Scéna.cz 

Squadra sua zasahuje v Akropoli

Po klaunských pouličních představeních Bomberos a Soldates se skupina Squadra Sua, tedy Román Horák, Robert Janč a Lukáš Houdek, pustila do složitějšího tvaru, celovečerního projektu pod názvem Handicops, který představili na scéně Paláce Akropolis. Původní upoutávka, ukazující v reálném prostředí Prahy spoutané zmítající se protagonisty, s mezinárodním doku-komentářem, že se jedná o idioty, je od konečného výsledku hodně vzdálena. Asi tak jako původní myšlenka od definitivní verze inscenace.

Někdejší úmysl představit v klaunské nadsázce tři postavy, omezené prostorově i myšlenkově, se – i díky spolupráci španělského mima a režiséra Aitora Basauriho – nakonec proměnila ve zcela konkrétní příběh tří vězňů. Z počátku je divák poněkud zmaten. V podstatě realistická scéna uzavřené místnosti s mřížemi, jejíž autorkou je Jitka Pospíšilová, totiž vůbec neodpovídá tomu, co nám tři mladí muži v kombinézách – vězeňských stejnokrojích začnou předvádět. Je to jakási stručná lekce nonverbálního divadla, rozcvička a zároveň přehlídka dovedností. Vzápětí mimové poprvé překročí pravidla, a naznačí, že se v tomto kuse bude průběžně přeskakovat z reality do snů, představ a fantazie. V přímém oslovení diváků se představí vlastními jmény a oznámí, že v představení hodlají ztvárnit poslední den tří vězňů ve vězení, aniž bychom tušili, jak jejich den skončí. Tato časová jednotka, která uběhne divákovi během hodiny a půl, je naplněna etudami, scénkami, gagy, ba i zpěvy. Během nich protagonisté vyzkoušejí nejrůznější grify mimického umění a klaunérie. Přitom si po celou dobu pohrávají s tématem manipulace, omezování a spoutávání v různých podobách. V průběhu večera se seznámíme s jednotlivými příběhy protagonistů a s tím, jak se dostali do vězení. Mezi tím probíhají jakási stylová pantomimická, fyzická a klaunská cvičení, od jemně poetických scének, přes fyzicky náročnější etudy, hru s nejrůznějšími předměty až po drsnou klaunskou komiku včetně striptýzu. Dočkáme se jak očekávaných etud, týkajících se života ve vězení, ať už jde o běžné denní potřeby, jídlo či kontakt vězňů a dozorce. Jeden ze zdařilých gagů je vybudován na tom, že se jeden z vězňů „uklidí“ na palandu pod peřinu, aby se vzápětí mohl vynořit na jiném místě jako dozorce. Tento gag je samozřejmě vzhledem k dvojroli jednoho performera (Roman Horák) třeba v průběhu děje opakovat, stejně jako scénu složitého odemykání cely, a to klaunům připravuje někdy horké chvilky. Aby stereotyp opakovaného gagu nenudil, musí neustále vymýšlet různé variace těchto úkonů, což se pochopitelně daří s kolísavými úspěchy. Naštěstí podstatou klaunérií je hravost, a to i za cenu občasné trapnosti. Takže nechybí ani očekávaná klišé, např. honičky á la němá groteska, komicky stylizované rvačky a strkanice či pokleslejší humor ve formě záchodové scény, kde je úkon vězně ozvučován z pozadí živě kolegou, svlékací scéna, kdy dva z performerů zůstanou na scéně nakonec zcela nazí. Tyto výrazně fyzické, až hyperrealistické akce jsou posunovány do nadsázky nejen využitím nefunkčních rekvizit (měkké gumové mříže a obušky), ale i vloženými scénkami, které nesouvisejí s dějem, ale stimulují pozornost diváka. Příkladem za všechny je stylizované pantomimické ztvárnění série kultovních obrazů, což inspiruje diváka, aby pouze pasivně nesledoval, ale snažil se jich uhodnout co nejvíce. Tvůrci tedy touto mozaikou výrazně rozdílných etud naznačují, že produkce není určena pouze pro prvoplánové pobavení, ale chce přinést vrstevnatější zážitek, předpokládající u diváků i jisté kulturní zázemí. Teprve v závěru této podívané divák odhaluje temnou pointu. Tohle nebyl poslední den vězňů před odchodem na svobodu, ale před popravou. Světelně efektně stylizovaná poprava však není morbidní tečkou představení. Po falešném konci přichází ještě bonus v podobě černého divadla, kdy se duše (či duchové?) vězňů rozvíří ve zběsilém záhrobním tanci. I když tento typ divadla u nás nemá příliš široký okruh diváků, je přinejmenším zajímavou nabídkou.
V žánru klaunérie, která u nás nemá příliš silnou tradici, Squadra Sua zaujímá výrazné místo. Nová inscenace ukazuje, že nehodlají zůstat jen u osvědčených postupů a klišé, a nebojí se experimentů.

www.palacakropolis.cz