Scéna.cz 

Se „střeďákem“ Jiřím Hejcmanem už nejen o divadle

S hercem Jiřím Hejcmanem se scházíme těsně před reprízou komedie Nájemníci. Po letech existence 1. kulturního portálu Scena.cz to nejsou s některými herci rozhovory ojedinělé. Za tu dobu vznikly mezi redakcí a mnoha soubory přátelské vztahy. Slovácké divadlo sem právě patří. Povídali jsme si nejen o hraní v komedii, ale také o principálovi Slováckého divadla Igoru Stránském, který Jiřího Hejcmana přijímal do angažmá…

„Divadlo mě po čtrnácti letech baví čím dál víc,“ přiznal a dodal: „Na druhou stranu ho neberu tak fatálně. Herectví skutečně neznamená úplně všechno, alespoň pro mě. Určitě bych mohl dělat i něco jiného. Hlavní je pro mě rodina, životní pohoda a naplněnost. A divadlo! Slovácké!! Touha jiného angažmá, mě zatím ještě nechytla.“
Vyzdvihl, že má divadlo v místě. Narodil se totiž v nedalekém Zlíně. Ke kraji má blízký vztah. Prý má všechno pohromadě a hlavně rodinu.
„Pořídili jsme si v Uherském Hradišti, které jsem si zamiloval, bydlení a je pravda, že dokud se nám nenarodil syn, (tedy mě a mé drahé ženě Pavlíně) byl jsem na divadlo hodně upnutý. Vše se točilo kolem něj. Při zkouškách, po zkouškách, doma, večer při představení, po představení, pořád divadlo. A teď? Díky Matějovi a ženušce mám i jiné starosti, ale hlavně radosti. Mnohem víc se teď ale těším do práce,“ řekl.
Vedle těchto životních úvah jsme se také dostali k rolím a také jsme se ohlédli na začátek působení ve Slováckém divadle. Do angažmá ho přijímal ředitel a režisér Igor Stránský. K tomu uvedl:
„Hned na začátku mého působení ve Slováckém mě pan ředitel hodně podržel a pomohl. Vzal mě do divadla, věřil mi, i když jsem si svůj nástup sám trochu zkomplikoval díky své mladické nerozvážnosti. To podle mě mohou potvrdit všichni tady v divadle. Igor Stránský skutečně nenechá nikoho potopit.“
Nabízela se otázka, zda Igor Stránský je přísný ředitel, nebo je to, ve velkých uvozovkách napsáno, tatík v dobrém slova smyslu?
„Je to náš pan "tatík" ředitel. Vždycky se o nás postaral. Nenechal nás padnout. Ať už se jednalo o osobní záležitosti nebo služební. Máš problémy, nemocné dítě apod. vždycky se nám snažil vyjít vstříc ve všech věcech.
Určitě to není klasický ředitel. Zastával funkci uměleckého šéfa a režiséra. Tím, že vidí do hereckých věcí, tak ví, jaký vlastně herecký život je. Sám je také hercem. Je to divadelní principál tělem i duší.“