Scéna.cz 

„Někde jinde se odehrává skutečný život“ aneb Strasti života v hledáčku Aleny Kunčíkové

Chanoch Levin je izraelský dramatik, který je přirovnáván k Václavu Havlovi nebo Samuelu Beckettovi. Levin není doposud v Čechách moc známý, je to teprve druhá z jeho padesáti divadelních her, která je u nás k vidění a jedná se o tzv. „sousedské drama.“

Na jevišti Nové scény Národního divadla je postaven pokoj, ve kterém se jednou v noci objeví muž Jona (Jiří Štěpnička), rozhrne závěsy, a my tak můžeme nahlédnout, co děje uvnitř. Na železné posteli spí jeho manželka Leviva (Jana Boušková). Pokoj je skoro prázdný, je zde ještě stolek a jedna židle. Strasti života režíroval slovenský režisér Eduard Kudláč, který si za autorku scény zvolil Evu Kudláčovou Rácovou, takže se jedná o jakýsi rodinný tandem. Scéna je natolik „nemanželská“ – postel pro jednoho, jedna židle, žádný obrázek na zdi – až bychom se mohli domnívat, že se jedná o byt starého mládence. Možná manželka prchla před chrápáním svého muže do hostinského pokoje, možná má scéna zdůraznit samotu v dlouholetém spolužití? Převládající barvou na scéně i kostýmech je šedá, ještě šedivější ve svitu neosobních zářivek.

Jona nešetrně probudí svou manželku tím, že ji shodí z postele – a rozvine se před námi manželský dialog. Jona a Leviva jsou spolu přes třicet let, zatímco manželka svého muže miluje a je se stavem věcí spokojená, Jona je soužitím znechucen. Je na svou ženu hrubý a sprostý, vyčítá jí, že po fyzické stránce stárne a uráží ji nevybíravými slovy. Má pocit zmařeného života, říká: „Někde jinde se odehrává skutečný život!“ Jona je někdo, kdo hraje pózy, sedí na sbaleném kufru, ale nehne se ze svých jistot, navíc jediný člověk, kterého to zajímá, je jeho tolik zatracovaná a vysmívaná manželka. V dialozích je cítit celková životní deziluze, jakoby kousek opožděná krize středního věku v kombinaci s celkovou rekapitulací před smrtí.

Do tohoto nepříjemného rozhovoru vpadne osamělý soused Gunkel (Alois Švehlík), který by naopak rád poseděl u rodinného krbu. V této chvíli se manželé spojí proti nepříteli a táhnou za jeden provaz, snaží se společnými silami co nejdřív vypudit vetřelce zpět do jeho osamocení. Celá hra končí tím, že Jona umírá na infarkt v náruči své ženy.

Autorem hudby a zpěvu, které nás provází po dobu celé hry, je slovenský zpěvák Martin Burlas. Jeho pěvecký výkon působí iritujícím dojmem. Hudba je pouštěna ze záznamu z reproduktorů, je to škoda, protože s živým pianistou a zpěvákem na poloprázdném jevišti by pravděpodobně vyzněla lépe.

Herci podali skvělý výkon, domů jsme šli s pocitem, že pokud manželství po třiceti letech vypadá takto, potom je dobře, že statistika rozvodovosti je v České republice tak vysoká. Autor je Izraelec, takže máme naději, že ta submisivnost a nekonečná odpouštěcí schopnost manželky, paralyzované strachem před samotou ve stáří, mají co do činění jen se Středním Východem. Chce se nám věřit, že takhle to u nás není – i když jsme si v hloubi duše vědomi toho, že hra odráží mezilidské vztahy v jejich univerzálnosti a dalece překračuje hranice Izraele.

A jen tak pro zajímavost na úplný závěr: Chanoch Levin byl třikrát ženatý a zemřel v pouhých padesáti šesti letech, tedy ve stejném věku, jako jeho hrdina Jona, přestože hru napsal o mnoho let dříve.
Ukázka zde
Chanoch Levin: Strasti života (The Labor of Life), Nová scéna Národního divadla, premiéra 12. března 2015, psáno z představení 26. dubna 2015.
Překlad Lenka Bukovská; režie Eduard Kudláč; scéna a kostýmy Eva Kudláčová Rácová; hudba Martin Burlas. Hráli Jana Boušková, Jiří Štěpnička, Alois Švehlík.