Scéna.cz 

V rytmu swingu v Národním

Původní hra Martina Vačkáře a Ondřeje Havelky V rytmu swing buší srdce mé se stala prvním titulem nové sezóny, a zdá se, že to bude divácký hit. Tvůrci vsadili na příjemný retro opar první republiky, mapující prostřednictvím osudu talentovaného muzikanta Jiřího Traxlera prostředí pražské bohémy, zařadili množství swingových písní a nechybí ani milostný příběh, který rozdělí někdejší kamarády tak, že se každý z nich ocitne nejen na zcela opačné straně politického spektra, ale i na různých stranách hranic.

Z inspiračního biografického Traxlerova románu Já nic, já muzikant, vybrali tvůrci desetiletí 1939-49, které - jak víme - nabízí několik výrazných dramatických skoků, a zároveň jakýsi až modelový příběh (něco podobného se v různých obměnách stalo více umělcům). Tedy rychlý umělecký vzestup, zlaté éra popularity mezi dvěma válkami, blížící se nebezpečí fašismu, válka, a útěk za hranice v době nastupujícího socialismu. Připomeňme, že po závratných úspěších a spolupráci s nejpopulárnějšími orchestry meziválečné doby se Traxler po odchodu do Kanady muzikou už nikdy neživil. Nicméně vymezená doba deseti let, která mapuje Traxlerovo muzikantské mládí (předobraz divadelního hrdiny se narodil 1912 a zemřel 2011), dovoluje nejen zaznít množství dodnes populárních hitů v podání Havelkovy kapely Melody Makers a herců ND, z nichž mnozí jistě diváky překvapí kvalitou svého zpěvu, ale taky představit množství autentických osobností tehdejšího společenského a kulturního života. K nim pochopitelně přidává modelové postavy, které relativizují jednobarevnost dobra a zla. A tak vedle Jiřího Traxlera, které hraje s nedbalým šarmem pražského světáka a lamače ženských srdcí Igor Orozovič, jsou tu elegantní pánové R. A. Dvorský Filipa Kaňkovského a hoteliér s uměleckými ambicemi Karel Šroubek Davida Matáska. Českou věrolomnost a malost ztvárňují Jan Bidlas jako Jarda Feix, z něhož se stává horlivý přisluhovač všech režimů, a Filip Rajmont, rovněž zdatný, pragmatický převlékač kabátů. Bezpochyby nejvýrazněji na diváka zapůsobí major SS Traxler v podání Karla Dobrého, inteligentní milovník dobré muziky, který se pokouší držet nad svým jmenovcem a jeho kamarády ochrannou ruku v dobách zlých. Nevzdává to ani ve chvíli, kdy už i jemu jde o krk, takže se nutně i on stává obětí války. Je jasné, že bez přítomnosti krásných a elegantních mladých žen by takový příběh nemohl fungovat. Plzeňskou naivku, poctivou českou dívku s talentem, a také Traxlerovu lásku, zpěvačku Zuzanku hraje Pavla Beretová, dvě role extravagantních umělkyň, Němky a Slovenky s přirozeným temperamentem a zlatem v hrdle výborně zvládá Magdalena Borová. Ale dobře fungují i další menší postavy, které vytvářejí nezbytný prvorepublikový kolorit. Nesmíme zapomenout na pohybovou složku – o choreografii se postarala Jana Hanušová a Janek Kabelka, a je tedy správně temperamentně swingová. Celý příběh má pochopitelně nádech pohádky, s jemně nostalgickým závěrem, a zjevně odkazuje k filmům pro pamětníky. Jedná se tu tedy o realistické herectví s trochou stylizace, nadhledu a laskavě humorné nadsázky. Hlavní ovšem je, že se v této pozici soubor cítí zjevně dobře, protože má možnost ukázat kromě herectví i další scénické dovednosti. Inscenace příběhu s dobře odměřenou dávkou sentimentu, romantického oparu a divácky vstřícnou hudbou patrně nevstoupí do dějin jako výjimečný divadelní počin, ale v každém případě se z něj stane divácky vyhledávaný titul.

www.narodni-divadlo.cz