Scéna.cz 

Plzeňský Caligula s Martinem Stránským chce promluvit k naší současnosti

Drama Alberta Camuse CALIGULA uvede činohra Divadla J. K. Tyla v premiéře v sobotu 28. března 2015 od 19:00h na scéně Velkého divadla. Hru o pověstném antickém tyranovi napsal Camus (významný francouzský existencialistický spisovatel, pozdější nositel Nobelovy ceny za literaturu) v r. 1938, ve svých 25 letech – ve stejném věku, v jakém se Caligula stal císařem. Poprvé byla hra provedena v r. 1945, v r. 1958 ji autor podrobil důkladné revizi. V nové podobě měla v r. 1965 československou premiéru v libereckém Divadle F. X. Šaldy v překladu Jaroslava Krále, v němž ho nyní uvádí i DJKT.

Podkladem pro hru se Camusovi stal Caligulův životopis, jak ho zachytil tajemník císaře Hadriána Gajus Suetonius Tranquillus ve svých Životopisech dvanácti císařů. Gaius Caesar Augustus Germanicus žil v l. 12–14 n. l. Přízviskem Caligula (tzn. vojenská botička), pod nímž vešel do dějin, ho obdařili vojáci sloužící pod jeho otcem Germanikem, v jejichž táboře vyrůstal. Jeho nástup na trůn v r. 37 byl provázen všeobecným nadšením a láskou. Camusova hra zachycuje následující období, kdy po smrti Caligulovy sestry – milenky Drusilly vystřídal císařovu osvícenost teror, založený na neřesti, sadismu a krutosti. Camusův Caligula však není jen zrůdným despotou, jeho portrét je mnohem komplikovanější – a právě v tom tkví trvalá životnost hry.
„Obecně mě zajímá Camusův obraz světa – plíživý rozklad civilizace, jež se ocitla na svém vrcholu a nenápadně, ale nezadržitelně míří k úpadku,“ vyznává režisérka Natália Deáková. „Civilizace, kterou zahubí vlastní blahobyt a hédonismus, tak nápadně podobná té naší, a téma absolutní moci a z ní plynoucího nihilismu.“

Titulní Caligula pro není pro Martina Stránského zdaleka první zápornou postavou, z pestré škály jeho plzeňských rolí vedle Macbetha výrazně vystupují Zabiják Joe nebo Poručík z Inishmoru. „Myslím si, že Caligula je strašně současná věc, to je na tom asi to nejzvláštnější a nejpřitažlivější, a od všech ostatních magorů, které jsem v tomto divadle spáchal, se liší tím, že není hazjl a priori. Je důsledkem své doby, své moci, ale hlavně důsledkem toho, jak se k němu chová jeho okolí, jež mu dovolí nemožné. Caligula překračuje veškeré krajní meze, vždy v rámci neúprosné logiky: když někdo řekne, že by obětoval svůj život za jeho, no tak on si ten život prostě vezme.“
Hra nabízí několik velkých hereckých příležitostí, herci jsou obsazeni tak, aby se ukázali v trochu jiných polohách, než je diváci dosud viděli. Vedle Jana Holíka, Michala Štěrby, Ondřeje Rychlého, Pavla Pavlovského, Viktora Vrabce, Miloslava Krejsy, Marka Adamczyka, Jana Maléře a Jakuba Zindulky se uplatní také dvě představitelky ženských postav, Apolena Veldová jako Caligulova manželka Caesonie a Andrea Mohylová.
Scénickou podobu inscenace, na níž podílejí výtvarníci Lukáš Kuchinka (scéna) a Andrijana Trpković (kostýmy) spolu s autorem hudby Jakubem Kudláčem a dramaturgyní Johanou Součkovou, přibližuje režisérka N. Deáková: „Při vytváření koncepce jsme vycházeli ze základního faktu hry (i historické skutečnosti) – Caligula byl hráč, miloval divadlo i hru jako takovou, rád hrál různé role a taky si rád hrál s lidmi. Hra měla mimo jiné sloužit k matení ostatních a smazávání hranic mezi vymyšleným a skutečným. Proto jsme se rozhodli jeviště oprostit od všeho iluzivního – tedy hlavně od divadelních šál – a přiznali tak prostor, v němž se hra odehrává; tím se hra stala viditelnou a divákovi je umožněno od ní získat odstup. Jediným scénickým prvkem je podlahou vymezený hrací prostor a velké zrcadlo – to funguje ve svém konkrétním smyslu i jako metafora Luny, po níž Caligula bytostně touží.
Dalším scénickým a zároveň hudebním prvkem je přiznaný, naživo hrající bubeník (Petr Zeman), který vnáší do inscenace prvek jakési vzpoury, energii místy až agresivní, gesto zaťaté pěsti. Bicí do hudby vnášejí rytmus – řád, anebo naopak chaos a nespoutanost. To vše úzce souvisí s Caligulovou rozporuplnou osobností, hudba emočně podtrhuje jeho vnitřní pochody a dává jim sugestivní, místy až nesnesitelně naléhavý rozměr.“

www.djkt-plzen.cz