vám líbí s Rudolfem Hrušínským v roli Jacquese (1991). Následovaly režie: Mitterer: Návštěvní doba (DK 1991 – tímto představením bylo slavnostně otevřeno Divadlo Kolowrat), dále Kleist: Katynka z Heilbronnu (StD 1992), Hilbert: Falkenštejn (ND 1992), Eurípidés: Médeia (DK 1992), Ibsen: Divoká kachna (StD 1993), Goldoni: Sluha dvou pánů (ND 1994) – divácky nejúspěšnější inscenace historie, má za sebou více než 500 repríz a hraje se s Miroslavem Donutilem v hlavní roli více než 20 let. Režií bylo několik desítek, mj. velkorysý projekt Aischylovy Oresteii (StD 2002), Schnitzlerova Duše – krajina širá (StD 2005) – hra získala Cenu MAX za nejlepší českou inscenaci německého textu. Dále režíroval benefici Vlasty Chramostové uvedenou pod názvem Tři životy (DK 2006), první zahraniční uvedení Stoppardovy hry Rock´n´Roll (ND 2007), Jeho posledním počinem v Národním divadle byla režie hry Karla Steigerwalda Má vzdálená vlast v roce 2012. Hostoval i na mnoha dalších scénách: Divadlo E. F. Buriana v Praze, plzeňské Divadlo J. K. Tyla, Divadlo SNP v Martině, SND v Bratislavě, ND v Brně, hradecké Klicperovo divadlo, pražské Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Na Fidlovačce, ostravská Aréna (Ruská zavařenina!) či v Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, kde byl v posledních letech uměleckým šéfem činohry. Jeho poslední režií zde byl v roce 2014 Faust. Třikrát se Ivan Rajmont představil publiku v ruské Jaroslavli. V tamějším Státním akademickém divadle Fjodora Volkova, nejstarším ruském profesionálním divadle, nastudoval nejdříve v roce 1997 Čechovova Platonova. Inscenace se setkala s velkým ohlasem a tak byl režisér Rajmont pozván o tři roky později znovu. Tentokráte spolu se scénografem Martinem Černým a autorem hudby Martinem Dohnalem nastudoval Shakespearova Krále Leara a v roce 2003 se stejným týmem Goldoniho Poprask na laguně. Ivan Rajmont také vyučoval na DAMU, a ovlivnil množství umělců své i mladší generace.